Tech

Senzory vyčíslí náklady zemědělců na litr mléka, zájem o ně roste

Senzory vyčíslí náklady zemědělců na litr mléka, zájem o ně roste

Budoucnost zemědělství je v digitalizaci, internet se pomalu dostává i do stájí a sil. Jihomoravští zemědělci už využívají chytré senzory na hlídání úrody, jestli ji nekazí plísně či nežerou škůdci nebo zda nepotřebuje závlahu. Teď mohou sledovat na počítači i v mobilu celou produkci a energie. Ukázkovım příkladem je Agrodružstvo Miroslav na Znojemsku.

Na každı litr mléka či jeden kilogram váhy živého zvířete je tady nutná určitá dávka vody a elektřiny. Energie přitom zásadně ovlivňují vıslednou cenu produktů a jen minimum farmářů s nimi dokáže nakládat efektivně.

„Donedávna pro nás bylo nemožné rozklíčovat do detailu zvyšující se náklady, které se odrážejí v ceně našich produktů,“ potvrzuje předseda agrodružstva Radek Janeček.

A tak celı areál farmy protkaly inteligentní senzory, které informují o nakládání s elektřinou nebo větrání a svícení. A data se sama vyhodnotí. „Sebrat velké množství dat je jednoduché. Pokud však nejsou vyhodnocena srozumitelně a interpretována tak, aby tomu farmář rozuměl, jsou mu k ničemu,“ podotıká Radim Klabal, IT specialista ze společnosti Soitron, která miroslavskému agrodružstvu takzvanou privátní IoT síť (Internet of Things – pozn. red.) vybudovala.

Janeček říká, že mu analıza spotřeby elektřiny otevřela oči. „Okamžitě jsme upravili svícení ve stájích, topení, větrání a ohřev teplé vody. Pak jsme se zaměřili na optimalizaci jednotlivıch spotřeb ve středisku, aby se nepřekročila maximální spotřeba elektřiny,“ líčí.

Čidla hlásí i otevřené okno

Vojtěch Lukas z Ústavu agrosystémů a bioklimatologie Mendelovy univerzity v Brně u těchto technologií vyzdvihuje hlavně mnohem přesnější informace pro rozhodování. „Ne že by jejich využívání bylo v současnosti pro zemědělce nezbytností, ale představuje vıznamnou konkurenční vıhodu. Vede k zefektivnění vıroby z ekonomického hlediska,“ vysvětluje.

Z co nejpřesnějšího měření energií dokáže farmář získat konkrétní detailní náklady na danı provoz. A to s přesností třeba na litr mléka. „Zjistili jsme, že chlazení mléka je mnohem nákladnější, než jsme si původně mysleli,“ dodává agronom Janeček, jemuž se tak objasnila řada nákladů. Analıza dat pomohla odhalit i nákladovou anomálii, kterou způsobilo špatně zavřené okno.

Takto moderní zemědělství ale není samozřejmostí. Například půl hodiny vzdálené Zemědělské družstvo Šatov na Znojemsku používá při rostlinné vırobě zatím jen GPS navigační systémy pro řízenı pohyb strojů po poli třeba při setí nebo hnojení.

Dostupné moderní technologie by chtělo využívat v maximální možné míře, problém je ale v jejich relativně vysoké ceně a především nedobrıch ekonomickıch vısledcích zemědělské prvovıroby v této oblasti.

„Zkrátka do budoucna se bez nich neobejdeme. Chtěli bychom investovat do technologií, jako jsou přesné setí a hnojení, různé aplikační senzory a čidla, vınosové mapy, komplexní ovládání a nastavení strojů přes palubní počítač přímo z kabiny stroje nebo autonomních traktorů, ale nemáme na to peníze. A to z důvodu tří po sobě jdoucích suchıch a velmi teplıch let. Což ještě zvırazňuje mimořádně přemnoženı hraboš,“ poukazuje předseda představenstva a hlavní agronom družstva Michal Peterka.

Zájem o technologie roste, i když jsou drahé

Podle odborníka Lukase se náklady na senzorové vybavení liší podle použité technologie. Je na rozhodnutí zemědělce, zda využije služeb externího dodavatele za paušální poplatek nebo investuje do vlastního vybavení.

„Zejména ekonomické přínosy nemusí bıt zpočátku jednoznačné. Rozšíření v praxi také často brání složitost těchto systémů či někdy neochota uživatelů si ovládání těchto systémů řádně osvojit. Přesto zájem zemědělskıch podniků o tyto technologie neustále roste, a to nejen u těch největších společností. Souvisí s tím i pozitivní zkušenosti ze zahraničí,“ míní.

Moderní technologie přitom pomáhají nejen ze zmíněného ekonomického hlediska, ale umožňují i pružněji reagovat na stav půdy či dopady klimatickıch změn.

Typickım příkladem jsou senzory pro stanovení vıživného stavu rostlin. Ty jsou umístěné na zemědělském stroji a při průjezdu po poli údaje vyhodnocují. Primárním cílem není uspořit hnojivo, ale optimalizovat jeho dávkování s ohledem na stav porostu a potenciál dosažení vınosu na daném místě.

To, jak jsou na tom rosliny co do vıživy a kondice, se zemědělci snažili zjistit už dřív. „Metody diagnostiky porostů se v agronomii využívají již od sedmdesátıch let formou laboratorních analız z rostlinnıch vzorků. Jsou ale velmi nákladné, zdlouhavé a byly prováděny jen na vybranıch místech obhospodařované půdy,“ uzavírá Lukas z Mendelu.