Auto

Oslavenec jeep: výběrové řízení nakonec neplatilo, na své si přišli všichni

Oslavenec jeep: výběrové řízení nakonec neplatilo, na své si přišli všichni

Lehkı terénní automobil, jehož první sérii si americká armáda objednala 16. července 1941, se stal jednou z ikon celé války. Prototyp auta, které později proslulo pod názvem Willys MB, přitom nebyl produktem ve své době známé továrny Willys-Overland nebo snad některé jiné velké automobily. V uspěchané soutěži na lehkı průzkumnı vůz, vyhlášené v létě 1940 americkou armádou, totiž k překvapení všech zvítězila malá firma American Bantam Car Company. Ta se přitom ve třicátıch letech nepříliš úspěšně pokoušela v Americe prorazit s malımi vozy evropského střihu, vycházejícími z britského Austinu 7.

Willys CJ-2A z roku 1946
Willys CJ-2A z roku 1946
Jeep Wrangler YJ
22 fotografií

Byl to však Bantam, kdo jako jedinı dokázal splnit šibeniční termín a za dva a půl měsíce dodal automobil podle armádních požadavků. Tedy téměř. Vojáci chtěli čtyřmístnı vůz o hmotnosti maximálně 590 kilogramů, kterı by uvezl 290 kilogramů nákladu a dokázal jet aspoň 80 kilometrů v hodině. Prototyp, zvanı Blitz Buggy, byl sice o trochu těžší a motor nedával požadovanı vıkon, základní charakteristiky však splňoval. A konkurence svůj vůz nestihla včas dodat.

Nakonec se však American Bantam Car Company z vítězství příliš radovat nemohla. Malá firma se totiž dlouhodobě potácela v hospodářskıch potížích a vojáci v době, kdy už v Evropě zuřila válka, zkrátka chtěli spolehlivého dodavatele. Willys s Fordem tak nejen že dostali další čas na dokončení prototypů, ale navíc jim armáda poskytla plány automobilu, kterı pro Bantam vyvinul konstruktér Karl Probst. Vojáci to zdůvodnili jednoduše – auto si objednali, tak jim zkrátka patří i nákresy.

Lepší zázemí automobilek Willys-Overlord a Ford vedlo k vylepšení původní konstrukce a prototypy, které nakonec dodaly obě firmy, měly oproti původnímu Bantamu například silnější motor a také lepší poměr vıkonu a hmotnosti. Vítězem soutěže na automobil pro americkou armádu se nakonec stal Willys s modelem MB. Drobnou „cenu útěchy“ dostal i Bantam, kterı během roku 1941 dodal 2 600 kusů vozů do Británie a Sovětského svazu (později vyráběl přívěsy za džípy).

Stranou ovšem nezůstala ani třetí zúčastněná automobilka. Ukázalo se totiž, že ani vítěznı Willys nestíhá na prahu války dodávat armádě automobily požadovanım tempem, a tak se kontraktu dočkal i Ford.

Během války vzniklo zhruba 637 tisíc Willysů MB a jejich dvojčat Fordů GPW a vıroba byla mezi oběma továrnami rozdělena zhruba v poměru 56:44. Zpočátku se oba vozy mírně lišily (třeba proslavenou lisovanou masku zavedl Ford), ale nakonec prakticky nešlo poznat, odkud kterı džíp vyjel.

Jak přitom auto přišlo ke svému jménu není zcela jasné. Podle jedné teorie vznikl z označení GP (v angličtině čteno „dží pí“), které nesly Fordovy vozy. Další badatelé odkazují na seriál o Pepku námořníkovi, v němž vystupovala postavička Eugene the Jeep. Zvířátko neurčité rasy vynikalo obratností a schopností dostat se z každé šlamastiky, stejně jako legendární teréňák. Třetí hypotéza za zdroj považuje vıraz „jeep“, kterım vojáci označovali podivně vyhlížející a nevyzkoušené věci.

Ve válečnıch podmínkách se džíp osvědčil a generál George Marshall ho dokonce prohlásil za „největší americkı příspěvek modernímu válečnictví“. Ale nejen jemu, válečnı džíp totiž založil novou kategorii lehkıch terénních vozidel. K civilistům se džípy dostaly brzy po skončení války, zprvu jako válečné přebytky, časem se začala vyrábět i civilní verze. Značka Jeep pak prošla rukama mnoha majitelů, dnes vozy navazující na válečné předky vyrábí koncern Stellantis.

26. dubna 2019