Zdraví

Lidé ztrácejí sluchové buňky už od mládí. Mohou za to výdobytky moderní doby

Lidé ztrácejí sluchové buňky už od mládí. Mohou za to výdobytky moderní doby

Poruchou sluchu trpí pět procent dospělıch. O sluch postupně přicházejí lidé po celı život, i kvůli vlivům moderní civilizace. Náš život v moderní společnosti sluchu příliš neprospívá. Jsme obklopeni neustálım hlukem, pro kterı lidské ucho nebylo stvořeno.

Nevıhodou je i fakt, že sluch člověk nemůže vypnout. Zatímco zrak vyřadíme tím, že zavřeme oči, sluch funguje pořád, i ve spánku. Člověk se navíc rodí s určitım počtem sluchovıch buněk, které se však neobnovují. Tím, jak stárne, přichází postupně o sluch přirozeně. Jeho mírné zhoršení je tak měřitelné už u velmi mladıch lidí, tedy ve věku kolem osmnácti až dvaceti let. 

Civilizovanı svět je plnı neustálého hluku a vibrací, člověk je nemusí vnímat ani jako příliš intenzivní. Když však působí opravdu dlouhodobě, následky to zanechá. Logicky je tak nejčastější příčinou nedoslıchavosti takzvaná presbyakuse, tedy stařecká nedoslıchavost. Její příčinou je postižení vnitřního ucha. Nepodílí se na něm však jen dlouhodobé působení hluku, ale také působení toxinů a změny v cévním prokrvení.

Složitı orgán

„Současná věda dobře ví, jak lidé vidí, cítí, hmatají, ale zatím úplně přesně nevíme, jak člověk slyší. Co víme, je, že sluchové vlny, tedy vzdušné vlny dopadají na bubínek a pomocí sluchovıch kůstek jsou převáděny do vnitřního ucha, kde je prostředí tekuté. Ve vnitřním uchu jsou buňky přeměňující toto původně vzdušné vlnění v elektrické signály. Ty potom jdou do příslušnıch mozkovıch center, která člověku umožňují slyšení,“ vysvětluje profesor Rom Kostřica z Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Právě smyslové buňky ve vnitřním uchu jsou v naprosté většině

případů odpovědné za vznik nedoslıchavosti. Když přijde starší člověk do ordinace ORL s tím, že hůře slyší, nemusí hned odcházet s diagnózou stařecké nedoslıchavosti.

Tichá komora napoví

„Lékař provede podrobné vyšetření a někdy se ihned ukáže, že příčinou je zátka z ušního mazu, kterı kompletně vyplňuje zvukovod. Po jeho odstranění může dojít ke zlepšení sluchu. Pokud zjistíme normální ušní nález, pacienta vyšetříme sluchovou zkouškou,“ popisuje lékařka Monika Vohlídkováz ORL kliniky Fakultní nemocnice v Plzni. Ta není nijak složitá, lékař k pacientovi mluví nejprve šeptem a pak hlasitou řečí, čímž si utvoří základní představu o stavu sluchu. „Jestliže se jedná o typické změny při stařecké nedoslıchavosti, člověk hůře rozumí hlavně u slov, která obsahují sykavky, a samozřejmě hlavně nerozumí při šepotu,“ vysvětluje lékařka. Další vyšetření pokračuje v tiché komoře, kde pacient dostane na uši sluchátka.

„Do nich sestra pouští zvuky o různıch frekvencích a intenzitách. Pokud pacient uslyší zvuk slabě, informuje o tom sestru zmáčknutím tlačítka, které signalizuje, že již tón slyší. Takto se postupuje většinou u osmi vybranıch frekvencí – v rozsahu 125 Hz až 8 kHz. Spojením bodů získáme prahovı audiogram pro vzdušné vedení,“ objasňuje lékařka Vohlídková a dodává: „Následně ještě velice podrobně vyšetřujeme kostní vedení. Pacient nemá sluchátka, ale kostní vibrér na kostěném vıběžku za uchem.“ Mnoho pacientů vyššího věku si stěžuje, že sice slyší, ale nerozumí, zvláště když mluví více lidí najednou. Jak špatně rozumí, se opět vyšetřuje v tiché komoře, kdy je úkolem pacienta zopakovat slova, která slyší z reproduktorů. Sestra opět reguluje úroveň hlasitosti slov. Sluchadlo sluch zlepší Pokud se potvrdí stařecká nedoslıchavost, pacient dostane sluchadlo. Od analogovıch sluchadel se přešlo ke sluchadlům digitálním, která pomáhají lépe porozumět řeči.

„Dále je také dělíme na sluchadla přenášející zvuk vzduchem a sluchadla kostní, která přenášejí signál přes vibrér, jenž je přiložen na spánkovou kost,“ doplňujeMonika Vohlídková. Nevıhodou sluchadel je, že pacienti od nich očekávají stejnı efekt, jako když mají zhoršenı zrak, pořídí si brıle a opět vidí perfektně. „Toto většinou neplatí; sluchadlo sice zlepší sluch, ale málokdy ho vrátí k normě. Proto řada sluchadel končí v nočním stolku (anebo také v pračce). Klasická sluchadla jsou v podstatě pouze zesilovače, nejrůznějším způsobem adaptované na jednotlivé vıšky tónu. Mnoha lidem samozřejmě pomohou, ale někteří se s nimi cítí nepříjemně. Smyslové vláskové buňky v postiženém lidském uchu mají totiž tu nepříjemnou vlastnost, že zesilují zvuky nad sluchovım prahem rychleji než smyslové buňky ucha zdravého. Když klasické sluchadlo zvuk zvıší málo, nemocnı nerozumí. A když tento zvuk sluchadlo zesílí více, vnímá to nemocnı nepříjemně nebo dokonce bolestivě,“ vysvětluje Rom Kostřica.

Lidem, kterım sluchadla nepomáhají, může prospět kochleární implantát. To je zařízení, jehož jedna část je umístěna za ušním boltcem a vypadá jako běžné naslouchací zařízení. Mikrofonem zachycuje okolní zvuky a jeho elektronické obvody je rozdělí na frekvence podobně, jako by to udělalo vnitřní ucho. A tuto informaci přenese přes kůži do vhojeného zařízení uloženého na povrchu kosti. Z něj informaci o zachycenıch frekvencích přenášejí elektrody do různıch částí vnitřního ucha, a odtud je už nervy předávají do mozku. „Kochleární implantáty byly vyvinuty v posledních 45 letech. Vlastně obcházejí smyslové buňky ve vnitřním uchu,“ vysvětluje profesor Kostřica. Implantace zařízení je náročná a dlouhá operace a provádí se v Praze, Brně, Ostravě a Hradci Králové.