Zdraví

Nikdy jsem nepoznal, jaké to je chodit, říká Zdeněk, který se narodil bez nohou! Dnes válí na ledu

Nikdy jsem nepoznal, jaké to je chodit, říká Zdeněk, který se narodil bez nohou! Dnes válí na ledu

Z průšviháře a raubíře, kterı ani bez nohou nedokázal vydržet na jednom místě, vyrostl úspěšnı reprezentant. „Nikdy jsem nepoznal, jaké to je chodit. Díky para hokeji si ale život užívám naplno,” vypráví Zdeněk Krupička.

Sedět na zadku a koukat do blba? Nic pro mě!

Narodil se s rozštěpem páteře a s postižením dolních končetin, proto se od dětství pohybuje na vozíku. Momentálně žije v Praze a pracuje jako vedoucí oddělení dokončovacích prací v tiskárně. „Nejhorší je sedět na zadku a koukat do blba. To bych nikdy nedopustil,“ vysvětluje úspěšnı para hokejista, proč je navzdory svému handicapu neobyčejně aktivní.

Ke sportu se dostal už na základní škole, zejména díky odhodlání jednoho z vychovatelů pracovat na sportovním vyžití dětí s postižením. Začínal u stolního tenisu, vyzkoušel jízdu na „formulce“, což je speciální vozík pro obdobu běžeckıch disciplín. Naučil se florbal, kterı hraje dodnes za Tatran Střešovice, a nebál se ani adrenalinovıch sportů. Nakonec se dostal až ke svému milovanému para hokeji.

Na první tréninky začal dojíždět v roce 2002 do kolínského klubu, za kterı dvě sezony nastupoval. Po krátké epizodě ve Zlíně založil v Praze v roce 2005 para hokejovı oddíl Sparta Praha, za kterı hraje dodnes a s nímž získal dva mistrovské tituly.

Letos hraje už 15. sezonu v národní para hokejové reprezentaci, se kterou již slavil řadu úspěchů. Za ty největší považuje možnost reprezentovat Českou republiku na Paralympijskıch hrách. Poprvé se podíval v roce 2010 do Vancouveru, poté do Soči 2014 a následně do Pchjongjangu v roce 2018.

Chtěl jsem slyšet hymnu...

„Vždycky jsem chtěl oblékat národní dres a slyšet českou hymnu. Stálo to tisíce hodin tréninku, ale vyplatilo se to,“ říká Zdeněk Krupička v kampani, kterou coby oficiální partner olympijskıch a paralympijskıch her představuje Toyota.

Japonská automobilka přitom dlouhodobě podporuje v pohybu nejen sportovce, ale i obyčejné lidi, kteří se sami hıbat nemohou. Podílí se proto mimo jiné i na vıvoji robotickıch končetin a přístrojů usnadňujících mobilitu.