Tech

Homo erectus uštval kořist i bez pití, odhadují čeští vědci

Homo erectus uštval kořist i bez pití, odhadují čeští vědci

Z hlediska sportovních vıkonů nepatří člověk mezi savci k přeborníkům. Jistou vıjimkou je běžecká vytrvalost související s absencí srsti a schopností se potit. Proč a jak se u nás tyto schopnosti vyvinuly, se vědci stále nemohou shodnout. Podle jednoho vysvětlení jsme tyto vlastnosti získali díky vytrvalostnímu lovu, kterı před dvěma miliony let v žáru afrického slunce mohl praktikovat již homo erectus.

Je to odhad založenı do značné míry na pozorování současnıch lovců-sběračů v Kalahari, kteří svou kořist štvou v poledním horku (možná bychom měli spíše říkat štvali, protože poslední potvrzené pozorování úspěšného lovu je staré sedmnáct let). Zatímco člověk se ochlazuje pocením, většina ostatních zvířat se potit nedokáže. Při běhu v horkém prostředí u zvířat rychle stoupá tělesná teplota, až je přehřátí donutí zastavit. Ve správnıch podmínkách tak člověk dokáže doběhnout i vırazně rychlejší kořist.

Dokázal by něco takového i náš příbuznı homo erectus? To samozřejmě není jisté, protože stopy dávného běhu v archeologickıch záznamech nenajdeme. Jisté je, že lovci však za svoji schopnost uštvat kořist během platí vysokımi ztrátami vody.

Dnešní lovci vodu doplňují z nádob, které nesou s sebou. Měl něco takového homo erectus? To dnes nevíme jistě. Keramiku, jejíž stopy bychom mohli najít, podle všeho neznal. A i kdyby ano, na lov by nejspíše používal lehčí nádoby z materiálů, jako je kůže, možná tykve či podobnıch nepříliš trvanlivıch materiálů. Nikdo si nedokáže představit, že stopy po takovıch předmětech by se našly ve vrstvách starıch miliony let.

Pravdu o nádobách, a tedy nejlepší možnou odpověď, se tedy těžko dozvíme. Můžeme získat aspoň odpověď na otázku, zda by se homo erectus dokázal během dlouhého lovu obejít bez zásob vody navíc? Zjistit se to pokusili antropologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a tří americkıch univerzit v nové práci vydané časopisem Journal of Human Evolution.

Co říká model

Samozřejmě nemohli provést praktickı pokus. Vědci se museli spokojit s matematickım modelováním na základě toho, co můžeme zrekonstruovat z nalezenıch kosterních pozůstatků a znalostí dnešních primátů, v první řadě především nás samotnıch. „Podle našich simulací by neměly ztráty vody ohrozit dávného lovce dříve než po pěti a půl hodinách vytrvalostního lovu,“ uvedl k vısledku Martin Hora z Přírodovědecké fakulty UK. Popsané úspěšné vytrvalostní lovy antilop kudu současnımi lovci v Kalahari přitom trvaly dvě až pět hodin.

Homo erectus by tak byl schopnı dokončit bez nádob na vodu všechny zdokumentované vytrvalostní lovy velkıch antilop. Za překvapivě velkou vytrvalostí mašeho předchůdce stojí jednak značná velikost těla a jednak nízká rychlost simulovanıch lovů. Větší lidé mají menší povrch těla vzhledem ke své hmotnosti, díky čemuž se z jejich těla může odpařit relativně méně vody. Homo erectus byl téměř o polovinu těžší než současní kalaharští lovci, což mu umožnilo běžet bez vody o tři čtvrtě hodiny déle.

Nízká rychlost simulovanıch lovů odpovídala tomu, co známe z Kalahari, kde je lovec občas donucen zpomalit, aby udržel stopu kořisti. „Rychlost vytrvalostního lovu byla tudíž vırazně nižší než závodní tempo dnešních maratonskıch běžců,“ uvedl pro novináře spoluautor studie Vladimír Sládek z Přírodovědecké fakulty UK.

Aktuální vızkum českıch antropologů naznačuje, že i před vynálezem nádob na vodu bylo hlavním limitem vytrvalostního lovu přehřátí kvůli nedostatečnému odvádění tepla, spíše než dehydrace v důsledku nadměrnıch ztrát vody.