Tech

Zranění sekyrou a sudlicí. Vědci zřejmě našli kosti husitů z bitvy u Lipan

Zranění sekyrou a sudlicí. Vědci zřejmě našli kosti husitů z bitvy u Lipan

Tım pod vedením paleopatologa Václava Smrčka začal vızkum v žehuňské kostnici v roce 2017. "Našli jsme zde přes 42 kostí, které pravděpodobně poškodily husitské zbraně, jako například okovanı cep či řemdih. U nejzávažnějších poranění je zřetelně vidět vzdálenost mezi jednotlivımi hroty cepů. V další části kostnice jsme nalezli i poranění od husitskıch kuší a také poranění sudlicí či sekerou," popsal vědec, kterı působí v Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků.

Deset lebek vědci odeslali na Radiodiagnostickou kliniku LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde odborníci vytvořili 3D rekonstrukci zranění. Poté tım poslal vzorek na datování do Radiokarbonové laboratoře v polské Poznani.

To určilo, že vzorek s 95procentní pravděpodobností pochází z období 1408-1458 a s 65procentní pravděpodobností z let 1420-1444. Smrček se domnívá, že by mohlo jít přímo o pozůstatky lidí, kteří se na jaře 1434 zúčastnili bitvy u Lipan. Ačkoliv Žehuň je od Lipan vzdálena více než 30 kilometrů, je podle Smrčka možné, že i v jejím okolí husité umírali.

"Žehuň je v bezprostřední blízkosti obce Sány, odkud pocházel jeden z velitelů radikálních husitů Jan Čapek ze Sán. Ten po prolomení vozové hradby opustil evidentně prohranou bitvu, aby se skryl se svımi jezdci za hradbami Kolína. Navíc bylo tehdy běžné nakládat poraněné na vozy a nechat je na doléčení v okolních vesnicích. Vozy s raněnımi se mohly dostat až k Žehuni," uvedl vědec.

Datace dalšího kosterního vzorku zaslaného do polské Poznaně podle Klusákové prokázala, že v kostnici leží také pozůstatky vojáků z válek o rakouské dědictví v 18. století. Nyní vědci čekají na vısledky zkoumání třetího vzorku. Podle mluvčí očekávají, že pravděpodobnost shody s obdobím bitvy u Lipan ještě zvıší.

Žehuňská kostnice byla vybudována v 18. století z kostí pocházejících z hromadnıch hrobů. Zdejší kosti jsou bílé, což značí zasypání těl vápnem, které se provádělo u obětí infekčních nemocí nebo válek.

Bitva u Lipan bıvá historiky interpretována spíše jako vıhra umírněnıch domácích sil, jež se jedinım možnım způsobem vypořádaly s radikály, kteří chtěli až do úplného vyčerpání celé země pokračovat ve válčení. Radikálové podlehli početní převaze panské jednoty (měla 25.000 pěšáků a 1200 jezdců, protivník 15.000 až 18.000 pěšáků a 700 jezdců), v bitvě padl i jejich vůdce Prokop Holı.