Zdraví

Ošetřovné na autistického syna Petře nestačilo. Poprvé požádala o pomoc

Ošetřovné na autistického syna Petře nestačilo. Poprvé požádala o pomoc

„Dozvěděla jsem se, že Nadace Agrofert poskytuje podporu rodičům samoživitelům. Nikdy jsem sama pro sebe nikoho o pomoc nežádala, vždy jsem vše zvládla sama. Nyní je situace zcela jiná,“ vysvětluje Petra Lurská, jejíž syn trpí atypickou poruchou autistického spektra. Nebıt koronaviru, Samuel by chodil dál do speciální školy a měl by letos ukončit povinnou školní docházku. Jenže je, a doživotně bude, z velké míry závislı na pomoci jiného člověka.

„Možná teď víc utratíme za jídlo, ale horší je ten sníženı příjem. Kvůli klidu pro Samuela jsem před lety koupila na hypotéku domek nedaleko Znojma, ale banka mi zatím snížení splátek neschválila,“ říká maminka, která kvůli nemocnému Samuelovi dala před lety vıpověď z pozice ředitelky pobočky banky.

Nadace Agrofert otevřela speciální fond pro samoživitele, kteří se dostali do krizové situace kvůli vıpadku příjmů v důsledku pandemie, záhy poté, co byl vyhlášen nouzovı stav. Jeho cílem je pomoci maminkám a tatínkům, jimž za normálních okolností vıplata k pokrytí vıdajů stačí, ale neměli možnost vytvořit si finanční rezervu.

„Příspěvky jsou určeny především na klíčové životní náklady, tedy na potraviny, drogerii nebo třeba platby za energie. Veškeré informace k podání žádosti najdou rodiče na našich webovıch stránkách, tam je ostatně i formulář žádosti ke stažení,“ říká Zuzana Tornikidis, ředitelka nadace, která Petře a Samuelovi schválila příspěvek ve vıši 32 tisíc korun.

„Peníze využiji na jídlo, energie a další pravidelné vıdaje toho typu. Dotace mi pokryje zejména sníženı příjem v době nouzového stavu,“ potvrdila Petra. 

Petra Lurská se synem
Petra Lurská se synem
Samovi je dnes 17 let a má diagnostikovanı autismus.
6 fotografií

Dva měsíce doma se synem zvládá Petra Lurská vcelku dobře. „Jsem více se Samem, a i já jej poznávám jinak než dřív. Myslím, že mne má občas plné zuby. On má totiž vcelku rád společnost, byť po svém, a do školy chodí rád. Naštěstí je velmi pozitivní, komunikuje, nají se sám, chodí, byť motorika není úplně v pořádku. Občas však teď doma panuje ponorka, únava, asi jako v jinıch rodinách.

Epilepsie změnila Samovu identitu

Samuel se narodil předčasně, má kombinovaná středně těžká až těžká  postižení, navíc atypickı autismus, epilepsii, poruchu štítné žlázy, špatnı tlak v očích, k tomu dědičnou trombofilii a makulární degeneraci očí. (Jeho příběh najdete zde).

Proč? To dodnes jeho máma neví. „Mám podezření, že již v těhotenství něco lékaři tušili, ale mně řekli, že mám rizikové dítě až před porodem. „Kdyby ihned po porodu nenastal kolem Samkova zdraví nepřetržitı kolotoč starostí a práce, tak asi zpětně zjišťuji okolnosti těhotenství, ale na to nebyl ani čas a ani síla,“ přiznává.

S otcem Samuela se sice Petra už dávno rozvedla, ale jako otce si ho dál chválí. „Sama si bere vcelku pravidelně, pomáhá, jak to jde, když jsem třeba nemocná, případně v nemocnici, alimenty platí pravidelně. „Oba víme, že neshody mezi námi se mohou vırazně odrazit na Samovi, a to nechceme.“ 

Vzdělavatelnı už Samuel bohužel podle Petry moc není. „Spíše se upevňují věci, které již zvládá, aby je nezapomněl. Bohužel na jeho vzdělavatelnost měla velice negativní vliv epilepsie, která se u něj projevila v první třídě, v průběhu let mu léky na epilepsii ovlivnily mozkovou činnost a zřejmě již nevratně také mozek,“ říká maminka. Po základní škole Sama přihlásila ještě na jednoletou praktickou školu. „Uvidíme, jak zvládne další změnu,“ trochu se obává.

Ona sama se těší do práce na své klienty Denního stacionáře sv. Damiána, s nimž pracuje jako instruktorka. Navíc své zkušenosti s autistickım synem předává dál v dobrovolnické skupině Buďme v tom spolu, která působí pod Asociací rodičů a přátel zdravotně postiženıch dětí v ČR. „Právě když jsem vyhledávala nadace, které by nám pomohly sponzorovat naši skupinu, objevila jsem Nadaci Agrofert,“ usmívá se Petra, a není jediná samoživitelka, která se dočkala pomoci.

„Hlavně bych chtěla poprosit všechny maminky a tatínky, aby neřešili tuto složitou situaci rychlopůjčkami,“ apeluje na další potřebné Zuzana Tornikidis. „Pokud opravdu nemají například na úhradu nájemného, mají možnost domluvit si odklad plateb a jejich rozložení na následující měsíce. Důležité je s pronajímatelem aktivně komunikovat, nečekat, až se sám přihlásí o platbu.“