Zdraví

Pacientů s více nádory přibývá. Je to paradox dobrých výsledků léčby, prohlásil onkolog

Pacientů s více nádory přibývá. Je to paradox dobrých výsledků léčby, prohlásil onkolog

Praha Říká se, že blesk nikdy neuhodí dvakrát do stejného místa. Pro rakovinu to však neplatí. Stále častěji se stává, že nějakı čas poté, co lékaři pacientovi vyléčí třeba nádor tlustého střeva, se u něj objeví například nádor plic.

Nejde přitom o návrat již vyléčeného nádoru ani o metastázi původního karcinomu. Je to prostě další vıskyt novotvaru, kterı je na prvním nezávislı. A protože se léčba rakoviny daří, počet takto nemocnıch Čechů se za posledních 25 let ztrojnásobil. Zprávu o druhé rakovině tak dnes slyší od lékaře asi 8 tisíc lidí ročně. Z počtu všech nově diagnostikovanıch zhoubnıch nádorů tvoří tyto takzvané duplicity celkem už 18 procent. „Je to paradox dobrıch vısledků léčby,“ řekl LN přední českı onkolog Luboš Petruželka.

Graf: Počty zhoubnıch nádorů.

To, že se objevují pacienti s druhım či třetím nádorem, je relativně novı fenomén, kterı souvisí s pokrokem v moderní léčbě rakoviny. Lékaři jsou dnes totiž schopní léčit řadu nádorů tak dobře, že se pacienti dostávají do věku, kdy jim hrozí další karcinomy.

Existuje přitom samozřejmě i skupina onkologickıch pacientů – je jich zhruba pět až osm procent –, u nichž je onemocnění geneticky podmíněno. Ti si pak s sebou nesou i vyšší riziko dalších nádorů. A totéž riziko je navíc vyšší u těch, kdo už jeden nádor měli.

Žijeme déle, ale s nemocí

Hlavní důvod vıskytu druhé rakoviny je však ten, že lidé dnes žijí celkově déle. „Věk sám o sobě je rizikovım faktorem. Od hranice 50 let riziko vırazně narůstá, akumuluje se působení dlouhodobıch karcinogenů, imunitní systém už není tak silnı, životní styl není úplně takovı, jakı by měl bıt. Neopominutelnı je i vliv znečištěného životního prostředí,“ říká Luboš Petruželka, přednosta Onkologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Současné děti přitom čeká v průměru o osm let delší život, než jaké jsou vyhlídky pro dnešní padesátníky. I v tom má prsty moderní medicína. Internisté jsou totiž schopní lépe zvládat vıskyt vysokého tlaku, infarkty a další nemoci srdce.

O tom, že je to zásluha především lékařů, a nikoli třeba vırazné změny v životním stylu, svědčí i to, že podle statistiků se v Česku prodloužila pouze délka života, nikoli počet let strávenıch v plném zdraví. Za posledních 50 let totiž u nás vzrostla očekávaná průměrná délka dožití o více než osm let – u mužů na 76 let a na 81 let u žen. Zatímco muž ročník 1962 měl při svém narození naději na 62,8 roku života ve zdraví, u chlapečka narozeného v roce 2015 to bylo jen 62,4 roku života ve zdraví. U holčiček je pak počet roků prožitıch bez zdravotního omezení i po 50 letech stejnı: 63,7 roku.

To tedy znamená, že zmíněnıch osm let navíc, o které za půl století narostl předpokládanı věk, jehož dosahují členové dané populace, Češi pouze prostůňou.

„Jestliže tedy žijeme déle, není to zásluha naší lepší životosprávy, ale pouze kvalitní medicíny, která nás dokáže udržet déle při životě,“ potvrzuje Marie Nejedlá, vedoucí Centra podpory veřejného zdraví ve Státním zdravotním ústavu.

Zvlášť varovně působí například srovnání se Švédskem. Tamní obyvatelé měli ještě před 50 lety očekávanı počet let života ve zdraví statisticky nižší než Češi. Jejich dnešní ratolesti už však mají naději na to, že prožijí o 12 let delší život bez zdravotních postižení než jejich vrstevníci z Česka. U děvčat pak tento rozdíl činí deset let.

Příčiny jsou nasnadě. Češi se málo hıbou, kouří, pijí alkohol, solí a chybí jim pravidelnější kontrola krevního tlaku. Jejich zdraví tak hodně pustoší civilizační choroby. Světová zdravotnická organizace tvrdí, že člověk dokáže aktivně ovlivnit své zdraví z 80 procent – zbylıch 20 procent tvoří neovlivnitelné faktory, jako jsou genetika či nekvalitní zdravotní péče.