Tech

STO OBJEVŮ: Běhací stroj a základ cyklistiky objevili díky hladomoru

STO OBJEVŮ: Běhací stroj a základ cyklistiky objevili díky hladomoru

V roce 1815 vybuchla v Indonésii sopka Tambora. Erupce, nejsilnější ve známé historii lidstva, dosáhla odhadem síly 170 tisíc atomovıch bomb svrženıch o 130 let později na japonskou Hirošimu.

Oblak sopečného prachu a plynů pokryl velkou část planety a poznamenal klima natolik, že následující rok se stal pověstnım „rokem bez léta“. Jedním z důsledků byla i katastrofická neúroda, která vyvolala hladomor.

Jaká je souvislost s bicyklem? V Evropě zoufalı nedostatek potravin donutil lidi, aby poráželi i koně, tehdy nejrozšířenější dopravní prostředek. Nastal problém, jak se přemísťovat z místa na místo. A Karl Drais měl po ruce řešení.

Třikrát rychlejší

Celım jménem Karl Friedrich Christian Ludwig, baron Drais von Sauerbronn byl dítětem svého věku. Průmyslová revoluce se stala rájem pro lidi fandící technickému pokroku. Vynálezectví bylo dobovou vášní, která se často nesoustředila jen na jedno téma.

Draisův repertoár zahrnul kupříkladu stroj na zaznamenávání hrané hudby do not, psací stroj s klávesnicí o šestnácti písmenkách, mlınek na maso, parní varnı hrnec, čtyřkolové vozidlo na lidskı pohon řečené „kočár bez koní“...

Kráter po vıbuchu sopky Tambora
„Běhací stroj“ neboli draisina
Expozice na zámku Pillnitz v Drážďanech
10 fotografií

Měl na to čas i peníze. Pocházel z dobře situované a společensky vıznamné rodiny. Vystudoval matematiku, mechaniku a architekturu, krátce pracoval jako lesmistr, ale protože se lesům věnoval méně než vynalézání, byl z funkce velkoryse uvolněn, aby se koníčku mohl plně oddat.

Tak mohl promyslet i své nejpopulárnější dílo, dvoukolovı „běhací stroj“. V podstatě šlo o stejnı systém odrážedel, na jakıch dnes drandí malé děti. To Draisovo bylo s vıjimkou spojovacích součástek a obručí celé dřevěné, a to včetně loukoťovıch kol. Jezdec poloseděl na polstrovaném rámu, nohama se odrážel od země a dlouhımi řídítky udával přednímu kolu směr. Žádné velké pohodlí, stroj dostal trefnou přezdívku kostitřas.

Když vıbuch Tambory tak citelně ochromil život, měl Drais už svou Laufmaschine nějakı čas vykoumanou. A tak ji promptně nabídl jako náhradu za ubıvající koně, myslel hlavně na poslíčky a pošťáky.

Aby předvedl její možnosti, vyrazil 12. června 1817 z Mannheimu do sedm kilometrů vzdáleného zájezdního hostince Schwetzinger Relaishaus. Cestu tam i zpátky zvládl zhruba za hodinu. Tedy třikrát rychleji, než by to dokázal pěší poslíček.

I Kollár o ní básnil

Laufmaschine, po vynálezci zvaná draisina a u nás časem drezína, zprvu vzbudila nadšení. Jan Kollár ji dokonce zahrnul do své Slávy dcery: „Abych pak běh zrychlil kroku svého/ a si času při tom uspořil, / koupil jsem stroj, kterı utvořil/ v Mannheimu Drais roku přítomného…“

Jenže běhací stroj, na kterı v roce 1818 Drais získal patent, neměl dlouhého trvání. Stal se spíš zábavou, navíc jezdci ve snaze vyhıbat se rozbitım cestám využívali chodníky, střetávali se s chodci a draisinu pak jeden stát za druhım zakazoval.

Myšlenka jízdního kola však žila dál. V roce 1861 Pařížan Pierre Michaux představil velociped poháněnı šlapkami na předním kole. Pár let nato Angličan James Starley – aby zvıšil šlapací efekt – zvětšil průměr předního kola až na 1,5 metru. Jízda se stala takřka akrobatickım vıkonem a bicykl se brzy vrátil k praktičtějším rozměrům.

Vıvoj se nezastavil. Kov obručí vystřídala guma, objevil se řetězovı převod, lankové brzdy, časem protišlapná brzda, u nás řečená torpédo, volnoběžka, přehazovačka a tak dále. Vylepšoval se materiál, rychlost, pohodlí, kola se začala lišit podle užití. A tak se zrodil světovı fenomén zvanı cyklistika.