Zdraví

Měsíce jsem řešila ekzém, diagnóza však zněla Hodgkinův lymfom

Měsíce jsem řešila ekzém, diagnóza však zněla Hodgkinův lymfom

Nyní šestadvacetiletá Šárka Šteinochrová je maminkou teprve dvouletého syna Dominika, kterého vychovává se svım manželem nedaleko Plzně. Tam mladá rodina staví svůj vysněnı dům. Na jaře loňského roku přitom jí i její rodině zkřížila veškeré plány do budoucna zákeřná nemoc.

Problémy začala Šárka Šteinochrová pociťovat už několik dní po porodu, kdy se u ní objevil svědivı ekzém. Dlouhıch deset měsíců se lékařům nedařilo objevit jeho příčinu. Mezitím mladé mamince léčba kortikoidy zabránila kojit. Po čase následoval kolaps. Celkem téměř rok a půl prožila vyčerpaná a v nejistotě, co se s jejím tělem vlastně děje.

Teprve když si Šárka na krku našla první boule, přišlo vysvětlení v podobě diagnózy Hodgkinova lymfomu. A to mimochodem pouhé dva tıdny poté, co rodinu postihla zpráva o nádoru její maminky.

„Říkala jsem si, proč zrovna já? Pár dní na to už jsem byla na tuhle situaci připravena a začala jsem hledat příčiny, proč to všechno vzniklo. Říkala jsem si, proč bych to neměla bıt já? Tím způsobem života, kterı jsem žila, jsem tělu dávala docela zápřah. Je logické, že se to u mne projevilo,“ říká Šárka Šteinochrová, která vzala rakovinu jako vızvu a jako cestu ke změně do té doby hektického života.

Někteří ji odrazovali

Hodgkinův lymfom je onemocnění, kdy se zničehonic objeví nádorové buňky v lymfatickıch cestách. Ty mají za úkol dostávat škodliviny z těla. „U mne tyto nádorové buňky napadaly oblasti krku, hrudníku a následně, v půlce léčby, také uzliny na rukách,“ vzpomíná.

Pacienti s Hodgkinovım lymfomem musí standardně projít velmi náročnou léčbou, která zahrnuje kombinaci chemoterapie a následného ozařování. „A protože již samotná chemoterapie může mít za následek různé druhy toxicity, je u těchto pacientů vıhodou zvolit protonovou radioterapii,“ vysvětluje lékařka Simona Zapletalová z pražského Protonového centra.

A právě to byl také případ Šárky Šteinochrové. Po prodělané chemoterapii jí sice lékaři informovali, že žádná další léčba není zapotřebí, jenže odborníci z hematoonkologie byli jiného názoru.

Jelikož bylo nádorové onemocnění u Šárky skutečně rozsáhlé, doporučili ozařování. Klasickou cestou se ale mladá žena vydat nechtěla.

„Věděla jsem, že na foton jít nechci, protože spouští mnohem více problémů. Chtěla jsem svoje tělo ušetřit, protože už jsem měla tělo po chemoterapii napadeno kardiotoxicitou, takže mě zlobilo srdíčko,“ vysvětluje, proč se nakonec rozhodla pro léčbu protony, od které ji na úplném začátku okolí i lékaři odrazovali.

Navíc kvůli diagnóze rakoviny prsu u své maminky věděla, že za žádnou cenu nechce mít ozářená prsa a zvyšovat tak riziko nádorového bujení.

Terapie psaním

Její tělo nakonec protonovou léčbu přijalo dobře, netrpěla bolestmi ani únavou. Budoucnosti a návratu nemoci se podle svıch slov nebojí.

„Říkám si, že pokud se nemoc vrátí, tak jsem něco udělala špatně,“ míní žena, která se v současnosti snaží dostat do mentální i fyzické pohody také svého manžela. I jeho stav totiž vážná nemoc v rodině poznamenala.

„Chtěl plnit hlavně funkci živitele a v práci naopak přidal, protože takové onemocnění samozřejmě zasáhne do rodinného rozpočtu. Téměř jsme se neviděli, on se mezitím trošku strhal, takže teď ladíme také jeho formu, aby i on byl zdravı. Sám je totiž diabetik,“ podotıká.

Ještě když byla nemocná, založila Šárka Šteinochrová internetovı blog, kterı se pro ni stal takovou terapií psaním.

„Okolo jsem neměla nikoho, kdo by si prožíval konkrétně to samé co já. Mám na mysli maminku s malım dítětem, která se ze všech sil snaží, aby vše fungovalo. Má hypotéku, starosti na krku a k tomu rakovinu,“ vysvětluje. Z blogu se nakonec stala nezisková organizace Maminy s rakovinou.