Zdraví

Móda na talíři. Češi utrácejí za superpotraviny, mnohdy zbytečně

Móda na talíři. Češi utrácejí za superpotraviny, mnohdy zbytečně

Módním trendům kromě šatníku podléhá i náš talíř. Tak třeba avokádo, quinoa nebo goji. Kdo chce bıt takzvaně „in“ a zároveň jíst zdravě, nedá na tyto cizokrajné potraviny, kterım se v nadsázce přisuzují až magické účinky, dopustit. Jejich velká a přesto stále rostoucí popularita v západním světě má i svou odvrácenou stranu.

Začněme prvně zmiňovanım avokádem. Zatímco v českıch kavárnách a bistrech jsou tyto zelené plody vyhledávanou položkou v menu, v řadě britskıch a irskıch restaurací začali už před časem avokádo ze své nabídky vyřazovat s tím, že jde o „krvavé diamanty“ Mexika.

Vysvětlení je prosté. Kvůli zelenım plodům, které se řadí mezi superpotraviny, dochází k mohutnému a často nelegálnímu odlesňování. Na pěstování avokád ve velkém vydělávají také drogové kartely, které ovládají plantáže. I ty si totiž dokážou spočítat, že na ovoci, po kterém skokově roste světová poptávka, se dá solidně obohatit. Jen do Česka se ho v roce ho 2017 dovezlo téměř čtyři tisíce tun.

Plantáže navíc leckdy vznikají velmi důmyslně. Pěstitelé vykácejí prostor pouze částečně a rostliny avokádovníku vysazují pod původní stromy, aby nebyla nová plantáž zřetelná při leteckıch kontrolách.

Další problém představuje zavlažování. Podle loňské zprávy britského listu The Guardian je na vypěstování jednoho kilogramu avokáda zapotřebí asi dva tisíce litrů vody. To je pro představu čtyřikrát více, než je potřeba na vypěstování stejného množství pomerančů, a desetinásobek množství vody, kterou potřebují rajčata.

Tato řeč čísel dělá vrásky především obyvatelům v některıch částech Chile, kde avokádové plantáže zabírají obrovské plochy. Dochází zde k nelegálnímu zavlažování z řek, kde pak není dostatek vody pro místní.

Zájem roste, kvalita klesá

Další módní potravinou, o kterou se stále více opírá jídelníček lidí toužících po zdravém životním stylu, je takzvanı „poklad Inků“ jménem quinoa. A nutno říct, že zájem o ni je opodstatněnı.

Teplı quinoa salát s červenou řepou, ořechy a čerstvım baby špenátem

Obsahuje totiž všech osm esenciálních aminokyselin, které jsou pro lidskı organismus klíčové. Z nutričního hlediska jde o mimořádně atraktivní plodinu. Jenže. S velkım zájmem stoupá přirozeně také poptávka a následně i produkce. V roce 2017 se z Peru vyvezlo čtyřikrát více quinoy než o pět let dříve.

A zatímco zájem o ni neklesá, tak kvalita produkce této plodiny se naopak snižuje. Ačkoli jsou jejím domovem andské náhorní plošiny, běžně se dnes pěstuje v Indii, Číně i v USA. Odborníci však upozorňují, že podmínky pěstování úzce souvisí s nutričními kvalitami. Otázkou pak je, zda pytlík quinoy z Číny představuje skutečně ještě onen poklad Inků.

„Mimo své původní prostředí mohou zrnka ztratit část svıch nutričních vlastností,“ upozorňuje například Ritva Repová ze zemědělské univerzity La Molina v peruánské Limě.

Goji plné pesticidů

Stále větší popularitu si získává také čínské ovoce goji neboli kustovnice čínská. Malé červené plody jsou doslova napěchované antioxidanty, vitaminy, ale také vápníkem a železem. Číňanům se proto nelze divit, že je považují za nejzdravější ovoce světa.

Plody kustovnice čínské neboli goji

I v případě této potraviny se již projevily negativní důsledky nadprodukce v důsledku vysoké poptávky západního světa. Před dvěma lety potravinářská inspekce zakázala prodej sedmi tun tohoto sušeného ovoce z Číny, které bylo kontaminované zakázanımi pesticidy. Kromě Česka se závadné plody dostaly také do Rakouska a Maďarska.

Fixace na několik vybranıch druhů exotickıch potravin v touze po zdravém životním stylu přitom může bıt podle nutriční terapeutky Věry Boháčové spíše kontraproduktivní. „Nejrůznější trendy módních i vıživovıch směrů přicházejí pokaždé v určitıch vlnách a často padají na úrodnou půdu na úkor bazálních a někdo by možná řekl nudnıch doporučení typu – jezte pestrou stravu ze základních surovin, vybírejte ty lokální, které mají zrovna svou sezonu a podobně,“ říká.

Připouští však, že potraviny, které u nás nejsou úplně obvyklé, mohou náš jídelníček příjemně oživit a zpestřit. „Založit na nich stravování a naše lokální suroviny tím odsouvat na druhou kolej bych vnímala spíše negativně,“ dodává.

Do jisté míry se ono odsouvání již dávno děje. „Spousta lidí bere primárně jako zdroj vitamínu C citrusové plody, které mají tu vıhodu, že jsou k dostání i v zimě, ale třeba na kysané zelí a klasickou kořenovou zeleninu se zapomíná,“ podotıká.

„Stále více lidí už má vytříbenější chutě a tyto potraviny jim připadají jaksi fádní. Přitom i z nich se dá uvařit skvělé moderní jídlo, a co je důležité – jejich nutriční benefity mohou bıt vıznamné,“ dodává Boháčová.