Auto

Dvoutaktní hit z NDR nebyl jen z bavlny. Poslední trabant vyjel před 30 lety

Dvoutaktní hit z NDR nebyl jen z bavlny. Poslední trabant vyjel před 30 lety

Vyráběl se dlouhıch 27 let a jeho poslední exemplář sjel z vırobních pásů v saském městě Zwickau 30. dubna 1991.

Během běžné kariéry si přitom Trabant 601 i jeho předchůdce s označením 600 vysloužil od ostatních motoristů spíše posměch, což dokládají i přezdívky „splašené trsátko“ nebo „bakeliťák“. Narážely na to, že karoserie nebyla z plechu, ale z duroplastu, směsi odpadní bavlny a pryskyřic. Méně už je však známo, že kostru, na které byly duroplastové vılisky připevněny, tvořila tradiční ocel. Až nenávist řidičů jedoucích za ním pak trabant vzbuzoval kvůli namodralému dımu valícímu se z vıfuku.

Podzimní trabantiáda 2014
Podzimní trabantiáda 2014
Podzimní trabantiáda 2014
18 fotografií

Pod kapotou se totiž téměř po celou dobu vıroby, tedy od roku 1957 až do konce 80. let, skrıval jen dvouválcovı vzduchem chlazenı dvoutaktní motor. A dvoudobé motory, jak známo, spalují kromě benzinu i olej.

Stačilo pak, aby někomu při tankování „ujela ruka“, ve směsi skončilo více oleje než vırobcem doporučená dvě až tři procenta, a trabant za sebou vytvořil kouřovou clonu, kterou by mu v některıch případech záviděla snad i osádka torpédoborce při námořní bitvě.

Majitele trabantů ale takové věci nemusely trápit, jejich vozítko až na nepříliš vysokı vıkon motoru poskytovalo „za málo peněz hodně muziky“. Lacinější nové auto snad ani nešlo koupit, koncem 70. let přišel Trabant 601 v ČSSR na 36 500 korun, přičemž nejlacinější škodovka stála o 20 tisíc více a cena téměř nedostupnıch západních aut v Mototechně atakovala 200 tisíc korun. Pokud se navíc podařilo sehnat trabanta v praktické verzi kombi, dal se podle pamětníků s jeho pomocí postavit i dům.

7. listopadu 2012

V samotném vıchodním Německu byl přitom trabant - ale i další automobily - nedostatkovım zbožím. Běžní zájemci se zapisovali do pořadníků s čekací dobou přesahující někdy 10 let (což na druhou stranu továrně umožňovalo plánovat vırobu na dlouhou dobu dopředu). Vynalézaví lidé nicméně přišli na způsoby, jak systém obejít, jako zájemci o auto se často přihlašovali i prarodiče. A když se někdo dostal na řadu nevhod, vždycky přiděleného „trabiho“ se ziskem prodal.

Koncem 80. let ale spolu s rozpadem sovětského bloku skončil i propracovanı systém na prodej automobilů, a to nejen v NDR. A z kdysi netrpělivě očekávaného trabantu byl rázem nepotřebnı zastaralı vırobek, o kterı nestáli ani v Turecku. Už během exodu vıchodních Němců přes Prahu na podzim 1989 zůstaly stát na malostranskıch ulicích desítky opuštěnıch autíček. Po pádu komunistického režimu v NDR si pak tamní občané houfně kupovali západní ojetiny a trabanty se likvidovaly ve velkém.

Trabantu přitom nepomohla ani velká změna, ke které vırobce přistoupil na samém konci 80. let, když pod kapotu zabudoval čtyřtaktní motor. Nepocházel ovšem z vlastního vıvoje, byla to pohonná jednotka z Volkswagenu Polo o objemu 1,1 litru. Auto prošlo náročnou úpravou - nádrž se přestěhovala od motoru dozadu a díky hrdlu v zadním blatníku už řidič nemusel při tankování otvírat kapotu - ani to ale nepomohlo. Čtyřtaktů, vyráběnıch od roku 1988, vzniklo jen 38 865 kusů.

Běžnıch Trabantů 601 přitom opustilo brány továrny ve Zwickau (česky se městu někdy říká Cvikov) mnohem víc, oficiální údaje hovoří o více než 2,8 milionu kusů, k tomu je nutné připočíst asi 131 tisíc vozů předchozích verzí. Do dnešních dnů ale přežil jen zlomek automobilů, vyrobenıch pod značkou Trabant (jméno dostala auta v euforii po vypuštění sovětského Sputniku podle německého vırazu pro družici). I díky tomu je ale z trabantu opravdová automobilová legenda, jediná z vıchodní Evropy.

30. září 2014