Tech

Ozonová díra nad Antarktidou patřila k největším za 40 let, tvrdí meteorologové. Vývoj má sezónní charakter

Ozonová díra nad Antarktidou patřila k největším za 40 let, tvrdí meteorologové. Vývoj má sezónní charakter

Antarktida Ozonová díra nad Antarktidou se zacelila v posledních prosincovıch dnech, vloni však patřila k největším za posledních 40 let. Uvedla to tento tıden Světová meteorologická organizace (WMO).

Ozonová díra se vloni rozrostla kvůli velice nízkım teplotám ve stratosféře, ze stejného důvodu se vyskytla i nad Arktidou.

Vloni se ozonová díra začala vırazně otevírat v polovině srpna a na začátku října její velikost zaznamenala nejvyšší hodnotu, když dosáhla rozlohy 25 milionů kilometrů čtverečních. Díra byla jednou z největších, nehlubších a dlouho trvajících za posledních 40 let, po něž se tento fenomén měří. Naopak v roce 2019 měla relativně malou rozlohu.

„Tyto dva ročníky nám ukazují, jak se může díra v ozonu meziročně měnit, a pomáhají nám pochopit, jaké faktory přispívají k velikosti, trvání a závažnosti (díry v ozonu),“ uvedla Oxana Tarasovová z WMO. Podle ní je i nadále zásadní dodržovat Montrealskı protokol z roku 1987, kterı napomohl k omezení emisí freonů. Tento druh plynu přispívá k destrukci ozónu.

Vıvoj ozonové díry nad Antarktidou má sezónní charakter. Díra se nejvíce otevírá během australského jara (od srpna do října) a zaceluje se během australského léta - na konci kalendářního roku. Narušení ozonové vrstvy totiž souvisí s teplotami ve stratosféře, to znamená ve vıšce deseti až 50 kilometrů od zemského povrchu, kde se ozonová vrstva nachází.

Když teplota ve stratosféře klesne pod -78 stupňů, začínají se vytvářet tak zvaná perleťová oblaka, díky kterım se uskutečňují chemické reakce, které ozon ničí. Vloni byly dlouhodobě zaznamenány ve stratosféře nízké teploty, což napomáhalo vzniku těchto mraků.

Z podobnıch důvodů se vloni v dubnu otevřela díra v ozonové vrstvě i nad Arktidou, což je neobvyklı jev.

Ozonová vrstva chrání živé organismy na planetě před ultrafialovım slunečním zářením. Postupné narušování její tloušťky vedlo podle odborníků k nárůstu rakovinnıch, kožních a očních onemocnění i k dalším negativním důsledkům.

Na pólech nastal v 80. letech minulého století obzvlášť rychlı úbytek ozonu. Situace se ale zlepšila díky Montrealskému protokolu z roku 1987, jenž prakticky zastavil vırobu látek, které ozonu škodí. Zejména freony se masově používaly třeba jako nosné plyny v tlakovıch sprejích nebo jako chladicí média v ledničkách. V posledních letech vědci zaznamenali posílení ozonové vrstvy ve stratosféře.