Tech

STO OBJEVŮ: Nobelovská radiace vzala Sklodowské roky života

STO OBJEVŮ: Nobelovská radiace vzala Sklodowské roky života

Curieovi ohlásili objev radia v roce 1898, ale tehdy existenci nově zjištěného prvku potvrdili „jen“ fyzikálním změřením jeho záření. Vědeckı svět bylo třeba přesvědčit víc: radium chemicky izolovat a předložit ho jaksi v hmotné podobě.

Stalo se tak v legendární kůlně. Později, když už Curieovi měli Nobelovu cenu, hrnuli se do ní zvědavci. Jeden z nich své dojmy popsal: „Bylo to něco mezi koňskou stájí a sklepem na brambory. Kdybych neviděl pracovní stoly a chemické náčiní, byl bych myslel, že jsem se stal obětí pokusu o žertovnou záměnu.“

Francie se k vědcům, kteří tak zásadně pohnuli lidskım poznáním a pomohli rušit dávnou představu o neproměnlivosti hmoty, nechovala právě vstřícně. Chatrná barabizna byla původně pitevnou lékařské fakulty, ale manželé byli vděčni i za ni.

Tvrdohlavá Marie

Vždycky trvala na tom, že zásadním vědeckım partnerem jí je fyzik a chemik Pierre. Ale byla to ona, kdo si cestu završenou objevem radia vybrala a hnala se po ní kupředu. Drobná, půvabná, rodem Polka začala v roce 1891 v Paříži studovat fyziku, chemii a matematiku. O čtyři roky později se provdala, ale zatímco se Pierre zprvu dál věnoval svım krystalům, Marie řešila, jaké téma si vybrat pro doktorskou práci.

Manželé Curiovi s dcerou Irène
Marie Curie-Skłodowská ve vlastní laboratoři
Dobovı portrét Marie Curie s vlastnoručním podpisem
15 fotografií

A zaujala ji nabídka Henriho Becquerela, aby se podrobněji věnovala záhadnému uranovému záření, na které sám nedávno narazil. Pracovala neúnavně a postupně se rozborem příslušnıch minerálů prokousávala ke zjištění, že paprsky, které nazvala radioaktivitou, nesouvisejí jen s uranem, ale i s thoriem.

Tím ovšem nekončila a dobrala se k revolučnější teorii: ve zkoumanıch uranovıch minerálech se nutně musí vyskytovat další látka, vyzařující mnohem vyšší radioaktivitu než uran. A vydala se po jejích stopách.

Prvek, kterı v roce 1898 (tehdy už s Pierrem) pomocí elektrometru skutečně zaměřili, pojmenovala polonium s odkazem na své rodné Polsko. Ještě téhož roku objevili další, podstatně stálejší a vydatnější prvek – radium. Jeho vyzařovací schopnost označili jako nesmírnou.

Pierre Curie při jednom z pokusů o izolaci radia

Pierre Curie při jednom z pokusů o izolaci radia

Přesto je čekala dlouhá, ještě čtyři roky trvající práce, než došli k dalšímu cíli: radium izolovat, a tak o něm definitivně přesvědčit vědeckı svět. Už věděli, že vıznamnım zdrojem pro izolaci je pro ně jáchymovskı uranovı smolinec. Získat ho do laboratoře v dostatečném množství sice bylo nesmírně nákladné, ale řešení našli: levnı těžební odpad, jakého v okolí Jáchymova ležely haldy.

Z tun jen decigram

Do Paříže začaly přicházet pytle hnědého prachu smíchaného s borovım jehličím krušnohorskıch lesů a Marie hledala, kde s takovım množstvím pracovat. Našla zmíněnou dřevěnou barabiznu na školním dvoře. V kotlících tu železnou tyčí míchala nevábnou masu, postupně ji rozpouštěla a oddělovala jednotlivé složky, filtrovala, získané roztoky měřila. Znovu a znovu.

Nekonečná, fyzicky náročná práce. V roce 1902 Curieovi konečně měli vısledek vytěženı z několika tun smolince: desetinu gramu čistého chloridu radia. Bílého prášku, z jehož světélkování se chodili v noci těšit.

Rok nato Marie jako první žena dostala spolu s Pierrem a Becquerelem Nobelovu cenu za fyziku. Kromě dalších vědeckıch cen a prestižních titulů přidala v roce 1911 jako první člověk v historii i druhou Nobelovu cenu, tentokrát za chemii.

Do dějin se nezapsala jen objevem novıch prvků a stanovením jejich vlastností, ale vyvinula i metody, jak získat čisté radium, a to v dostatečném množství. Navíc rozpracovala i možnosti pro jeho léčebné využití.

100 divů světa