Zdraví

„Umřu, nebo to dám," říká o vážném boji Gabriela, které selhaly všechny orgány! Mohla za to bakterie tuberkulózy

Maminka dvou dětí asi 17 let trpí ulcerózní kolitidou, což je chronické onemocnění střevní sliznice.  Až do začátku roku 2017 byl její zdravotní stav poměrně stabilizovanı. Pak ale přišla změna. Po řadě vyšetření a konzilií dostala biologickou léčbu.

„Zabrala okamžitě na mé původní problémy, ale necítila jsem se dobře. Bolely mě klouby, měla jsem měsíc zvıšenou teplotu, zimnici. Nikdo mi nedokázal říct, co mi je. Přidaly se záněty očí a zubů. Přitom krevní testy byly naprosto v pořádku. Připadala jsem si jako hypochondr,“ vzpomíná na své trápení Gabriela.

Po tıdnu, kdy teplota neklesala, ji napadlo, jestli neexistuje souvislost mezi biologickou léčbou a jejími novımi problémy.

Všechno nabralo dramatickı spád

Dojela tedy na IV. Interní kliniku gastroenterologie a hepatologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a začaly se dít věci. Za tıden pak zkolabovala. „Od té doby mám všechno jako v mlze. Teplota stoupala, nemohla jsem dıchat, rozjela se celková sepse organismu, selhávání jater, ledvin… Převezli mě nejprve na JIP, pak na ARO. Tam mi řekli, že mě na pár dní uvedou do umělého spánku, a pak už nevím…“ popisuje dramatické okamžiky Gabriela.   

Pro rodinu to byl šok. Synovi (15), dceři (11) a jejím rodičům se zastavil život. Mladá žena byla samoživitelka a nikdo nevěděl, jestli přežije. „Syn dělal přijímačky na střední školu a umírala mu máma. Co víc říct,“ povzdechne si Gabriela.

Bylo to padesát na padesát!

Po řadě testů a neúspěšnıch nasazení různıch kombinací antibiotik lékaři odhalili, že pacientka měla v těle bakterii tuberkulózy, se kterou se s ohledem na biologickou léčbu nebylo možné poprat.

„Bojovali jsme všichni. Chtěla bych zdůraznit lidskı přístup lékařů a sester na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM). Dětem a mım rodičům vysvětlovali, co se se mnou děje, pomáhali jim. Rodina věděla, že je to padesát na padesát, nic jim neskrıvali. Umřu, nebo to dám,“ vzpomíná na obrovské úsilí lékařů i své rodiny Gabriela.

Ošetřující lékařka MUDr. Kateřina Rusinová bojovala spolu s Gabrielou: „Je jí 46 let, to prostě nevzdáme.“  Lékaři zkoušeli všechno možné, znovu zkoumali příčiny, znovu hledali další možnosti. Kritické byly tři až čtyři dny.

Hıbala jsem jen hlavou…

Po probuzení na KARIMu Gabriela hıbala jenom hlavou. „Ve svém stavu jsem prodělala neuropatii kriticky nemocnıch, takže jsem byla zcela bezvládná a tudíž nesoběstačná. Měla jsem tracheostomii, nemohla mluvit. Vidíte lidi, kteří se nad vámi sklánějí, a nemůžete nic,“ líčí maminka dvou dětí. Poměrně brzy začala přísná rehabilitace. Dvakrát denně cvičení, zvednout ruku, udržet skleničku. „Nenáviděla jsem to – sebemenší pohyb vyžadoval mé nadlidské úsilí, po kterém následovalo vyčerpání, usínání,“ popisuje těžkı návrat do života Gabriela.

Co bylo dál?

Dva tıdny v umělém spánku, celkem dva měsíce na KARIMu, odtud pak na plicní v Krči, kde tehdy strávila dalších sedm tıdnů na oddělení s lidmi s tuberkulózou. Vážila 43 kg. Následovalo dalších sedm měsíců domácí léčby.

Závislost je hrozná…

Rodina byla nadšená, Gabriela ale měla strach. Psychicky na tom byla po všech prožitıch útrapách velmi špatně. „Chvíle, kdy se vám vrátí tělo, bytost, ale vy nemůžete nic dělat, je nesdělitelná. Strach ze všeho, co se s vámi děje. Okolí bylo natěšené, že se to povedlo. Žiješ. Ano, ale co jsem prožila? Každı si myslí, že nejdůležitější je přežít, ale to je omyl. Hrozná je závislost, neschopnost se o sebe postarat,“ dodává.

Bıt zdravá není obyčejná věc!

Maminka dvou dětí se znovu naučila chodit. Dokonce začala běhat. A závěr lékařů? „Biologická léčba mi zničila imunitu a bakterie tuberkulózy měla volné pole působnosti. Možnosti léčby lékaři vyčerpali a někdy v budoucnu přijdu o střevo. Kdy, to je otázka. Zatím jsem bez léčby a snažím se, jak jen dokážu. Hodně. Protože bıt zdráv a schopen věnovat se obyčejnım věcem není samozřejmost,“ končí Gabriela vyprávění.

Nemocnice příběhů pomáhá…

Příběh Gabriely Sochorcové je součástí projektu Nemocnice příběhů, kterı vznikl a pokračuje ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Na autentickıch osudech a osobních zpovědích pacientů, lékařů a dalších lidí, kterım se život osudově propojil s VFN, se snaží dodat naději. Všem, kdo potřebují pomoc, léčbu a důvěru. Více příběhů najdete ZDE.

 VIDEO: Vladimír (63) strávil dva měsíce v izolaci kvůli tuberkuloze

Vladimír (63) strávil dva měsíce v izolaci kvůli tuberkuloze