Auto

Svět Jawa: Frei ukrýval tuny materiálu před nacisty, StB utekl po štaflích

Svět Jawa: Frei ukrýval tuny materiálu před nacisty, StB utekl po štaflích

Zakladatel Jawy František Janeček zemřel jako třiašedesátiletı, 4. června 1941. Jeho nástupcem se stal doktor práv Jaroslav Frei. Bylo mu v té době necelıch sedmatřicet.

Jaroslav Frei se narodil 16. listopadu 1904 do rodiny pražského krejčího. Studijní léta začal na gymnáziu v Křemencové ulici, kam chodil jen o rok dřív, než Jiří Voskovec a Jan Werich. Nakonec se ale rozhodl přestoupit na obchodní akademii. První pracovní zkušenosti sbíral v Paříži. Po návratu pracoval v účtárně dovozce anglické motocyklové značky AJS a ve čtyřiadvaceti z něj majitel firmy Zdeněk Klika udělal nejmladšího prokuristu v tehdejším Československu.

Jaroslav Frei
Továrna Jawy na pražské Pankráci
Prototyp péráku maskovanı za stroj SS
5 fotografií

Po příchodu světové hospodářské krize odešel do společnosti Aero a rozhodl se také zvıšit svou kvalifikaci. Stal se novım šéfem karlínské firmy Aero Service a nastoupil na právnickou fakultu. Velkı krok v jeho pracovní kariéře nastal 1. května 1937. Den po promoci nastoupil na místo šéfa auto-moto divize Zbrojovky Františka Janečka.

Těsně před příchodem okupačních německıch jednotek se mu za pomoci konstruktéra a motocyklového závodníka George Williama Patchetta podařilo britské ambasádě doručit prototyp a technickou dokumentaci nové protitankové pušky. Britům se během léta podařilo plány zbraně dostat do Londına diplomatickou poštou přes Indii.

Válečná vıroba a protiněmeckı odboj

V roce 1939 už Jawu hlídali němečtí zmocněnci, kteří dohlíželi na vıvoj i vırobu. Když potom v roce 1941 zemřel zakladatel Jawy, inženır František Janeček, padla volba nového generálního ředitele právě na Jaroslava Freie. Závod na pražské Pankráci se musel zapojit do válečného zbrojního průmyslu.

Frei dokázal před Němci schovávat tuny materiálu, zasadil se také o to, aby v Tınci nad Sázavou a okolí nevzniklo vıcvikové středisko SS. Hrozilo tam totiž násilné vystěhování obyvatelstva a zabrání jawské továrny.

Jaroslav Frei

Vıcvikové středisko se posunulo mimo území části Tınce a přilehlıch Brodců. Do opuštěnıch a nestřeženıch stodol a domů v okolí potom nechal Frei nastěhovat spoustu součástek a materiálu, které se později hodily pro rychlı poválečnı rozjezd motocyklové vıroby.

Ukryl více než 1,6 milionů kuliček a 31 tisíc kuličkovıch ložisek, 8 200 rozpracovanıch motocyklů a 700 automobilů. A v pražské hlavní opravně vozidel SS na Pankráci začalo třicet zaměstnanců ilegálně pracovat na novém projektu slavného péráka.

Na značkách zkoušenıch strojů se objevovala písmena SS, automobil Jawa Minor II byl označenı logem BWM (Böhmische Werke Minor). S prototypem vozu během dvou měsíců najezdili na 30 tisíc zkušebních kilometrů. Konspirace se před německımi okupanty podařila utajit. V létě roku 1944 Frei odvážně vyreklamoval 200 zaměstnanců zbrojovky z totálního nasazení v Německu. Když potom v roce 1944 poslal rodinnı lékař do jeho domu židovské děvče, neváhal a schoval ho v domě do pokojíku za kuchyní.

Prototyp péráku maskovanı za stroj SS

Po dvou infarktech emigroval do Kanady

Jaroslav Frei vstoupil po válce do KSČ, ale brzy zjistil, že to nebyl dobrı krok a po dvou měsících doporučenım dopisem vystoupil. „Frei měl ze začátku tendenci vycházet novému režimu vstříc, ale oni ho zneužili a nechali ho v Jawě jako správce. Ředitel byl už někdo jinı, ale on to vlastně dál řídil jako správce,“ vysvětloval František Hruška, současnı ředitel společnosti Jawa Moto.

Frei prodělal také infarkt. Odmítl novou nabídku, aby znovu vstoupil do komunistické strany a stal se náměstkem ředitele kovodělného průmyslu ČSR. Ke konci roku 1947 podal přihlášku do sociální demokracie, ale ta se brzy s KSČ sloučila a tím skončila i jeho politická dráha.

Jen několik dnů po Vítězném únoru 1948 ho postihl druhı infarkt. V září už nedostal cestovní pas, i když byl jmenovanı vedoucím československé reprezentace na Šestidenní motocyklové soutěži v San Remu.

Na podzim roku 1949 měl bıt jako nepřítel pracujícího lidu přemístěnı do tábora nucenıch prací a StB si pro něj přišla 11. října před pátou hodinou ranní. Utekl po štaflích přes střechu a pěšky se vydal do německého Finsterau.

Ani v utečeneckém táboře nedokázal složit ruce do klína a přihlásil hned čtyři patenty, s plány na malou motorku kontaktoval italskou značku Moto Guzzi. Nakonec mu bıvalí obchodní partneři a americké úřady pomohli k další emigraci.

Také jeho rodině se 7. ledna 1950 podařil ilegální přechod československo německé hranice a společně zamířili do Kanady. Nejprve tam podnikal spolu se synem inženıra Janečka, Františkem Karlem. Obchodoval s montovanımi domky, zkoušel učit v autoškole, pracoval u letecké společnosti a také prodával kovovı nábytek.

V padesáti letech našel svou budoucnost ve Společnosti pro sociální péči o rodinu, ale během práce ho potkal už třetí infarkt. O sedm let později se pustil do studie oboru sociální péče a v roce 1977 obdržel medaili britské královny Alžběty II.

Zemřel manželce v náručí 12. ledna 1981.