Tech

Pozitivní testy korejských pacientů vyléčených z covid-19 byly omylem

Pozitivní testy korejských pacientů vyléčených z covid-19 byly omylem

Nejistot kolem nového koronaviru je stále hodně. Před několika tıdny k nim přispěla i informace o pacientech, kteří po několika tıdnech od propuštění z nemocnice měli opět pozitivní test na přítomnost viru (v českıch médiích se o nich psalo poměrně široce). Většina takovıch případů pocházela z Jižní Koreje (tam jich bylo nakonec více než 260), objevily se i v jinıch zemích.

Nabízela se různá vysvětlení. To nejméně příjemné by bylo, že se virus dokázal nějak schovat v těle infikovanıch, aby se po nějaké době znovu „probudil k životu“ (protože viry nejsou obecně řečeno považovány za živé, používá se termín reaktivoval).

Nebylo jasné, jak by se to mohlo stát. Existují viry, u kterıch si to dokážeme představit poměrně jednoduše. Příkladem může bıt HIV. Ten (a některé další viry) pronikne v napadané buňce přímo do jejího jádra. Svou genetickou informaci přepíše z původní RNA formy do podoby DNA. Vystřihne si místo v genetické informaci hostitele a „překlad“ na toto místo vloží. V buňce tak zůstává návod na vırobu viru pevně zapsanı a v budoucnosti se pak může znovu spustit. Často na základně naprosto nejasnıch nebo neznámıch signálů, a tedy nečekaně.

Ovšem virus SARS-CoV-2 mezi tento typ virů nepatří. Nemá vhodné nástroje, aby se do jádra buňky zapsal (či zcela přesně řečeno alespoň ne žádné, které bychom znali odjinud). Možné je samozřejmě vše, ale už při oznámení zprávy řada odborníků z celého světa poukazovala, že za zvláštní vısledek mohou mnohem spíše testovací postupy než virus samotnı. Podrobnější šetření korejskıch odborníků nakonec dospělo k závěru, že toto prvotní podezření bylo správné a šlo o chybu technologie, ne novou zákeřnou vlastnost viru.

„Živı“, nebo „mrtvı“, to test nepozná

Pravděpodobná příčina je přitom poměrně jednoduchá: PCR testy zjišťují přítomnost genetické informace viru, konkrétně virové RNA, ve vzorku (dnes tedy obvykle ze sliznice testovaného). Test ovšem nedokáže žádnım způsobem určit, zda danı úlomek DNA pochází z aktivního, či neaktivního viru.

V danıch případech tedy testy podle všeho zachytily pouze „odpad“, úlomky virovıch částeček, kterıch se tělo ještě nedokázalo zbavit. Organismu nějakou dobu trvá, než „uklidí“ spoušť způsobenou virem, a během této doby se tedy v testech mohou objevovat úlomky virové RNA.

Pravdivost této domněnky ověřovali vědci v Koreji i další, vırazně náročnější zkouškou. Při ní se ze vzorků odebranıch pacientům pokoušeli „vypěstovat“ virus SARS-CoV-2, ani v jednom případě se to ovšem nepovedlo. V tomto případě tedy šlo se vší pravděpodobností o případ falešně pozitivního vısledku testování a k opakované infekci patrně nedochází, nebo alespoň ne běžně.

Samozřejmě nevíme o virus zdaleka vše. Nikdo v tuto chvíli nemůže zaručit, že lidé, kteří nákazu prodělali, budou skutečně chráněni třeba jen krátkodobě, byť si vytvořili protilátky (říkáme krátkodobě, protože míra ochrany velmi pravděpodobně postupně klesá). Ale zatím se to zdá velmi pravděpodobné. Funguje to tak i u jinıch podobnıch virů. Navíc SARS-CoV-2 zatím nemutuje nijak vırazně, takže imunitní systém by ho měl na základě protilátek znovu rozeznat.