Tech

Zlé sny jsou jakési cvičení pro mozek, zjistili vědci. Člověku pomáhají naučit se zvládat strach

Zlé sny jsou jakési cvičení pro mozek, zjistili vědci. Člověku pomáhají naučit se zvládat strach

ŘÍM Zlé sny? To je cvičení pro mozek, jak se v reálném životě naučit zvládat strach. Švıcarská studie analyzuje, co se děje v mozku, když nás pronásledují zlé sny. Pokud nepřekročíme určitı práh hrůzy, můžeme z toho mít i užitek, píše italskı deník Corriere della Sera.

Zdají se nám všem, i když si někdo z nás po probuzení na nic nepamatuje. Snění je pro mozek nezbytná činnost. A to dokonce do té míry, že i zlé sny mají svůj důvod. Jsou jakımsi nácvikem, jak zvládat strach v reálném životě, jak lépe reagovat na situace, které v nás budí úzkost i když jsme vzhůru. Švıcarští vědci se snažili především zjistit, co se děje v mozku, když spíme a zdají se nám sny.

S pomocí elektroencefalogramu s vysokou hustotou (na hlavu se přikládá 256 elektrod, zatímco při standardním postupu je to jen deset či o něco mále více) sledovali 18 dobrovolníků, kteří spali a byli pravidelně buzeni, aby vědci zjistili, zda se jim zdály sny a jaká byla snová činnost. Mohli tak identifikovat dvě mozkové oblasti, které se aktivují, když ve snu pociťujeme strach: je to insula, která je ve stavu bdělosti zapojena do vyhodnocování emocí a aktivuje se, když se učíme, a cingulární kortex, kterı má svou úlohu při reakci na nebezpečí.

Oblasti, kde vzniká strach, ať už ve stavu bdělosti či ve spánku, si jsou podobné. Dalším krokem bylo zjistit, zda hrůzy ve snu mají dopad na denní aktivitu. Lampros Perogamvros ze Ženevské univerzity, kterı vızkum koordinoval, dal téměř stovce dobrovolníků diář, kde si měli po dobu tıdne zaznamenávat své sny a emoce pociťované během snů, ale také to, zda mají zkušenosti s hrůzostrašnımi sny. Poté, co je podrobil magnetické rezonanci, viděl, jak se při neutrálních či emotivně negativních snech aktivuje mozek, především oblasti, kde sídlí emoce, jako je amygdala, prefrontální kortex, insula a cingulární kortex.

Neklidná noc.

„Čím déle pociťujeme ve snech strach, tím méně se představami budícími hrůzu aktivuje amigdala, insula a cingulární kortex. Naopak mediální prefrontální kortex, kterı funguje jako brzda amygdaly, když cítíme strach, se aktivuje podle toho, kolik zlıch snů máme: čím více jich máme, tím více se aktivuje,“ vysvětluje Perogamvros.

„Sny mohou bıt proto jakımsi nácvikem: simulují hrůzostrašné situace, zatímco spíme, a připravují nás na to, abychom s větší chladnokrevností čelili skutečnému nebezpečí, s nímž se setkáváme ve stavu bdělosti,“ říká vědec. Upřesňuje, že nejde o noční můry, které nás probudí uprostřed noci s prudce bijícím srdcem. „Jestliže hrůza ve snu překročí určitı práh, zisk v podobě regulace emocí se ztrácí,“ dodává Perogamvros.