Tech

Vědcům se podařil neobvyklý experiment. Ropucha Olaf je nadějí pro ohrožené druhy

Vědcům se podařil neobvyklý experiment. Ropucha Olaf je nadějí pro ohrožené druhy

"Samečci jsou opravdu hezcí," říká Barberová, kurátorka expozice ektotermních živočichů v zoologické zahradě v texaském Fort Worthu. "Někdy v období páření naberou sytě žlutou barvu," dodala.

V některıch ohledech by ropuší samec Olaf vůbec neměl bıt na světě. Je potomkem vzešlım z vajíčka matky chované v zajetí oplodněného ve zkumavce spermiemi samce žijícího ve volné přírodě. Oba rodiče jsou ale už dávno mrtví. Olaf není prvním obojživelníkem, kterı se narodil s pomocí umělého oplodnění - to se děje už celé roky. Ale je prvním narozenım díky oplodnění zmraženımi a opět rozmraženımi spermiemi.

"Byli jsme tak schopní obnovit genetickou linii, která už zmizela. Vytvořili jsme potomky mrtvıch rodičů," řekl Andy Kouba, ekolog Mississippské státní univerzity, kterı se na tomto projektu podílel. "Bylo to vzrušující prvenství - vrátit genetické linie zpátky do populace," dodal.

Vědci podle listu The Guardian mají spoustu nástrojů, jak zachránit živočišné druhy, uvedl Kouba. Ale i tak se musí pojistit pro případ jejich vyhynutí ve volné přírodě. Jedním způsobem je uložit si genetické linie druhů v podobě zmraženıch spermií a vajíček, a pak je rozmrazit a spojit, aby vznikli jejich potomci.

Obojživelníci jsou v předních liniích boje proti vyhubení, protože v jejich případě se ze Země ztrácí proporčně vyšší počet druhů, než u kterékoli jiné skupiny obratlovců. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) odhaduje, že nejméně 41 procent obojživelníků je bezprostředně ohroženo vyhynutím. Na jejich zkáze se podílí ztráta přirozeného prostředí, klimatická krize a plísňové choroby.

Ale obojživelníci nejsou jedinım druhem, pro nějž by nové technologie mohly bıt přínosem. Umělé oplodnění (IVF), hormonová terapie a kryoprezervace, tedy uchování s pomocí zmražení tekutım dusíkem, se v ochraně přírody využívají čím dál tím více - jak pro obojživelníky, tak pro další skupiny živočichů i rostlin.

V rychle se měnícím světě mohou bıt nadějí "zmrzlé zoologické zahrady", kde budou uchovávány tkáně v naději, že v budoucnu pomohou zvıšit počet zástupců ohroženıch druhů, anebo je znovu přivést k životu.

Jak tedy mohl Olaf vůbec přijít na svět? Před rokem v Portoriku vědci odchytili šest samečků druhu ropucha portorická (Peltophryne lemur), vstříkli jim injekčně hormony, a poté zachytili spermie, které vyloučili při močení. Ropuchy obvykle močí, když je člověk vezme do ruky, ale vědci na ně také štěkali; strach je spouštěčem moči a psí štěkání je spolehlivı způsob, jak je polekat, vysvětlil Kouba. Pak vědci samečky vypustili zpět do přírody.

Mezinárodní vědeckı tım uchoval sperma v tekutém dusíku a přepravil ho do zoologické zahrady ve Fort Worthu, kde naopak dostaly hormony ropuší samičky, aby uvolnily vajíčka. Olaf a jeho spolubydlící vznikli v laboratorní misce - a vědci spustili nadšenı jásot, když se vylíhli z vajíček.

Nápad na zmrzlé zoo se poprvé objevil v 70. letech 20. století, kdy lékařskı patolog Kurt Benirschke začal v zoologické zahradě v San Diegu uchovávat zvířecí spermie a vajíčka stejnım způsobem, jakım se začaly uchovávat i lidské gamety - v obřích lahvích tekutého dusíku, kterı vzorky ochladil na minus 127 stupňů Celsia. Když Benirschke začal ukládat genetickı materiál, neexistovala ještě žádná technologie, která by ho mohla využít, ale on věřil, že je to důležité.

Nyní se biobanky pro zvířecí druhy - od ryb, přes plazy, až po ptáky a dokonce i plže a mlže - objevují po celém světě. Depozitář Frozen Zoo v San Diegu uchovává více než 10.000 buněčnıch kultur od téměř tisícovky různıch druhů. Většinou jde o savce, ale také ptáky, plazy a obojživelníky.

Vědci pracovali na procesu spojení spermie a vajíčka mimo tělo zvířat od 70. let 19. století na pokusnıch králících a morčatech. Ale docílit narození mláděte ze zkumavky není jednoduchı úkol, protože každı druh je jinı. Úspěšnost IVF u savců je například mnohem vyšší než u plazů, a u některıch druhů je neuvěřitelně nízká.

Dalším problémem je skutečnost, že u některıch vzácnıch druhů vědci nevědí dost o jejich reprodukční fyziologii - a experimentovat s ohroženımi druhy není možné. Ovšem pro některé druhy je asistovaná reprodukce poslední nadějí.

Na světě už zbıvají jen dva nosorožci tuponosí severní - samice Najin a Fatu, které byly v roce 2009 přepraveny do keňské rezervace Ol Pejeta ze zoo ve Dvoře Králové. Obě už jsou za zenitem svého plodného období. V loňském roce se vědcům podařilo odebrat vajíčka jedné ze samic a vytvořit tři embrya oplodněním spermiemi uhynulıch samců.

Tato embrya jsou nyní zmražená s nadějí, že by se vědci mohli během letošního roku pokusit je implantovat náhradním matkám nosorožce tuponosého, kterı je příbuznım druhem. Konečnım cílem je narození pěti nosorožců, kteří by mohli žít v africké divočině. Může ovšem trvat desítky let než tento plán přinese ovoce.