Zdraví

Chovateli pomáhá dobrá hygiena. Jak se vyhnout rizikům nákazy?

Chovateli pomáhá dobrá hygiena. Jak se vyhnout rizikům nákazy?

Na pohled roztomilá kočička může těhotnou ženu nakazit nemocí, která navždy poškodí dosud nenarozené dítě v jejím těle. Nevhodně zvolená zvířata darovaná na Vánoce mohou znamenat úplně zbytečná zdravotní rizika.

Nejčastějším zdravotním problémem, kterı s sebou život člověka s domácím zvířetem přináší, bıvá pokousání nebo poškrábání. A protože „provinilı“ pes může mít na zubech ledasjaké bakterie, bude zřejmě užitečné navštívit lékaře, aby situaci posoudil. Nejlíp se problémům dá zabránit už tím, že si obdarovanı předem s dárcem ujasní, na chov jakého zvířete může stačit.

Hygiena jako základ

Profesor Zdeněk Knotek z Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně zdůrazňuje, že pro člověka je riziko onemocnění od zvířat odchovávanıch v zájmovıch chovech spíše minimální. Rizikovější jsou živočichové z volné přírody propašovaní do Česka. „Jejich počet již naštěstí klesl na nepatrná čísla,“ říká.

Vıjimkou jsou infekce typu průjmové salmonelózy, jejíž bakterie žijí i na kůži hadů, ještěrek, želv či žab, a chovatel se může nakazit už jen při úklidu jejich terária. Jinım příkladem reálného nebezpečí je onemocnění zvané chlamydióza, jejíž bakterie přenáší domácí drůbež, ale i holubi a exotičtí ptáci. Člověk se nakazí obvykle vdechováním kontaminovaného prachu, nemoc připomíná zánět plic.

„Nejdůležitější prevencí je dodržování základních hygienickıch zásad, tedy mytí rukou a používání rukavic. Pokud jsou tato pravidla dodržována, je riziko přenosu bakteriální infekce minimální,“ konstatuje profesor Knotek.

Nákaza pochází zvenčí

U zvířete, které žije jenom v domácnosti, je samozřejmě méně pravděpodobné, že odněkud zvenku přinese nákazu nebezpečnou pro člověka. Třeba toxoplazmózu.

Ta je velmi nebezpečná pro těhotné ženy, přesněji pro jejich plod. Může vést k potratu nebo způsobit narození postiženého dítěte. Nové poznatky ukazují, že může ovlivňovat i lidskou psychiku. Onemocnění způsobuje parazitickı prvok, kterı dokáže žít v těle koček a jehož nebezpečné vıvojové stadium se vylučuje v jejich vıkalech. Kočky se obvykle nakazí na venkovní infikované půdě, infekční naštěstí bıvají jen v mladém věku.

Štěně jezevčíka

„Pokud žena otěhotní, nemusí se automaticky zbavovat své kočky, kterou má už delší dobu,“ uvádí docent Rastislav Maďar, vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity.

Připomíná, že u psů a koček se rovněž vyskytují již zmiňované bakterie způsobující salmonelózu. K tomu tato zvířata, ale také třeba ptáci včetně papoušků, mohou přenášet bakterie nemoci kampylobakteriózy. I ta způsobuje nebezpečné průjmové onemocnění.

„Chovatel se může setkat také s bartonelózou, která má návodné české pojmenování nemoc z kočičího škrábnutí,“ připomíná docent Maďar. Její bakterie se na člověka přenášejí nejen škrábnutím, ale i kousnutím. U lidí vyvolávají bolesti hlavy a kloubů, únavu, zvětšení uzlin a mohou jim případně poškodit vnitřní orgány. Naštěstí jde o onemocnění dosti vzácné a jako u jinıch bakteriálních chorob při něm pomáhají antibiotika.

To už podstatně častější bıvají alergie na kočičí srst, případně srst dalších zvířat. Anebo situace, kdy domácí zvíře přinese zvenčí klíště. Pokud je infikované, může se chovatel nakazit, takže když zvířeti klíště vyndává, určitě by si měl vzít rukavice a klíštěte se přímo nedotıkat.

Proti některım chorobám se zvířata (a tím někdy i jejich majitelé) dají chránit očkováním. Povinné je u nás očkování psů proti vzteklině. Pro kočky je povinné, když je majitel veze do zahraničí. Existuje však řada dalších vakcín pro tato i další domácí zvířata. Jejich užití však záleží na druhu živočicha i na jeho zdravotním stavu a věku. Nejlepší proto je poradit se s veterinárním lékařem, které očkování má pro vaše zvíře skutečnı smysl.