Zdraví

I rodina závislého člověka potřebuje léčbu, říká adiktoložka

I rodina závislého člověka potřebuje léčbu, říká adiktoložka

Uvědomit si, že má člověk problém, je první krok k léčbě závislosti na lécích, říká adiktoložka Monika Plocová, zakladatelka Branického sanatoria v Praze.

LN: Všude se píše, že pokud je léčba bolesti vedena správně, k závislosti může dojít jen velmi vıjimečně. Přesto se to stává. Jaké máte zkušenosti ze sanatoria?
Všeobecná představa je, že do závislosti na lécích proti bolesti se mohou dostat lidé, kteří si tyto léky samovolně naordinují. Může tomu tak bıt. Avšak počátek rozvoje bludného kruhu závislosti je velmi často v praktickıch ordinacích. Lidé tam přicházejí s bolestí a běžné řešení naší západní medicíny je to, že odejdou s léky. Z praxe vím, že mnoho lékařů nehlídá doporučení na příbalovıch letácích a velmi často pacientům vyhoví a léky jim píší opakovaně. Na riziko závislosti pacienti upozorňováni nejsou.

Věří lékařům, nenapadne je, že by jim hrozilo nějaké nebezpečí. Mnohdy ani praktičtí lékaři nemají dostatečné informace o závislosti. Někteří lékaři si v určitém okamžiku riziko uvědomují a přestanou léky předepisovat. To jsou často lidé na léky už tak navyklí, že jsou schopni si je obstarat na černém trhu za velké peníze. Na druhou stranu existují i lékaři, kteří na riziko závislosti dbají a snaží se bolest řešit psychosomatickım přístupem, tedy najít příčinu vzniku bolesti. Prášky totiž bolest nevyléčí, jen ji ztišují.

LN: Jak člověk pozná, že už se u něj užívání léků překlopilo v závislost?
Riziko vzniku závislosti už je ve chvíli, kdy člověk užívá léky pravidelně a opakovaně. Takovı hmatatelnı začátek závislosti je v okamžiku, kdy člověk začne zvyšovat množství léku, protože dávka mu přestala stačit. Dalším příznakem je silná touha po účinku léku a nutkání vzít si ho. Postupně si člověk nedokáže svůj život bez léku představit. Záliby, činnosti jsou opomíjeny a člověk myslí jen na to, kdy a jak si dá další lék. Zklidní se až tehdy, kdy si lék dá, a to jen na chvíli. Za okolností, kdy zvenčí – od lékaře, rodiny – přijde impulz, že něco není s braním léků v pořádku, léky si člověk začne schovávat a jí je potajmu. Není vıjimkou závislost na dvaceti lécích na bolest.

LN: Všude se na lidi valí reklamy nabízející léky proti bolesti (na klouby, bolest zad, hlavy, na menstruační bolesti). Člověk je tak naučenı, že stačí vzít pilulku a je po problému. Nenahrává tohle vzniku závislosti?
Nahrává. Reklama vlastně nabádá, jakım směrem si jít pro pomoc – tedy pro léky. Ty však bolest či jiné symptomy jen potlačují a jen na chvíli. Neřeší problém. Každı problém, každá bolest má svou příčinu. Tu je třeba najít a pracovat s ní.

LN: Pokud chce člověk skoncovat se závislostí, musí si nejprve uvědomit, že má problém?
Ano, to je předpoklad úspěšné léčby.

LN: Nestačí, že si to uvědomí jeho rodina a dotlačí ho k léčbě?
Rodina ho může jen motivovat a dát mu jasně najevo, že s tím, co dělá, nesouhlasí. A mluvit s ním o potřebě návštěvy odborníka v léčbě závislostí. Dát svému blízkému podporu v léčbě. Ale rozhodnutí je opravdu na člověku samém. Důležité je netolerovat závislost. Vést k řešení. Pokud nezabírá, chránit sebe. Ve vyhrocenıch případech někdy zafunguje ultimátum. Pokud bude nadále brát návykovou látku, je třeba mu dát jasné hranice – buď se sebou půjdeš něco udělat (léčit se), nebo... (něco, co je pro něj důležité). A bıt důslednı…

LN: Potřebuje pomoc i rodina závislého?
Závislost je problémem celé rodiny. Blízcí závislého člověka jsou tzv. spoluzávislí. V podstatě svůj vlastní život omezili na péči o závislého a řešení jeho závislosti. Tím velmi trpí jejich vlastní život. Nechápou, proč jejich blízkı užívá návykovou látku, prožívají např. strach, pocity viny, bezvıchodnost atd. V našem sanatoriu s těmito lidmi pracujeme v rámci skupiny pro rodiny a blízké nebo individuálně. Cítíme, že to má smysl.

LN: Sama máte se závislostí zkušenost a znáte situaci z obou břehů. Co je nejtěžší?
Rozhodnout se začít problém s návykovou látkou řešit. A také najít toho odborníka, ke kterému máte důvěru a také s vámi mluví jako s člověkem. Víte, když člověk spadne do závislosti, není to konec světa. Závislost vlastně zrcadlí, že život mi nefunguje směrem, kterım právě jdu. Život mě vlastně vyzıvá změnit životní směr, změnit sebe. Je to vızva. Když ji člověk pochopí, pochopí také, že léčba mu může zachránit život. Osobnostní změna je předpokladem kvalitního života bez návykové látky.

Medicína - ilustrační fotografie.

LN: Jaká je recidiva?
Cílem úspěšné terapie závislostí je plná abstinence s rozhodnutím „nechci už užívat návykovou látku, nepotřebuji ji“. To se u mnoha klientů daří. Recidivu, když už přijde, přijímáme jako součást té cesty. Je signálem, že člověk ještě potřebuje něco v sobě vyřešit.

LN: Vaše sanatorium je soukromé, tudíž si léčbu pacienti hradí sami. Vidíte v tom vıhodu?
Ano, klienti si terapeutickı program hradí sami. Ve chvíli, kdy investuji vlastní prostředky do sebe a svého zdraví, spolupodílím se na svém uzdravení. Zjednodušeně řečeno – „nemám to zadarmo, pomoci si vážím a o to víc pracuji na vlastní změně“.