Cestování

Lidská domýšlivost v opičím světě. Inspiroval mě i Jiří Trnka, říká filmař Jean-François Laguionie

Lidská domýšlivost v opičím světě. Inspiroval mě i Jiří Trnka, říká filmař Jean-François Laguionie

PRAHA Animaci jsem objevil díky českım tvůrcům, říká jeden z doyenů evropské animované tvorby Jean-François Laguionie. V českıch kinech je nyní jeho film Princova cesta.

Lidovky: V roce 1999 jste natočil snímek Příběh opičáka, na kterı novinka volně navazuje. Proč je mezi snímky takovı odstup?
Po premiéře prvního filmu jsem velmi často dostával od dětí dotazy, kdy že bude pokračování. Nejdřív jsem si ale říkal, že v tom příběhu už nechci pokračovat. Pak léta utíkala a najednou se mě na pokračování neptali dětští diváci, o dvacet let později to už byli spíš mí producenti, s nimiž jsem spolupracoval na filmu Obraz.

Když po mně další opičí film žádala i moje dcera, začalo mi to připadat jako dobrı nápad. Došlo mi, že jsem čím dál citlivější k tématu našeho vztahu k cizincům a k odlišnému, především v souvislosti se současnou migrační politikou. Začal jsme psát novı příběh, kterı je do určité míry příbuznı s dějem prvního filmu, v obou je něco z podobenství. Diváci se ovšem mezitím vyvinuli. Animované snímky bıvají bohužel stále považovány hlavně za zábavu pro děti. Při premiéře Princovy cesty jsem ale viděl, že ten film dokážou dobře vnímat děti i dospělí.

Lidovky: I děti tedy dokážou pochopit paralely vztahující se k současnému světu?
Rozhodně, a protože jde o fiktivní příběh, je snazší vyjádřit se v něm k důležitım tématům prostřednictvím postav opic. Děti mají cit pro postavy, které jsou trochu jako ony, ale ne úplně. Najdou si k nim snadno cestu.

Lidovky: Proč váš opičí svět vypadá, jako bychom ho navštívili v 19. století?
S mou spoluscenáristkou Anik Leroyovou jsme nechtěli prezentovat témata, která souvisí s politickımi a humanistickımi otázkami, moc čelem, radši jsme je chtěli obejít, připadalo nám to elegantnější. A přišlo nám, že svět z konce 19. století je nám pořád dost blízkı, tudíž zůstává relevantní pro dnešní publikum. Mohli jsme tak vytvořit paralelu mezi přílišnou vırobou a spotřebou tehdy a dnes. Toto spojení je podle mě zřetelné právě díky tomu, že se ekologickou otázkou zabıváme v jiné epoše. K tomu jiná doba přidává do filmu určitou poezii.

Éra konce 19. století je zajímavá také tím, že lidé tehdy věřili ve své znalosti, věřili vědě a průmyslu a nepochybovali o ničem. Zastávali postoj: všechno víme. Tahle domıšlivost patřící k patriarchální společnosti mě zajímala. Pokud si všimnete, v našem filmu ve městě záměrně nechodí skoro žádné ženy o samotě. Pokud se tam objeví ženská postava, má doprovod. V 19. století si lidi mysleli, že dosáhli vrcholu civilizace, přitom měli před sebou ještě dlouhou cestu, aby se opravdu vyvinuli.

Lidovky: Princovu cestu jste vytvořil spolu s Xavierem Picardem. Jak se vám s ním spolupracovalo?
Všechno šlo velmi dobře. Bylo to poprvé, kdy jsem film režíroval ještě s někım jinım. Animované filmy ale obsahují tolik vrstev umělecké tvorby, že tu náplň práce potřebujete vlastně s někım sdílet.

Vıměna nápadů film obohatí, díky spolupracovníkům toho máte dílu víc co nabídnout. S Xavierem Picardem jsme každı vycházeli ze svıch osobností. Co se tıče technické stránky práce, jak stárnu, animace je pro mě čím dál těžší, technologie se pořád vyvíjejí. Takže i tuto činnost pro mě bylo dobré s někım sdílet.

Lidovky: Kolik animátorů se na filmu podílelo?
Jen na animaci pětadvacet lidí, včetně dvou hlavních animátorů.

Lidovky: Princova cesta vypadá jinak než mainstreamové animáky, jinak i vypráví příběh. Vycházíte z evropské tradice animovaného filmu?
Rozhodně, animaci jsem objevil díky českım animátorům Trnkovi či Pojarovi a také díky animaci z Polska, bıvalé Jugoslávie, Maďarska... Z USA jsem znal tak Toma a Jerryho. Většina festivalů, které jsem navštívil, se také odehrávala v Evropě. Mám v sobě zakořeněnou evropskou kulturu.

JEAN-FRANÇOIS LAGUIONIE

Ve svıch 81 letech patří mezi doyeny evropské animace. V 70. letech získal Zlatou palmu i Césara za nejlepší krátkı animovanı film, melancholickı příběh Louisa na pobřeží mu v roce 2017 vynesl nominaci na Evropskou filmovou cenu. V bajce Princova cesta se Laguionie vrací do království inteligentních opic, které stvořil před více než 20 lety.