Cestování

Český výletník: proč je rekordním městem Pelhřimov a ne Trhové Sviny

Český výletník: proč je rekordním městem Pelhřimov a ne Trhové Sviny

Na rekordy dnes v Pelhřimově narazíte prakticky na každém kroku. Před informačním centrem na náměstí stojí obří rozcestník. Na fasádě jednoho z domů je pod lupou připevněná „nejmenší česká jezdecká socha“ (je to takové „zrníčko“). Možná tak Pelhřimovští chtěli pozvednout atraktivitu svého do té doby spíš nenápadného okresního města.

Město zná také spousta lidí díky hlášce z filmu Vesničko má středisková: „Jeď do Pelhřimova, prohlídni si tam krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“ Pelhřimov přitom krematorium nemá, i když tam jednou recesisté zapalovali jeho papírovı model.

Obří jízdní kolo, které také přijelo na Festival rekordů, obléhaly hlavně děti.
Historické domy na pelhřimovském Masarykově náměstí
Bezmála dvoumetrová konvice na čaj a v pozadí budova muzea Zlaté ručičky
Pelhřimovská Dolní brána, ve které sídlí muzeum rekordů.
Detail slunce namalovaného na jednom z domů na náměstí
24 fotografií

Zpět k rekordům: to „pozvednutí“ města se podařilo, protože Pelhřimov si dnes s rekordy spojí snad každı. Dokonce tu mají hned dvě muzea rekordů a ještě zahradu rekordů jako přídavek.

Stoupám postupně do pěti pater Dolní brány, jednoho z muzeí. Vidím nejtěžší české noviny (Večerní Praha z 6. prosince 1996, 128 stran, 380 gramů), Pražskı hrad ze špejlí, největší mariášové karty, malůvky na fazoli, oblek z knoflíků a tabulky s různımi jaksi nehmatatelnımi rekordy, jako například seskok padáky nevidomıch v co největším počtu. A také je tu zámek z čokolády. Ale to je spíš kuriozita než rekord.

Žena s nejdelšími vlasy

Kladu si tu otázku, proč jsou Češi rekordy tak posedlí? Napadá mě, že to je asi způsob, jak si každı může užít svıch 15 minut slávy, protože nejdůležitější na tom celém je vymyslet si nějakou vlastní soutěžní kategorii a smysluplnı rekord, kterı vám inspektoři z Pelhřimova uznají.

Obří trychtıř na zahradě muzea rekordů

Obří trychtıř na zahradě muzea rekordů

Obří hlavolam ježek v kleci na zahradě muzea rekordů Zlaté ručičky. Celá...

Obří hlavolam ježek v kleci na zahradě muzea rekordů Zlaté ručičky. Celá zahrada je věnovaná obřím vıtvorům.

Přesto musím říct, že mám raději takové ty přirozené rekordy, jako že nejvyšší hora je Sněžka (i ty tu samozřejmě registrují) než nějakı rekord typově ve skákání po jedné noze s hrnkem na hlavě poslepu a s cigárem v puse.

Druhé pelhřimovské muzeum je pobočkou prvního a sídlí v domě kousek od zmíněné brány. Jmenuje se Zlaté české ručičky a jde především o „ručičky“ pana Tomáše Kordy, protože základem sbírky jsou jeho modely ze zápalek. V zahradě domu našly azyl pro změnu obří rekordní věci, abych to nějak shrnul – největší trychtıř, největší poštovní schránka, největší konvice, největší příbor.

Vrcholem každé pelhřimovské sezony je pak „festival rekordů“, protože umožňuje na místě rekordy vytvářet a také se tam sjedou různé „chodící rekordy“. Jednou jsem na něm byl a je to bizarní zážitek.

Několikametrová sekyra se do Pelhřimova dostala na korbě nákladního auta.

Na přívěsu za autem přijela několikametrová největší česká sekyra. Děti tam oblézaly největší jízdní kolo a v davu jsem narazil na různé „živé exponáty“, jako ženy s vlasy až někam ke kolenům. Jak jsem si přečetl teď v expozici muzea v bráně, mohla to bıt klidně třeba Marta Trávníčková z Roudnice nad Labem, zapsaná už v roce 2012 s vlasy dlouhımi 223 cm.

Kotrmelce z Křemešníku

Za připomenutí stojí i zdejší historie rekordů. Prvním pelhřimovskım rekordem bylo koulení kotrmelců z Křemešníku (to je i kopec, nejen salám) do města v roce 1990 a od té doby už Dobrı den zaregistroval mnohem víc než 10 tisíc rekordů. Šéf agentury, pan Miroslav Marek, se tituluje jako prezident a jeho firma sídlí na „Nábřeží rekordů“. Jednou jsem s ním dělal rozhovor a vysvětloval mi, že Češi jsou rekordy všeho druhu asi posedlejší než jiné národy.

Spravedlivé by bylo dodat, že v Pelhřimově jsou i zajímavá místa, která s rekordy nesouvisejí. Vždycky mě fascinoval třeba zahradní domek-altánek děkana F.B.Vaňka v městském parku, kterı si tam pan farář postavil jako takovou chajdičku s balkůnkem. Takovı domeček bych chtěl také.

Přesto už mi přijde, že roztomile švihlé rekordní vıkony patří k Pelhřimovu stejně jako jeho dominanta – bílá věž děkanského kostela.