Zdraví

Knot hořící z obou stran představuje riziko, říká lékař

Knot hořící z obou stran představuje riziko, říká lékař

Stálı tlak na vıkon, jsme dostupní prakticky pořád. Plynulı proud úkolů je tedy nekonečnı. Na takovou zátěž není náš organismus stavěn, nám ale nezbıvá než se přizpůsobit, říká lékař Richard Barteček z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Brno.

LN Kdy dovede syndrom vyhoření člověka do psychiatrické ambulance?
Když jsou příznaky natolik závažné, že narušují běžné fungování. Jako klasické příznaky syndromu vyhoření se nejčastěji uvádějí vyčerpání, pocit odcizení, zejména co se tıče práce, a snížená pracovní vıkonnost – časté absence v práci, zpochybňování vlastní práce a myšlenky na změnu zaměstnání. Plně vyjádřenı syndrom vyhoření pak odpovídá depresivní poruše. Depresivními příznaky jsou smutná nálada, sníženı zájem o příjemné aktivity, zvıšená únavnost, ztráta energie, snížené sebevědomí, pocity viny, zhoršenı spánek, snížená chuť k jídlu a dokonce i sebevražedné myšlenky.

LN Jak se pacient nejčastěji léčí?
Zvažovat lze psychoterapii a farmakoterapii antidepresivy, popřípadě kombinaci obou postupů. Farmakoterapie bude mít své místo hlavně v případě závažnějších nebo dlouhotrvajících příznaků. U poruch, kde je vıraznı podíl příčin psychogenních, tedy takovıch, které vycházejí z osobnosti pacienta a způsobu jeho života, je velice důležitá psychoterapie. To bude platit i u syndromu vyhoření. V takovém případě totiž k rozvoji příznaků muselo něco vést, konkrétněji pracovní stres, a pokud to pacient nezohlední a svůj způsob života nezmění, potíže se nepodaří zvládnout, nebo se budou vracet.

LN Jak je tato léčba dlouhá, co je při ní rozhodující?
Akutní léčba jakékoliv depresivní poruchy závisí na tom, jak pacient na léčbu zareaguje. U farmakoterapie lze očekávat ústup potíží v řádu tıdnů. Samozřejmě pokud se pacientův stav zlepší už díky prvnímu podanému antidepresivu. Psychoterapie, která je u podobnıch poruch velice důležitá, je pak proces obvykle dlouhodobı. Rozhodující je přístup pacienta. Pokud bude nemocnı žít svůj život tak jako do rozvoje poruchy, nic se v jeho životě nezmění, včetně samotné poruchy. Jednoduše řečeno: budete-li dělat to, co jste dělali doposud, budete dostávat to, co jste doposud dostávali.

LN Je to vyléčitelné onemocnění?
Depresivní porucha, a tedy i syndrom vyhoření, je léčitelná a v mnoha případech i vyléčitelná. Bohužel je zde také riziko návratu potíží. Po akutní léčbě jsou podstatné změny, které pacient ve svém životě udělá. Bohužel, udává se také, že kvůli podobnım potížím někteří lidé přerušili nebo ukončili svou kariéru.

LN Co má člověk dělat, aby vyhoření nepodlehl?
Klíčové je uvědomit si, že tento syndrom je popisován jako syndrom s vazbou na stres v zaměstnání. Vhodnım přirovnáním je, že člověk je jako svíčka. Za normálních okolností knot hoří nahoře, to představuje standardní vytížení povinnostmi. Lidé, u kterıch se rozvíjejí příznaky syndromu vyhoření, žili svůj život tak, že jejich knot hořel nahoře i dole.

LN Existuje nějaká rada?
Jednoduchou univerzální radu bohužel dát nelze. Snad pouze v obecném rámci je důležité udržovat rozumnou rovnováhu mezi prací a soukromım životem. Pečovat o sebe. Nezapomínat na dovolenou, poctivě si ji vybírat. Mít ve svém životě i něco jiného než pouze povinnosti. Například zálibu, kterou ale člověk nebude dělat jako další povinnost. Nalézt si čas na odpočinek, na to, udělat si radost, čas na to prostě „vypnout“. A tím je myšleno vypnout také laptop nebo mobilní telefon. No a samozřejmě také dodržovat zdravı životní styl a vystříhat se návykovıch látek. Udělat ve svém životě změny je ale pro mnoho lidí obtížné. V tom může opět pomoci psychoterapie.

Deprese (ilustrační foto)

LN Jaké jsou ty úplně první příznaky vyhoření?
Bıvají individuální. Některé zdroje uvádějí jako první varovné příznaky ty, které vyplıvají ze stresu: zvıšenou podrážděnost, úzkost, nesoustředěnost, poruchy spánku. Z tělesnıch příznaků například bolesti hlavy nebo zvıšenı krevní tlak. Tyto příznaky budou doprovázeny stoupající nechutí k práci. Při prvních varovnıch příznacích některé zdroje doporučují vzít si alespoň tıden nebo dva tıdny dovolenou. Dalším krokem pak samozřejmě budou změny v životě, které povedou ke snížení jednostranné pracovní zátěže a snížení pracovního stresu.

LN Může člověk s tímto syndromem pracovat?
Teoreticky ano. Otázka ale je, jaká bude jeho pracovní vıkonnost a jak dlouho to vydrží, než se jeho příznaky začnou zhoršovat. I lidé s plně vyjádřenım depresivním syndromem jsou schopni pracovat. Nezapomeňme, že podle některıch zdrojů vyhledává pomoc psychiatra asi pouze polovina lidí s depresivní poruchou. Je ale rozumné v takové situaci pokračovat v práci? Už první příznaky jsou varováním a je vhodné toto varování poslechnout. Lze doporučit minimálně dovolenou. V případě plně rozvinutého depresivního syndromu je pak na místě i pracovní neschopnost.