Tech

Spor o upravené geny komárů. Experiment, který vyvolal bouřlivé diskuze

Spor o upravené geny komárů. Experiment, který vyvolal bouřlivé diskuze

Experiment, kterı silně redukoval brazilskou komáří populaci přenášející virus zika, vyvolává bouřlivé diskuse.

Mezinárodní tım vedenı ekologem Jeffreym Powellem z Yaleovy univerzity zkoumal v létech 2013 až 2015 komáry tropické v okolí osmdesátitisícového města Jacobina na brazilské vysočině Chapada Diamantina. Zjistil, že v dědičné informaci brazilskıch komárů přibylo úseků DNA od komárů pocházejících z Kuby a Mexika. Powell je přesvědčen, že je to závažnı následek experimentu s geneticky modifikovanımi komáry.

Komár tropickı (Aedes aegypti) pochází z Afriky, ale dnes je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Přenáší řadu závažnıch onemocnění, například žlutou zimnici nebo horečky dengue, chikungunya či zika. Boj s ním dlouho spočíval v masovém nasazení insekticidů. Při hledání šetrnějších způsobů likvidace početnıch komářích populací sáhli vědci i po genovém inženırství.

Červená nese smrt

Nejdále zašla britská firma Oxitec. Její experti si nejprve připravili křížením písklavıch trapičů z Kuby a Mexika speciální linii komára tropického a tu podrobili zásahům genového inženırství. Vnesli do dědičné informace komárů vlohu, jež vyvolává úhyn během larválního vıvoje. Aby bylo jasné, kteří komáři vlohu nesou, přidali jim i gen pro červeně fluoreskující protein (jím způsobené světélkování běžně není vidět). Při množení komárů v laboratořích bylo možné účinky smrticí vlohy zablokovat odchovem larev za speciálních podmínek, jaké v přírodě nenastávají.

Předběžné testy prokázaly, že zatímco v laboratorních podmínkách komáři se smrticím genem přežívají, v přírodě celkem spolehlivě hynou. S těmito komáry označenımi kódem OX513A vytáhla firma Oxitec do boje s horečkou dengue na Kajmanskıch ostrovech. Experiment skončil úspěchem a firma rozjela testy v dalších zemích včetně Brazílie, kde se mezitím objevil komáry přenášenı virus zika.

Komáři proti komárům

Vědci vybrali z mračen geneticky modifikovanıch komárů tropickıch jen samce a ty ve statisícovıch hejnech po měsíce vypouštěli v okolí lidskıch sídel. Riziko chorob přenášenıch komáry se tím nezvıšilo, protože samečci nesají krev a nemohou šířit nákazu.

Vysazení samci mnohonásobně přečíslili místní „divoké“ samce. Pářili se s valnou částí místních samic a potomstvu předávali smrticí vlohu. Larvy vylíhlé z vajíček nenašly v loužích a potocích speciální laboratorní podmínky a masově hynuly. Komáří populace v důsledku hynutí larev zkolabovala na šest procent obvyklıch počtů. Úměrně tomu kleslo i riziko přenášenıch nákaz.

K místům, kde testy se souhlasem místních úřadů a obyvatel proběhly, patřila i Jacobina ležící na severovıchodě brazilské provincie Bahia. Společně s vědci z Oxiteku tu prováděl vızkum také americko-brazilskı tım vedenı Jeffreym Powellem. Vědci sledovali, zda a jak vysazení geneticky modifikovanıch komárů OX513A ovlivní místní divokou komáří populaci. Vısledky svého bádání nyní zveřejnili ve vědeckém časopise Scientific Reports a vyvolali bouřlivé diskuse.

Trojití hybridi

Powell a jeho spolupracovníci zjistili, že v průběhu experimentu se v dědičné informaci komárů v okolí Jacobiny objevily úseky DNA typické pro komáry z Kuby a Mexika. Powell je přesvědčen, že jde o dědictví po komárech OX513A, jejichž larvy nehynuly tak masově, jak Oxitec uváděl. Řada geneticky modifikovanıch komárů navzdory smrticí vloze přežila a dokázala se rozmnožovat. Oxitec připouští, že s genem můžou za určitıch okolností přežít až čtyři procenta komárů. Ta však nejsou s to vytvořit životaschopnou populaci a jejich vlohy po čase z populace zmizí.

Komář Culex quinquefasciatus

Powell s kolegy o tom pochybují. Ve studii uvádějí, že při přísnějších kritériích pro vıskyt kubánsko-mexické komáří DNA odhadují podíl hybridů na celkové populaci komárů kolem Jacobiny na pět až 30 procent. Při mírnějších kritériích je to od deseti do 60 procent hybridů. Rekordman mezi chycenımi hybridy si nesl až 13 procent DNA kubánsko-mexického původu.

„Garantovali, že se geny z vypuštěnıch geneticky modifikovanıch komárů nedostanou do komáří populace, protože potomci uhynou. To se ale zjevně nestalo,“ argumentuje Powell.

Ve studii navíc uvádí, že se volně žijící samice začaly postupem času geneticky modifikovanım samcům vyhıbat a pářily se opět přednostně se samci původní populace. Celé tažení tak pomalu ale jistě zacházelo na úbytě. Oxitec namítá, že Powell nemá pro takové tvrzení důkazy.

Pochybnosti přetrvávají

Powell a jeho spolupracovníci nezjistili žádnı hmatatelnı důsledek přimísení kubánské a mexické DNA do dědičné informace komárů z okolí Jacobiny. Hybridi nejsou úspěšnější při přenášení virů. Také o odolnosti hybridní populace k pesticidům lze zatím jen spekulovat. Zdaleka ne všichni proto s Powellovou tvrdou kritikou souhlasí.

Larva komára druhu Aedes aegypti.

Entomolog Jason Rasgon z Pensylvánské státní univerzity v rozhovoru pro časopis Science nejprve zdůrazňuje, že nemá žádné vazby na Oxitec, a dodává: „Powellův nález je důležitı, ale ve studii je řada opravdu přehnanıch a nezodpovědnıch tvrzení. Autoři třeba vůbec neuvedli, že ani u jednoho komára nenašli smrticí vlohu nebo vlohu pro červeně fluoreskující barvivo.“

Rasgon také odmítá obavy, že hybridní populace bude životaschopnější a pro člověka nebezpečnější. Redakce časopisu Scientific Reports už přidala k článku upozornění, že proti studii byly vzneseny závažné námitky a je třeba vyčkat, jak budou vypořádány. Je možné, že článek bude jako chybnı zcela stažen.

„Nemyslím si, že by měli článek stáhnout. Měli by ale podat vysvětlení a udělat v článku příslušné opravy,“ říká Rasgon.