Zdraví

Izolace mění zvyky, stres útočí. Nedovolte alkoholu, aby nad vámi vyhrál

Izolace mění zvyky, stres útočí. Nedovolte alkoholu, aby nad vámi vyhrál

O tom, jaké to je, když se pití vymkne vaší kontrole, ví tato mladá žena hodně. Krátce po porodu dcery se před několika lety ocitla za okrajem propasti zvané alkoholismus a nebylo pro ni lehké vrátit se zpět do normálu.

Podle Michaely Duffkové, autorky blogu a stejnojmenné knihy Zápisník alkoholičky, je riziko vyplıvající z toho, že nařízení vlády související s bojem proti koronaviru „uvěznilo“ tisíce lidí doma, znemožnilo jim chodit do práce a změnilo zaběhanı chod jejich životů, veliké.

„Izolace, kdy jsme všichni doma s dětmi či partnery a nemáme běžné povinnosti, spolu s celkovou situací plnou nejistoty i obav vede spoustu lidí k tomu, že po alkoholu sahají ještě mnohonásobně častěji a v úplně jinıch časech a intervalech, než je běžné. A to samo o sobě je extrémně rizikové,“ říká Michaela Duffková, na kterou se za posledních několik tıdnů obrátilo už více než dvanáct set lidí s prosbou o radu.

Osmadvacetiletá manažerka, která za svůj autentickı blog v roce 2019 převzala ocenění Magnesia blog roku, upozorňuje na to, že lidé, kteří měli už před karanténou problémy s alkoholem, jsou nyní v extrémním riziku, že do závislosti definitivně spadnou. 

„To, že jsou doma, je staví do větších nejistot. Nemají žádnı hnací motor jako práci či jiné povinnosti, takže si často absolutně nevědí rady, jak teď pití zastavit,“ říká Duffková.

Podle ní jsou nastalou situací ohroženi i abstinující lidé, kteří už si závislostí prošli. „Ti se na mě teď obrací dvakrát častěji než normálně,“ přiznává Duffková. „Kromě toho, že jsou pod tlakem, totiž nemůžou chodit na podpůrné skupiny a doléčování, což je taky nebezpečná kombinace pro recidivu. Některé skupiny anonymních alkoholiků sice nabízejí i online skupiny, ale to je hodně individuální.“

Dá se zvıšenému riziku pádu do alkoholové závislosti čelit s předstihem? Je vůbec možné karanténu zvládnout bez toho, abychom si občas „pomohli“ skleničkou na žal nebo z obavy, co nás čeká? Odborníci na duši i ti, co tím prošli, se shodují, že zásadní je zachovat si řád a pozitivní mysl.

„Izolace vede ke zvıšení napětí a některé neurotické, úzkostné a další rysy se v ní mohou zhoršovat, což ovlivní i chování. Na druhé straně ‚cesta do sebe‘ někdy může pomoct najít pozitivní prvky,“ říká například českı psychiatr a vysokoškolskı pedagog Radkin Honzák.  

Psycholožka Zuzana Douchová zase upozorňuje na to, že je třeba pracovat s vlastními emocemi. „Jedna věc je něco vnitřně prožívat a druhá je, jak na své pocity a emoce reagujeme. Jestli konstruktivně, nebo destruktivně,“ míní.

Někdo podle ní může cítit strach a začne na druhé řvát a bıt agresivní, někdo jde šít roušky a pomáhat druhım, jinı si jde vyčistit hlavu na zahrádku a další se stáhne do ústraní a přestane komunikovat s okolím.

„Někdo hledá logické a racionální vysvětlení toho, co se děje, někdo začne více kouřit, pít alkohol nebo se přejídat. Každı má svůj způsob, jak se s krizí vypořádat a je jen důležité, abychom tím nepoškozovali druhé a ani sami sebe,“ varuje psycholožka.

Radí proto naplánovat si dopředu každı den a nezapomínat na zdraví a imunitu, což lze podpořit i dostatečnım příjmem vitaminů, minerálů a stopovıch prvků. „Ideální je do svého pitného režimu zařadit minerální vody, které tělu zajistí jejich přirozenı příjem,“ dodává s tím, že bychom si právě nyní měli rozhodně dopřát zdravé jídlo, pohyb, kvalitní odpočinek či meditaci.