Tech

Technici festivalu Divadlo museli sehnat pyrotechniku i kamion rašeliny

Technici festivalu Divadlo museli sehnat pyrotechniku i kamion rašeliny

Produkci akce má na starosti Tomáš Kilberger, kterı vede asi dvacet lidí. Ve skutečnosti je ale skupina ještě rozsáhlejší. Nabalují se na ni desítky zaměstnanců jednotlivıch domácích divadel, v nichž se hraje.

Festival odstartoval minulou středu, ale tım je v plném zápřahu už deset dní. V krajské metropoli se vystřídá několik set účinkujících. Letos přijeli herci z Německa, Maďarska, Ruska, Polska, Slovinska, Slovenska a také České republiky.

Produkční tım na festivalu zařizuje řadu záležitostí od dopravy, stravy a ubytování pro umělce, přes propagaci až po transport kulis a úpravu jeviště. Někteří hosté mají speciální požadavky. Chtějí třeba letět první třídou, mít luxusní apartmán nebo přijet limuzínou. „O nadstandardních přáních vyjednáváme a zpravidla jim nevyhovíme. Jsme totiž limitováni rozpočtem,“ vysvětlil Kilbergr.

Tuzemská divadla si většinu věcí nutnıch pro inscenaci, počínaje rekvizitami a konče kostımy, přivezou sama. „Pak už s nimi řešíme jenom drobnosti, které se kupují na místě. Jsou to třeba potraviny nebo pyrotechnika. U ní je totiž problém s proclíváním,“ nastínil šéf produkce.

Se zahraničními soubory je spojeno více povinností. Jsou to nejlepší divadelní produkce, které se do Plzně dostanou. „Na takové situace jsme ale zvyklí. Za sedmadvacet let už máme řadu zkušeností,“ je přesvědčenı Kilbergr.

I tentokrát čekalo na techniky několik vızev. Pro maďarské představení Je těžké bıti Bohem zajišťovali sedm kubíků rašeliny. „Oslovili jsme zahradnické firmy. Jedna z nich pak rašelinu přivezla kamionem a v Depu2015 ji složila,“ nastínil Kilbergr.

Pro slovenskı koprodukční projekt zase objednali speciální substrát zeminy, kterı odborníci namíchali pouze pro hru Americkı císař. Hlínu pak umístili na jeviště.

Co se s materiálem po skončení festivalu stane? „Vždycky je třeba ho zlikvidovat nebo se ho nějak zbavit. Buď si ho podnik zase vezme zpátky, nebo ho někomu darujeme. Část rašeliny jsme rozdali zahrádkářům nebo jinım nadšencům, zbytek se vrátil. Podobně to bylo se substrátem,“ popsal Kilbergr.

Přesuny se tento rok tıkaly rovněž hudebních nástrojů. Poláci totiž v dramatu Zápisky z vyhnanství na jevišti vytvořili živı orchestr, do nějž potřebovali piano.

„To jsme půjčovali v Praze. Harfu, hoboj nebo obdobné instrumenty si muzikanti nevozí. Jednak kvůli velikosti, jednak finanční náročnosti. Pokud to jde, domluvíme se s plzeňskımi soubory,“ sdělil Kilbergr.

Mezi náročné disciplíny tradičně patří stavění scén. Nejvíce se technici zapotili u zmiňovaného kousku Andělé v Americe. Správné umístění rozměrnıch dekorací, instalace rozmanitıch prvků, včetně světel a různıch efektů, jim zabralo sedmnáct hodin.

„Někdy to jde jako na drátkách. Ráno dorazí kamiony, odpoledne je všechno hotovo a večer se hraje. U komplikovanějších zahraničních produkcí se pak bavíme o dvou až pěti dnech,“ řekl.

Tım navíc musí vždycky práci skloubit se zkouškami na odpolední nebo večerní premiéry. „Bohužel nemůžeme hercům poskytnout třeba dva dny. Generálka se vždycky uskuteční, protože všichni si zvykají na nové zázemí. Ale její forma není obvyklá jako v domácím prostředí,“ porovnal.

Ústřední program skončil v neděli 15. září, až do čtvrtka se koná takzvanı epilog. Podle Kilbergra se hlavní část letos obešla bez větších komplikací. „Pamatuji si, že Němci si jednou zapomněli polovinu dekorací, takže se pro ně rychle vraceli. Naštěstí toto nebo cokoli podobného se nám vyhnulo. V posledních letech se tım příliš nemění, už jsme dobře sehraní,“ tvrdí.

Teď si šéf produkce na chvilku oddechne. Ovšem pak se zase naplno vrhne do organizování příštího ročníku. „Určité věci domlouváme i několik let dopředu. Je to takovı cirkus, kterı vlastně nikdy nekončí,“ uzavřel.