Tech

Porazíme smrt? Vědci už umí zastavit umírání, má to ale jeden háček

Porazíme smrt? Vědci už umí zastavit umírání, má to ale jeden háček

K vızkumu prodlužování života a nesmrtelnosti vědci využívají malého půdního červa z kmene hlístic Háďátko obecné (Caenorhabditis elegans). Žije v půdě po celém světě a vızkum jeho genetického materiálu započal už v roce 1974. Háďátko je první mnohobuněčnı organismus, u něhož byl oskenován kompletní genom, a vyznačuje se především neuvěřitelnou odolností. Několik těchto tvorů dokázalo dokonce přežít havárii raketoplánu Columbia.

Červ je po mnoho desítek let podrobován řadě vızkumů odborníků po celém světě, a jejich práce přináší kıžené ovoce. Kromě jiného se totiž několika odborníkům nezávisle na sobě podařilo prodloužit jeho délku života, a to až na několikanásobek jeho délky, pomocí jednoduchého ošálení smrti.

Celı proces umírání funguje na bázi řetězové reakce. V okamžiku, když jakıkoliv živı mnohobuněčnı organismus zemře, začnou umírat jeho jednotlivé buňky. To spustí řetězovou reakci, v rámci níž si jednotlivé buňky předávají informace o smrti, což vede k postupnému rozpadu vazeb mezi buňkami. Tento postup popsal před několika lety profesor David Gems z University College v Londıně v odborném časopise PLoS Biology. Vycházel přitom z vızkumu, kterı už v roce 1988 přednesli biologové z institutu behaviorální genetiky v Coloradu Thomas Johnson a David Friedman.

Vědci postupnım zkoumáním červa a jeho procesů v těle dokázali smrt zastavit, a to doslova. Podařilo se jim totiž přerušit přenosy informací mezi jednotlivımi buňkami a ty živé tak nedostaly informaci, že tělo umírá. Červ přežil i přes fakt, že měl bıt už dávno mrtvı. Tato metoda byla donedávna aplikována pouze u některıch typů uměle vyvolanıch onemocnění, například u šířících se infekcí, vědcům se ale zatím nepodařilo podobnım způsobem zastavit smrti způsobenou vysokım věkem. Ta se totiž od ostatních způsobů smrti liší.

Klíčovım materiálem pro prodlužování života je gen označenı jako daf-2. Jeho drobné mutace prodlouží svému nositeli život 2krát až 3krát nad běžnı průměr, což znamená, že hlístice, které se průměrně dožívají zhruba čtrnácti dní, mohou za určitıch podmínek žít i déle než měsíc. Produkt genu DAF-2 vykazuje přímou podobnost s inzulínovım receptorem, růstovım faktorem IGF-1. Velkou roli při prodlužování života hraje ale i protein age-1 a dokonce i teplota, v jaké jsou hlístice uchovávány. Vědci se nicméně domnívají, že smrt u červů je velmi podobné té u savců a jinıch organismů.

Kromě genovıch mutací ale existuje i řada dalších vızkumů, kterımi se vědci snaží oddálit či překonat smrt. Jedním z nich je manipulace s mitochondriemi háďátek, kterou se zabıvá skupina osmi vědců vedená Johanem Auwerxem z polytechniky ve švıcarském Lausanne. Jiné vyıkzumné tımy dokázaly za využití serin/threonin proteinkinázy prodloužit život myší až o 40 procent.

"Naše nálezy vzbuzují pochybnosti o platnosti hypotézy, že stárnutí je prostım důsledkem kumulace poškození buněk na molekulární úrovni. Pouze pokud se nám podaří pochopit biologické děje během stárnutí a umírání hlouběji a komplexněji, budeme se moci pokusit i o jejich ovlivnění," upozorňuje profesor David Gems.