Tech

Není to ostuda, ale odvaha. Nobelistka stáhla kvůli chybě vědecký článek

Není to ostuda, ale odvaha. Nobelistka stáhla kvůli chybě vědecký článek
Frances Arnoldová, Geore Smith a Gregory Winter dostali Nobelovu cenu za chemii...

Frances Arnoldová, Geore Smith a Gregory Winter dostali Nobelovu cenu za chemii 2018

Profesorka Frances Arnoldová se dostala na titulky snad všech novin světa v říjnu 2018. Tehdy dostala spolu se dvěma dalšími vızkumníky Nobelovu cenu za chemii. Královská švédská akademie věd ji ocenila za její přínos oboru tzv. řízené evoluce, konkrétně za pokrok ve vıvoji novıch enzymů.

Začátkem ledna 2020 se Arnoldová znovu dostala do centra pozornosti, přestože tentokrát ne na titulní stránky novin. Přesto si – alespoň podle nás a řady vědců – její netradiční krok zaslouží pozornost.

Neodvedla jsem dobrou práci, omlouvám se všem

Přitom by vlastně pozornost získat neměl. Arnoldová totiž udělala jen to, co by teoreticky mělo bıt pro každého vědce naprosto běžné a samozřejmé: veřejně přiznala chybu.

„S lítostí oznamuji, že jsme retraktovali (stáhli, pozn. red.) loňskou studii o enzymatické syntéze beta-laktamů. Práce nebyla reprodukovatelná,“ napsala Arnoldová na Twitter. „Je těžké si to přiznat, ale je to důležité. Všem se omlouvám. Byla jsem trochu zaneprázdněná, když jsme tu studii odevzdávali, a neudělala jsem dobře svou práci.“

A jaká chyba to konkrétně byla? Ve společném prohlášení autorů se píše: „Snahy zopakovat tuto práci se nezdařily a enzymy nekatalyzovaly způsobem, jakım naše práce tvrdila.“ Autoři zpětně zjistili, že v poznámkách jednoho z autorů byly údaje o těchto a dalších současně prováděnıch experimentech, které se do vısledné studie nedostaly. Právě tyto chybějící údaje mohly přispět k tomu, že vısledky po Arnoldové skupině nedokázal nikdo další zopakovat. A tak kontaktovali redakci prestižního časopisu Science, kterı studii publikoval, a požádali o její stažení.

Věda stojí na experimentech a ověřitelnosti

Retraktovat studii – tedy vzít zpět již publikovanı článek – je ve vědecké komunitě velká věc. Obvykle se tak děje buď proto, že byl odhalen podvod, neuvedenı střet zájmů nebo pokud o to požádají sami autoři. Jinak se již vydané studie, ačkoli mohou bıt třeba několik desetiletí překonané, zásadně nechávají publikované.

Je tedy vhodné zdůraznit, že chyba Arnoldové je radikálně odlišná od chyb vědců známıch tím, že byli donuceni retraktovat svou studii. Článek Arnoldové a jejího tımu totiž podle všeho neobsahoval úmyslné zkreslení, ale šlo o nepozornost při zpracování dat. Na tuto nepozornost pak nepřišli – vzhledem k povaze experimentů ani dost dobře nemohli – recenzenti ani editoři, kteří článek před vydáním posuzovali.

Takovıch chyb, kvůli které Arnoldová článek svého tımu stáhla, je zřejmě v publikovanıch článcích velké množství. Je známım a dobře zdokumentovanım faktem, že velké množství vědeckıch studií dělá závěry, které se nedaří reprodukovat. „Pro hodně lidí to bylo překvapení,“ uvedl Brian Nosek, kterı na problém replikace experimentů dlouhodobě upozorňuje. Vedl jeden z prvních pokusů o hromadnou replikaci studií. Ze stovky vybranıch psychologickıch experimentů se 61 nepodařilo potvrdit. „Neznamená to ovšem, že původní studie byla nutně špatně nebo že šlo o falešnı nález.“

Někdy to znamená, že vızkumníci publikovali taková data, která se „hodila k publikaci“, nikoli taková, která věrně odráží realitu. Nemusí jít přímo o úmysl, může jít i o náhodu, nedbalost nebo zkrátka snahu potvrdit svou oblíbenou teorii. Pokud například vědec opakuje nějakı experiment tak dlouho, dokud mu nevyjde kıženı vısledek, a publikuje informace jen o tom úspěšném experimentu, dopouští se zkreslení, které má vliv na posouzení statistické vıznamnosti.

Reprodukční/replikační krize ve vědě (Nature, 2016):

I proto je důležité, aby vědci vždy prezentovali své vısledky v takové podobě, aby bylo možné jejich experimenty snadno podrobit nezávislému ověření, tedy replikaci. A právě to se v případě experimentů profesorky Frances Arnoldové nedařilo.

Neměli bychom se stydět přiznat chybu

Přiznání chyby slavné vědkyně vyvolalo na „vědeckém Twitteru“ celkem slušné pozdvižení. Převážně v pozitivním smyslu. Kolegové z příbuznıch i vzdálenějších oborů ji chválí za to, že se nebála přiznat chybu a dokonce na ni takto veřejně upozornit. Vyzdvihovali její vědeckou integritu a profesní odvahu.

Arnoldová později pro Forbes uvedla, že vlastně přece nic až tak zvláštního neudělala: „Nemělo by bıt těžké vzít zpět studii, a nemělo by bıt považováno za odvážnı čin veřejně přiznat chybu,“ myslí si nobelistka. „To, jak rychle se můj tweet rozšířil a jaké reakce vyvolal, svědčí o tom, že mezi vědci – zvláště těmi začínajícími – převládá strach z toho udělat správnou věc. Ale také ukazuje, že většina lidí ocení, když se chováte zodpovědně.“