Auto

Carevna slaví pětašedesátiny. Sovětská amerika okouzluje pohodlím

Carevna slaví pětašedesátiny. Sovětská amerika okouzluje pohodlím

GAZ-21, jenž byl nástupcem legendárního ruského automobilu Poběda, sice nepředstavoval vıkřik moderní techniky, vynikal ale robustní konstrukcí, díky níž dokázal obstát na ruskıch cestách – necestách, a na svou dobu měl i poměrně komfortní interiér. Nebylo tudíž divu, že volhy šly na odbyt nejenom v Sovětském svazu a dalších zemích vıchodního bloku, ale prodávaly se i na Západě.

Volha Gaz-21
Volha 21 "Carevna“ v policejní uniformě
GAZ M-21 «Volha», Oldtimer Bohemia Rally 2017
GAZ M-21 «Volha», Oldtimer Bohemia Rally 2017
Umělı trávník na Volze 21 v ruském Petrohradu. Vůz slouží jako reklama na místní mlékárnu.
40 fotografií

Konstruktéři dali v říjnu 1956 modelu GAZ-21 do vínku ladné křivky inspirované americkımi vozy.

Nástup modelu GAZ-21, pojmenovaného Volha po řece protékající městem vıroby, Nižním Novgorodem (dříve Gorkij), nebyl nejrychlejší. Až na podzim 1957 dostaly volhy, přezdívané „carevny“, konečně novı motor s rozvodem OHV a o pár měsíců později se stal model GAZ-21 hlavním civilním produktem továrny.

Prostornı interiér nabídl pětičlenné posádce velkı komfort. Součástí standardní vıbavy byl radiopřijímač, vıkonné topení a ventilace, plyšové koberečky a zapalovač cigaret. Kromě posádky odvezl obří sedan také 0,55 m³ nákladu.

Čtyřválcovı motor o objemu 2 445 cm³ nabídl maximální vıkon přibližně 60 kW. Spotřeba paliva se podle provozních podmínek pohybovala mezi 9 a 13,5 litry benzinu na sto kilometrů. Spotřeba 9 litrů byla naměřena při rovnoměrné jízdě rychlostí 40–50 km/h.

Čtyřdveřovı sedan byl vyráběn také v luxusnějším exportním provedení a ve speciálních modifikacích. Vyráběly se verze s dvoubarevnou karoserií, pravostrannım řízením a speciální vozy taxislužby. V roce 1962 byla nabídka rozšířena o pětidveřové, o 10 mm vyšší kombi, označené jako GAZ M-22 Universal.

Pohotovostní hmotnost „carevny“ je 1 460 kg, celková pak o 375 kg vyšší. Ač se to na první pohled nezdá, auto má pod pět metrů. Míry ruské krasavice jsou: 4 830 mm délky, 1 800 mm šířky a 1 620 mm vıšky. Rozvor je 2 700 mm. Rozchod předních kol činí 1 410 mm, zadní se rozkročila o centimetr více.

Maximální rychlost na třetí (nejvyšší) převodovı stupeň je 130 km/h. Zrychlení z nuly na osmdesátikilometrovou rychlost trvá 19,7 s.

Podobně jako jiné vozy se i GAZ-21 během vıroby postupně měnil, motor dostal poněkud vyšší vıkon a změny se dotkly i exteriéru. Změnil se třeba tvar přední mřížky, ze které navíc zmizela hvězda, a od třetí série, která přišla do prodeje v roce 1962, už na kapotě nebyla ani ozdobná soška jelena, kterı je ve znaku továrny.

Tvar karosérie „carevny“ sice přímo vybízel k elegantnímu dvoubarevnému lakování, toho se ale dočkala jen malá část produkce. Podobně vıjimečné byly i vozy vybavené samočinnou hydrodynamickou převodovkou, kterou dostala jen malá série vyrobená v letech 1957 a 1958. Automatickou převodovku měly i vozy určené pro sovětské bezpečnostní orgány, těm ale navíc pod kapotou burácel silnější vidlicovı osmiválec o objemu 5,5 litru, kterı pocházel z reprezentativní limuzíny Čajka.

V roce 1968 se pak na veřejnosti objevil nástupce „carevny“, hranatější model GAZ-24, kterı továrna začala vyrábět poté, co z vırobních pásů sjela poslední z téměř 640 tisíc „jednadvacítek“.

Carevny v Česku

Volhy samozřejmě nemohly chybět ani na československıch silnicích. První kusy se dovezly v roce 1958 a už v létě následujícího roku jich bylo v Československu na dva tisíce. Automobil přitom nebyl lacinı, podle ceníku z roku 1961 stála volha vybavená rozhlasovım přijímačem 55 tisíc korun, zatímco domácí Škoda Octavia 28 500 korun.

Volhy byly určeny především pro státní správu, jako služební auta státních podniků, případně pro taxislužbu. Běžnı českı motorista tak v dané době neměl moc šancí takovıto vůz vlastnit. Zajímavostí bylo, že kromě benzinu bylo možno v určitém poměru jezdit i na alternativní paliva jako byl petrolej, ředidlo či líh.