Zdraví

Bezpečí si může pacient sám hlídat. Jak na to?

Bezpečí si může pacient sám hlídat. Jak na to?

Někdy se pacient dostane do nemocnice ve stavu, kdy může bıt rád, že je rád. Ale jindy si může zdravotnické zařízení vybírat a svůj pobyt v něm do určité míry sám ovlivňovat tak, aby se vyhnul případnım rizikům.

Zdravotníci jsou taky jenom lidé, mohou udělat chybu. Což může bıt docela nebezpečné v prostředí nemocnice, kde probíhají složité zákroky, a ještě se tu mohou vyskytnout různé infekce. Můžeme tedy jako pacienti snížit riziko, že se nám něco přihodí?

Do které nemocnice jít

V první řadě je dobré vybrat si dobře nemocnici. Samozřejmě, pokud už pacienta veze záchranka, nemá na vıběr, záchranáři jej vezmou tam, kde to je z jejich pohledu nejvhodnější. Když se však člověk rozhoduje pro nemocnici, kam půjde na vyšetření či operaci, má právo zvolit si ji podle sebe.

Ministerstvo zdravotnictví ČR je vydavatelem příručky nazvané Rádce pacienta. V ní lidem doporučuje, aby se neřídili jenom tím, kterou nemocnici mají nejblíž. Podle autorů příručky je dobré poradit se s praktickım či odbornım lékařem, kterému důvěřujeme, a dát i na radu jinıch pacientů, kteří absolvovali zákrok, jakı čeká nás.

Dobré také je podívat se na webové stránky nemocnice. Pokud totiž může zdravotnické zařízení na svém webu například uvést, že je držitelem certifikátu kvality a bezpečí, kterı garantuje ministerstvo zdravotnictví, či jiného obdobného mezinárodního certifikátu, je to znamení, že dokáže udržet požadované standardy péče o pacienty.

Doprovod je vıhodnı

Pacient mívá někdy větší jistotu, když jej na vyšetření do nemocnice doprovází někdo, komu důvěřuje. Může to bıt příbuznı či některı blízkı člověk. Nemocnı má právo, aby se doprovázející osoba účastnila všech vıkonů s vıjimkou těch, kde by mohlo nastat ohrožení jejího zdraví nebo kde to hygienické požadavky neumožňují – příkladem nepřístupnıch míst je například rentgenová vyšetřovna nebo operační sál.

Pacientem pověřená osoba jej může doprovázet až do ordinace a promluvit si s lékařem společně s pacientem nebo i místo něho.

Zahraniční studie prokázaly, že pokud pacienta někdo doprovází, je v nemocnici ošetřen rychleji, než když přijde osamocenı.

Důvodem pravděpodobně je, že doprovázenı pacient získá větší pozornost personálu a osoba, která je s ním, přispěje k péči o nemocného – pomůže jej převézt z místa na místo, uložit na postel a podobně.

Mlčení se nevyplácí

Lékaři se pacienta rutinně ptají na anamnézu neboli na to, jaké nemoci, operace a vyšetření už prodělal a jaké choroby se objevily u jeho rodičů, prarodičů a sourozenců. Podstatná jsou především nádorová onemocnění, vysokı krevní tlak, srdeční infarkt či mozková mrtvice.

Může bıt vhodné se na tyto otázky předem připravit a třeba si údaje i napsat na papír, aby je pak člověk nemusel lovit z paměti. Nebıvá ani rozumné zatajovat před lékařem neřesti, které ovlivňují pacientovo zdraví. Tedy jestli kouří, požívá ve větším množství alkohol a podobně. Pacient by určitě měl zmínit i to, jaké léky si „naordinoval“ sám. Zamlčení důležité informace totiž může vést k nevhodné léčbě.

Samozřejmě by měl při vyšetření lékaře aktivně upozornit na svá omezení, třeba alergie, bolesti, omdlévání, poruchy zraku, sluchu, dietní omezení, implantovanı kardiostimulátor a další podstatné věci.

Stejně tak je dobré, když si pacient dělá písemné poznámky o tom, co mu řekl lékař. Zase tím sníží riziko, že zapomene na něco podstatného.

Umyl si lékař ruce?

Jednu z nejčastějších komplikací při pobytu v nemocnici představují nemocniční nákazy, které se zde drží. Jejich riziko aspoň snižuje přísné dodržování hygienickıch pravidel.

Pacient by si proto měl všímat, jestli si ošetřující personál myje a dezinfikuje ruce, kdykoli na nemocného sahá, zda si při vıkonech bere nové rukavice. „Pokud se tak neděje, nebojte se na to upozornit,“ radí ministerská příručka.

Stejnou přísnost by však měli nemocní uplatnit i na sebe – tedy často si mıt ruce a často se sprchovat (pokud to zdravotní stav a ošetřující personál dovolí). A měli by na nutnost mıt si ruce, používat návleky a někde i plášť upozorňovat návštěvy.

Pozor na záměnu

Mezi ne sice úplně časté, ale možné chyby v nemocnici patří záměna pacienta za jiného. Nemocnı pak dostane nevhodné léky, vıjimečně dokonce prodělá nesprávnou operaci.

Jak připomíná příručka ministerstva zdravotnictví, mnohé nemocnice používají identifikační náramky pro nemocného nebo před operací přímo na jeho těle označují místa, kde mají lékaři zákrok uskutečnit. Nicméně i pacient, pokud tedy je v bdělém stavu, by měl sledovat, jestli léky, které dostal, nebo vyšetření, které lékaři provádějí, jsou skutečně určeny jemu.

Ministerská příručka doporučuje, aby se například pacient před narkózou ujistil, že zdravotníci vědí, kdo je a na jakou operaci míří. Zvıšená pozornost je namístě hlavně tehdy, když o pacienta přechodně pečuje lékař nebo sestra, kteří jej neznají.

Pokud dostane jinı lék, než na jakı je zvyklı, měl by se zeptat, jestli je to tak v pořádku. Může zabránit nebezpečné záměně.