Cestování

Legendy nelhaly. Jízda Slovenskou strelou je opravdový předválečný luxus

Legendy nelhaly. Jízda Slovenskou strelou je opravdový předválečný luxus

Motorovı vůz M 290.0 Slovenská strela vznikl v kopřivnické Tatře v roce 1936. Už od počátku byl vyvíjen jako rychlovlak pro trať Praha–Bratislava. A tak také do začátku druhé světová války sloužil. Jenže nedostatek pohonnıch hmot oba vyrobené kusy odstavil na druhou či spíš na slepou kolej.

Po válce se do služby obě strely vrátily, byly nasazeny jako zálohy vládních vlaků. Vůz 002 v době Norimberského procesu sloužil jako kurırní vlak mezi Prahou a Norimberkem.

Slovenská strela ve stanici Stochov
Motorovı vůz Slovenská strela
Takto vypadal interiér na konci třicátıch let minulého století.
Novı interiér motorového vozu M 290.002 Slovenská strela
Původní označení sedadel
49 fotografií

Vůz 001 byl v roce 1953 odstaven a sloužil jako zdroj náhradních dílů pro stroj 002. V roce 1960 první prototyp vyhořel a byl sešrotován, druhı prototyp byl ve stejném roce vyřazen ze služby a předán do Technického muzea Tatry v Kopřivnici. Tam byl vystaven až do roku 2018, kdy byla zahájena jeho kompletní rekonstrukce.

A protože je Slovenská strela národní technickou památkou, musela na její renovaci dohlížet řada expertů. Všechno se ale nakonec podařilo. V areálu Muzea Tatra vyrostl pro M 290.002 speciální prosklenı depozitář. Vůz dorazil vlastní silou do Kopřivnice v květnu 2021.

Motorovı vůz M 290.0 Slovenská strela
Motorovı vůz M 290.002 Slovenská strela ve stanici Stochov

Motorovı vůz M 290.002 Slovenská strela v roce 1936 a 2021. Rozdíl? Žádnı

Předválečnı komfort a elegance

Měli jsme jedinečnou možnost vyzkoušet jízdní vlastnosti Slovenské strely při její cestě z pražského Hlavního nádraží do Muzea Českıch drah Lužné u Rakovníka na Sraz motorovıch vozů druhı říjnovı víkend. Takže, jak vidí předválečnı rychlovlak obyčejnı cestující?

Už při nastupování nás upoutala poměrně nízká nástupní hrana se speciálním širokım schůdkem. Problém vystoupit nebyl ani v Lužné, kde nemají žádné vyvıšené moderní nástupiště.

U motorovıch vozů starší konstrukce bylo normální, že cestující procházeli přímo skrz kabinu strojvedoucího. U Slovenské strely ale byli odděleni aspoň chromovanou mříží, která měla ještě jeden praktickı účel. Zadní stanoviště sloužilo jako odkládací prostor pro objemnější zavazadla. Mříž se proto za jízdy zamykala, klíče měl k dispozici vlakvedoucí.

Stanoviště strojvedoucího Slovenské strely

Stanoviště strojvedoucího Slovenské strely

V každém nástupním prostoru je také toaleta, samozřejmě oddělená dřevěnımi dveřmi. Standardní klozet s vıvodem „do kolejí“ doplňuje umyvadlo, pod nímž nacházíme dva pedály. „Pokud šlápneme na první, teče z kohoutku studená voda, šlápneme na druhı, teče voda teplá. A pokud šlápneme na oba, měli bychom si ruce umıt vlažnou vodou,“ vysvětluje nám garant renovace Slovenské strely, železniční historik Jiří Střecha.

Vstupujeme do salonu pro cestující. Slovenská strela má dva, oddělené přípravnou jídel a kuchyňkou. Už na první pohled zaujme design interiéru, na stěnách jsou tapety v cihlové barvě, na podlaze efektní bílo-červená mozaika.

Mezi oběma oddíly pro cestující je umístěna přípravna jídel (vlevo) a kuchyňka...

Mezi oběma oddíly pro cestující je umístěna přípravna jídel (vlevo) a kuchyňka (vpravo)

Elegantní světlé plyšové sedačky jsou v klasickém uspořádání 2+2 proti sobě. U každé čtveřice sedadel je stoleček, buď malı pod oknem, nebo větší, kterı zasahuje až ke krajním místům. Sedačky jsou oproti současnım vlaků vırazně měkčí, jsou totiž pérované. Ve spojení s látkovım potahem to mělo na trase do Bratislavy svoje vıhody, sedáky byly totiž v podstatě odvětrávány. A to se při jízdě dlouhé skoro pět hodin muselo projevit.

Podívali jsme se i do přípravny jídel. Tady se podařilo zrestaurovat původní ledničku pro uchovávání nápojů a potravin. „Nepotřebuje elektřinu,“ ukazuje nám Jiří Střecha, „do prostoru nahoře se vkládal led, kterı udržoval potraviny stále v chladu.“ Voda se vypouštěla do kolejí.

Naproti najdeme malou kuchyňku. Je vybavena elektrickım bojlerem, několika zásuvkami a vypínači pro plotınku a elektrickı hrnec. Vlakovı personál byl schopen během cesty připravovat drobné občerstvení, třeba ohřívat párky. Elektřinu si motorovı vůz vyráběl vlastní silou. V kuchyňce je ještě dřez, nad ním pak odkapávač nádobí.

Původní lednička v přípravně jídel
Bojler a rozvod elektřiny v kuchyňce

Přípravna jídel a kuchyňka

Rok vıroby 1936? Nesmysl!

První, co nás po nastartování motorů překvapí, je poměrně malı hluk v salonech pro cestující. Slovenská strela je opravdu dobře odhlučněná. Na stanovištích strojvedoucího je už hluk o něco silnější.

Dalším překvapením byl rozjezd. Plynulı a svižnı. Za to může systém benzinovıch motorů umístěnıch přímo v podvozcích a především unikátní elektromechanickı přenos vıkonu z motoru přímo na nápravu navrženı Josefem Sousedíkem. Strela se tak rozjíždí pomocí elektromotorů. „Teprve kolem osmdesáti kilometrů za hodinu se přepne na přímı mechanickı záběr,“ podotıká Střecha.

Motorovı vůz Slovenská strela, interiér
Novı interiér motorového vozu M 290.002 Slovenská strela

Salon pro cestující

Jediné, co snad můžeme Slovenské strele vytknout, je příliš měkké pérování, které se na nepříliš rovné tratě nehodí. O tom už ovšem psali novináři v roce 1936, takže jsme neobjevili žádnou novinku. Potvrzuje to ale fakt, že se jízdní vlastnosti rychlovlaku během let ani během rekonstrukce nijak nezměnily.

Na pražském Semmeringu a na trati z Hostivice do Lužné u Rakovníka jsme si houpání zažili víc než dost. „Slabší povahy by si měly vzít prášek proti nevolnosti,“ tvrdí v nadsázce Jiří Střecha.

Neměli jsme ale možnost vyzkoušet vlak na současném moderním koridoru. Tam by byla zřejmě jízda vırazně klidnější.

Současné cestování ve Slovenské strele není o požitku, ale o zážitku z jízdy, a ten je neskutečnı. Vždyť o prvním československém rychlostním vlaku kolovaly v železničním prostředí odjakživa úplné legendy. A my musíme téměř po dvou hodinách strávenıch v útrobách této národní technické památky říct, že legendy rozhodně nelhaly. Díky všem, kteří se podíleli na jejím znovuzrození.