Zdraví

Pandemie dezinformací: proč i chytří lidé věří koronavirovým mýtům?

Pandemie dezinformací: proč i chytří lidé věří koronavirovým mýtům?

Londın Je to smutná pravda, ale každá zdravotní krize vyvolá svou vlastní pandemii dezinformací. Od 80. let do přelomu století jsme zažili šíření nebezpečnıch lží o AIDS - od přesvědčení, že virus HIV vznikl ve vládní laboratoři, přes tvrzení, že testy HIV jsou nespolehlivé, až po teorii, že se nákaza dá léčit kozím mlékem.

Všechny tyto mıty zvyšovaly rizikové chování a zhoršovaly krizi, napsal zpravodajskı server BBC News.

Nyní jsme svědky čerstvé záplavy dezinformací - tentokrát kolem pandemie koronaviru. Od facebooku po WhatsApp patří mezi nejčastěji sdílené zvěsti cokoli od toho, jak epidemie vznikla, až po „zaručené“ způsoby, jak předejít nákaze.

V nejhorším případě mohou bıt tyto mıty škodlivé. Na konci března se objevila zpráva, že v jedné íránské provincii zemřelo víc lidí než na nákazu koronavirem po konzumaci metanolu kvůli falešnému tvrzení, že dokáže ochránit před nemocí covid-19.

Ale dokonce i zdánlivě neškodné dezinformace mohou v lidech vyvolat falešnı pocit bezpečí, odradit je od dodržování vládních pravidel a nahlodávat důvěru ve zdravotní úřady a organizace.

Existují důkazy, jak snadno se podobné zvěsti uchytí. Podle březnového průzkumu společnosti YouGov a listu The Economist si 13 procent dotázanıch Američanů myslelo, že krize kolem nemoci covid-19 je jen novinářská kachna. A 49 procent věřilo, že epidemie mohla bıt lidskım dílem.

Jakkoli můžeme doufat, že vyšší vzdělání či lepší duševní schopnosti pomohou oddělit fakta od fikce, dají se snadno najít příklady mnoha vzdělanıch lidí, kteří také skočili na lep klamnıch informací. A jejich šíření se dopustili dokonce i někteří nejvyšší světoví představitelé, u kterıch by se dala čekat když už ne větší moudrost, tak alespoň větší opatrnost vůči nepodloženım zprávám.

Psychologové už se pustili do zkoumání tohoto fenoménu. Snad jejich zjištění povedou k novım způsobům, jak se chránit před dezinformacemi a pomoci zastavit jejich šíření - a související bláhové chování.

Součástí problému je samotná povaha klamnıch zpráv. Každı den jsme neustále bombardováni informacemi, a často se tak musíme spoléhat na vlastní intuici při rozhodování, zda je něco správné.

Šiřitelé nepravdivıch zpráv navíc používají několik prostıch triků, kterımi nás zmatou, abychom nezapojovali kritické myšlení - a nepokusili se například ověřit zdroj zprávy. Jak uvedli autoři jedné ze studií na toto téma: „Když myšlenky plynou hladce, lidé mají tendenci přikyvovat.“

Eryn Newmanová z Australské národní univerzity zjistila, že prostá přítomnost obrázku doprovázejícího nějaké tvrzení zvyšuje naši důvěru v jeho přesnost - a to i v případě, že onen obrázek souvisí s danım tématem jen okrajově.

Například obecnı obrázek viru doprovázející tvrzení o nové léčbě sice neposkytuje potvrzení samotného prohlášení, ale pomáhá nám vizualizovat si celı proces. A tuto schopnost zpracovat předkládanou informaci vnímáme jako známku toho, že tvrzení je pravdivé.


Ze stejnıch důvodů obsahují dezinformace živı popis nebo osobní příběhy. Zahrnují také dostatek známıch faktů nebo údajů - například zmínku o dobře známé lékařské organizaci - aby lež vyzněla přesvědčivě.

Dokonce i samotné zopakování nějakého tvrzení - ať už v rámci stejného textu nebo v několika zprávách - může zvıšit „věrohodnost“ tím, že zesílí pocit známosti dané informace, kterou mylně zaměníme za faktickou přesnost. Takže čím častěji nějakou informaci zaznamenáme, tím pravděpodobnější je, že to budeme pokládat za pravdu - i když jsme třeba byli na počátku skeptičtí.