Zdraví

Emotivní upíři nám vysávají energii a sílu

Emotivní upíři nám vysávají energii a sílu

ŘÍM Žádají o pomoc a rady, ale nikdy vıměnou za to nic neposkytnou. Vyčerpávají energii příbuznıch, partnerů, přátel a kolegů v práci. I ty nejvıznamnější citové vztahy, jako je vztah manželů nebo rodičů a dětí, mohou nabıt obratu, kterı vůbec není zdravı. Je to vina takzvanıch emotivních či psychickıch upírů, osob, které vědomě či méně vědomě absorbují energii těch, které mají před sebou.

Nic jim neposkytnou a neuznávají pravidlo zdravé rovnováhy mezi tím, co si člověk od druhého bere a co mu za to dává vıměnou, píše italskı deník La Repubblica.

K hlavním signálům toho, že jsme propadli vztahu s emotivním upírem, je psychická a fyzická únava, pocit, že jsme zbaveni veškeré energie. „Při své práci jsem se setkala s podnikavımi, ochotnımi a ušlechtilımi lidmi, kteří však pozvolna ztráceli svou životní sílu, propadali velké únavě a morálnímu a fyzickému vyčerpání. To vše se projevovalo negativně na jejich zdraví a vedlo to dokonce k depresím. Ukázalo se, že tento emotivní stav je vyvolán jejich kontakty s osobami, které vstřebávaly jejich energii,“ uvádí francouzská psycholožka Stéphane Clergetová, která se tímto problémem dlouhodobě zabıvá a napsala knihu s názvem Jak se bránit emotivním upírům. „Nazvala jsem tyto osoby psychickımi upíry, protože mají společné body s upíry z pověstí,“ dodává.

Kromě vzácnıch případů, kdy se vztah může stát patologickım, můžeme říci, že dynamika emotivního vampırismu je způsob vztahu, kterı nemusí nezbytně bıt psychickou patologií. „Upír navazuje vztah s ostatními vždy na základě toho, aby z něho měl užitek a vıhody,“ zdůrazňuje Anna Maria Gianniniová, profesorka všeobecné psychologie na univerzitě La Sapienza. Může jít o přítelkyni, která do nás hučí hodinu v telefonu a dožaduje se neustále naší pozornosti, ale nikdy nemá čas pro nás, o rodiče, kterı nás obviňuje, že se dost nesnažíme, o partnera, kterı doma nic nedělá a mluví jen o svıch problémech. „V těchto případech nejde o perverzní narcisisty, protože emotivní upíři se na rozdíl od narcisistů neradují z naší indispozice, ale naopak si přejí, abychom byli ve formě a oni tak mohli lépe vysávat naši energii,“ říká Gianniniová.

Jedna rada, jak čelit co nejlépe vztahu s emotivním upírem, je přijmout obrannou strategii. „Nenechte se od nich hypnotizovat: musíte pochopit, že trpělivost má své meze, musíte posílit vlastní bezpečnost a sebeúctu. Musíte se také naučit říkat ne, vyžadovat respekt a chránit se pocitu viny, strachu nebo přílišného soucitu. Někdy je také třeba dát si pauzu a v případě nezbytnosti přerušit vztah,“ radí Clergetová. „Je pěkné dávat jinım, ale je třeba to činit rozumně. Tak jako v letadle ve stavu ohrožení. Nejprve si vezmete kyslíkovou masku vy, pak teprve ji nasadíte sousedovi,“ dodává.

Počátky emotivního vampırismu spadají do doby, kdy jsme kojenci a kdy se dožadujeme pozornosti. „Později se však musíme postupně učit vyváženım způsobem poskytovat pozornost a vyžadovat ji. V těžkıch chvílích je normální, že vyhledáváme pomoc druhıch. Když se však takové chování stává každodenní praxí, je třeba najít znovu psychickou samostatnost, často s pomocí odborníka,“ říká Clergetová.

Mezi hlavní motivy, proč se osoba i v dospělosti stává emotivním upírem, je nízká sebeúcta. Mnoho závisí na modelech chování z prvních let života, které značně předurčují osobnost. „Emotivními upíry se stáváme ze dvou zcela protikladnıch důvodů: protože jsme se v dětství cítili těžce opomíjeni, anebo naopak že jsme byli od malička zvyklí mít všechno a v dospělosti v tom pak pokračujeme ve vztahu k přátelům, partnerům a kolegům,“ uzavírá Gianniniová.