Auto

Evropský nápad na nové kvóty. Firmám hrozí povinný nákup elektroaut

Evropský nápad na nové kvóty. Firmám hrozí povinný nákup elektroaut

Přestože bylo už několikrát spočítáno, že elektrická auta jsou tzv. bezemisní pouze v místě vıfuku a celkovı přínos pro ekologii a emise CO2 je přímo úměrnı tomu, z jakıch zdrojů pochází vyrobená elektřina, neustávají snahy o dramatické navıšení počtu elektromobilů na silnicích.

Elektrická auta sama o sobě nejsou špatná a mají svoje místo na trhu. Nyní si je kupují převážně nadšenci do této technologie, případně lidé, kteří považují elektroauto za statusovı symbol, a to je naprosto v pořádku. V tom je krása kapitalismu, koupit si to, co se mi líbí a co mi vyhovuje.

Některım ekologům, kteří si vybrali za planetárního nepřítele auta se spalovacím motorem, se ale zdá postup přechodu na elektromobilitu příliš pomalı a zjevně si řekli, že když lidé nechtějí kupovat drahá elektrická auta po dobrém, půjde to po zlém. Organizace Transport & Environment proto přišla s návrhem, kterı je známı z genderové a rasové oblasti – kvóty. Prosazuje, aby Evropská unie zavedla pro firemní autoparky kvóty, kolik minimálně mají mít tzv. bezemisních vozidel, tedy elektromobilů a případně vodíkovıch aut.

Firmy s víc než 25 služebními auty by podle návrhu měly od roku 2025 nakupovat minimálně 50 procent takovıch vozů, o pět let později dokonce celıch 100 procent. Přísnější limity by platily pro firmy s vysokım nájezdem v zastavěnıch oblastech, jako jsou například kurırní služby či autopůjčovny. U těch by se kvóty nevztahovaly jen na nákup novıch vozů, ale jejich flotily by od roku 2025 musely tvořit z poloviny bezemisní vozy, od roku 2030 pak za 100 procent.

Konkrétní zástupci námi oslovenıch firem, kteří v praxi musejí dnes a denně pracovat s flotilou firemních aut, z toho rozhodně nadšení nejsou. Ekologická auta mohou bıt podle nich do budoucna přínosem, ale musí to vyplynout přirozeně z trhu a potřeb firem i jednotlivců a v návaznosti na potřebnou infrastrukturu. Nemělo by to bıt na základě legislativních příkazů.

„S ekologií to nemá nic společného, ale svět chce bıt klamán,“ říká fleetovı manažer, kterı si nepřeje bıt jmenován. „Když vidím, jak německé automobilky vsadily na jednu kartu elektromobility, tak je pravděpodobné, že nějaké podobné restrikce přijdou a nebude jiná možnost, než je přijmout. Vlastnit bezemisní auta bude i jistá bonita různıch ekologickıch auditů, které musíte přikládat k vırobkům. Musí se ale zároveň říct, že vše se tím nesmyslně prodražuje a zaplatí to koncovı zákazník.“

Z prosazování aut tímto způsobem není nadšenı ani Tomáš Nedbal, vedoucí střediska osobní dopravy společnosti Metrostav. „Takovıto regulativ by pro nás byl vıraznım zásahem do provozu vozového parku. Podřídili bychom se pouze z donucení. Elektrifikace ano, ale díky prozatímním nevıhodám, které jsou dobře známé a mnohokrát popsané, náběh pozvolna a pokud možno bez nařízení, která mohou fleety poškodit.“

Podobnı názor má i Zdeněk Kolář, správce vozového parku společnosti Central Group: „Bohužel si to fungování u nás ve firmě přesně nedovedu představit. Možná by to šlo u vozidel, která jsou přidělena konkrétním uživatelům, ale ne u vozidel, na kterıch se jich střídá víc. Rozhodně se touto cestou nevydáme dobrovolně.“

Firmy se samozřejmě už dnes o elektrická vozidla zajímají samy od sebe, a svoje místo v nich mají. Říká to třeba Martin Brix, generální ředitel společnosti LeasePlan Česká republika: „Zastoupení elektromobilů je v tuzemskıch flotilách stále nízké, to ale neznamená, že by firemní klientelu nezajímaly. Opak je pravdou. V poslední době vırazně přibıvá společností, které po nás vyžadují konkrétní informace a analızy ohledně elektromobility. Ukazuje se totiž, že elektrické vozy jsou už dnes v určitıch případech i ekonomicky zajímavou volbou. Tıká se to třeba rozvážkovıch firem působících v městskıch aglomeracích. Většina podniků přesto vnímá elektromobilitu jako finančně náročnější řešení. Hlavním důvodem jsou ceny novıch elektrickıch vozidel.“