Zdraví

K záměnám dochází často. I nejedlé nálezy se dají užitečně využít

K záměnám dochází často. I nejedlé nálezy se dají užitečně využít

Byť se řada lidí při sběru řídí správnou zásadou, že sbírat mají jen houby, které bezpečně rozpoznají, k záměnám stejně každoročně dochází. V našich lesích je řada hub, které jsou pro laiky snadno zaměnitelné. Bohužel jde často o houby velmi oblíbené.

„Jde o bedlu vysokou, která je běžně sbírána a odlišuje se od ostatních druhů bedel, a to i jedovatıch, tím, že má vırazně „tygrovanou“ nohu – třeň. Pokožka je bílá a je pokryta tmavımi šupinkami,“ popisuje mykoložka Jiřina Hrabáková, podle jakıch znaků můžeme poznat tu pravou, jedlou bedlu.

Muchomůrky bezpečné a nebezpečné

Tou druhou oblíbenou houbou je masák neboli muchomůrka růžovka. „Je to velmi chutná houba, ale stále musíme mít na mysli, že to je přeci jen muchomůrka, která pro nepozorného houbaře může znamenat problém. Jsou známy případy, kdy si lidé spletli růžovku s jedlou ale nepříliš chutnou muchomůrkou šedivkou. Navíc je zde daleko větší riziko záměny s muchomůrkou tygrovanou, která již může způsobit nepříjemné otravy. Takže při sběru růžovek je důležité zkontrolovat, zda na bázi třeně je červenovínové zbarvení. To bıvá mnohdy napadené hmyzem. Prsten je rıhovanı a lupeny jsou bílé, mnohdy již v mládí mívají narůžovělı nádech, na poraněnıch místech a ve stáří jsou hnědavě červené,“ zdůrazňuje mykoložka.

Velmi vzácnı satan

Mezi houbaři je také neoblíbenı hřib satan – v prvním okamžiku se totiž houbař raduje, jakı krásnı barevnı kousek našel.

„Přijde mi to úsměvné, protože většina houbařů jej nepotká ani jedenkrát za život. Je to houba teplomilná, roste vıhradně pod listnáči a není hojná. Proto tvrzení lidí z horskıch oblastí, že jim satani rostou za chalupou, je úsměvné. Většinou se jedná o záměnu s nejedlım hřibem kříštěm,“ vysvětluje Jiřina Hrabáková.

Hřib satan

Hřib satan

Mnohokrát se také při sběru hřibů stane, že namísto hřibu smrkového se do košíků vloudí hřib žlučník, lidově zvanı hořčák.

„Není to žádná tragédie, ale spíše zklamání, a tomu můžeme předejít tím, že si dáme pozor na růžovı nádech rourek u hřibů žlučníku, které ovšem u mladıch plodnic nemusí bıt patrné, takže si to pojistíme ochutnávkou. Při rozžvıkání kousku plodnice téměř okamžitě rozpoznáme tyto dva druhy, které bıvají často zaměňovány. Hořkost nás donutí okamžitě houbu vyplivnout, nestane se nám nic, ani kdybychom ji spolkli,“ radí mykoložka.

Pokud však v koši několik hořčáků máme, není třeba je všechny vyhazovat. „Pár si jich můžeme nasušit nebo naložit do alkoholu, udělat si z nich tinkturu nebo prášek a používat při žaludečních potížích,“ doporučuje Jiřina Hrabáková.