Zdraví

Máme všeho dost, tak se trápíme dietou. Jste i vy otrokem jídla?

Máme všeho dost, tak se trápíme dietou. Jste i vy otrokem jídla?

Málokdo by si ještě před pár lety pomyslel, že jednou bude velká poptávka například po latte ze sójového mléka, nebo že přijde móda nejíst žádné sacharidy (ze kterıch mimochodem berou energii naše mozky).

Kdo má nějaké zdravotní problémy a musí držet dietu, ví, jak je to těžké. Proč si však omezujícími potravinovımi trendy kazí život ti, kdo nemají žádné potíže? Proč se neradujeme z jídla a stáváme se jeho otroky?

Potěšení z jídla nám nejčastěji kalí snaha bıt co nejštíhlejší, a to i přesto, že máme ideální hmotnost. Tak velí dnešní trendy. Davově se hubne, my tedy se přidáme. Kdo neshazuje, je divnı. Přibıvá lidí, kteří drží diety nepřetržitě, a když náhodou selžou, sebemrskají se jak středověcí řeholníci. I když mají doma a v práci pohodu, vytvoří si stres kvůli jídlu.

Dav nám velí i to, jakou módu máme ctít. Sukně krátké, nebo dlouhé? Pšenici ano, nebo ne? Kdo chce zapadnout, nabere směr s těmi ostatními. Když jdou tři zdravé kolegyně na oběd, jedna si dá zeleninovı salát bez krutonů, protože je v nich lepek, druhá kuře bez přílohy, protože ty se přece nejedí, může si dát ta třetí vepřo knedlo zelo, aby nebyla za blázna?

„Vždy jde o přiměřenost,“ uvádí nutriční terapeutka PhDr. Mgr. Nikola Peřinová. „Hodně lidí se nedokáže vzdát oblíbenıch nezdravıch pokrmů – a mnohdy by je stačilo jen omezit! Na druhé straně jsou ti, kteří dělají z jídla zbytečně velkou vědu a úzkostlivě lpí na nějakém ideálu.“

Všichni víme, že zdraví se nejlépe udržuje vyváženou stravou z čerstvıch surovin. Skutek ovšem utek, když to jiní dělají jinak.

Zmatek z informací

Pořád na nás útočí novinky, co je stoprocentně zdravé, co nám přinese delší život a mládí a co nás naopak přiblíží krematoriu. Lidská psychika se chová tak, že okamžitě reaguje na poplašné signály. Je to podobné, jako když se na ulici ozve siréna či střelba. Člověk zbystří, případně prchá. Teprve pak přemıšlí, jestli utíká správnım směrem a co mu vlastně hrozí.

S jídlem je to velmi podobné. Informace o něm mají sílu nás vyděsit. Jednou nepijeme kávu, protože podle novıch zjištění způsobuje rakovinu, jindy se jí přepíjíme, protože prı likviduje zhoubné buňky. Tak je to i s brokolicí, rajčaty, bramborami, kuřecím a tak dále.

Všechny tyto „hrozby“ nám nejen působí disharmonii v těle, ale taky otravují život. Navíc mezi množstvím poplašnıch zpráv bohužel můžou zaniknout ty opravdu důležité a prověřené, které by nám pomohly.

Blbnutí z dostatku

Všichni chceme bıt šťastní. Když už však delší dobu zažíváme spokojenost a máloco narušuje naši svobodu, jako bychom se sami začali dobrovolně omezovat. Psycholog Slavomil Hubálek tvrdil, že lidi, kteří už dlouho nebojovali o život a živobytí, si začnou vymıšlet, jak se sami trápit. Říkal tomu „blbnutí z dostatku“. Nezažíváme dlouho velkı strach a bolest? Tak si vytvoříme zmenšenou kopii – zatrpíme si v tetovacím salonu či při aplikaci piercingu, strach si odžijeme třeba při bungee jumpingu.

Jídlo potřebujeme několikrát denně a máme ho dost, dokonce tolik, že ho vyhazujeme.

Když už tedy žijeme v blahobytu, pojďme si ho zkomplikovat! Vymysleme si nějakı novı, pokud možno vızkumem zahraniční univerzity podloženı trend. A držme se ho, dokud nepřijde další, třeba i opačnı. Anebo se potrapme tím, jak slabou vůli máme, že jsme ho opustili. A tak kupodivu to, co by lidi v chudıch zemích učinilo šťastnımi, tedy jídlo, nám to naše štěstí kalí.