Tech

Alzheimerovu nemoc by mohl brzy odhalovat jednoduchý test

Alzheimerovu nemoc by mohl brzy odhalovat jednoduchý test

V jádru Alzheimerovy choroby najdeme odpad. Nemoc velmi zjednodušeně řečeno vzniká proto, že tělo již nedokáže odbourávat z mozku „nečistoty“ vznikající v rámci běžnıch metabolickıch procesů.

O lék proti této chorobě „z nepořádku“ se věda pokouší, co nemoc objevila, zatím ovšem marně. Velkım problémem je, že stále není k dispozici zcela přesvědčivı model vzniku a průběhu nemoci. Vědomostí stále přibıvá, ale jasno v tom, co a jak by se přesně mělo léčit, zcela není.

Byť tedy pokrok není tak rychlı, jak by si všichni přáli, je stále patrnı. Ukazuje to i vısledek bádání švédskıch vědců zveřejněnı v červnu letošního roku v časopise JAMA Neurology. Naznačuje, že snad blíží doba, kdy bude konečně možné odhalovat nemoc čas u velké části pacientů.

Po stopách z krve

Studie, pod kterou je podepsaná skupina z několika švédskıch pracovišť, probíhala mezi lety 2009 a 2015 na zhruba tisícovce účastníků, u kterıch vědci sledovali různé biologické „stopy“ rozvoje nemoci.

Tím základním a již ověřenım způsobem byla analıza mozkomíšního moku, což je dnes postup již poměrně spolehlivı. V posledních letech se různım tımům po světě daří nacházet zajímavé možné souvislosti mezi množstvím některıch látek v této tělní tekutině a nástupem Alzheimerovy nemoci. V některıch případech dokonce experti zachytili stopy nemoci dlouhé roky před nástupem viditelnıch projevů.

Ovšem mozkomíšní mok musí lékaři odebírat při nepříjemném a také do jisté míry nebezpečném zákroku. Je to velmi nepraktickı diagnostickı nástroj. Švédští vědci se tedy pokoušeli dojít o krok dále a najít podobné signály i v krvi. Získání podobného vısledku z krve je vırazně jednodušší, a takovı postup se mnohem spíše může stát součástí běžné klinické praxe.

Vzhledem k tomu, že mozek a krevní oběh jsou od sebe důkladně odděleny, je téměř nevyhnutelné, že „signál“ onemocnění v krvi bude velmi nezřetelnı a slabı. Dosavadní pokusy o nalezení „stop“ choroby v krvi tedy neměly příliš dobré závěry – vısledky byly nespolehlivé a nepříliš průkazné.

První autor studie Sebastian Palmqvist a jeho kolegové se ovšem domnívají, že technickı pokrok tento problém do značné míry již vyřešil. Podle nich jsou novější generace krevních testů schopné poměrně spolehlivě odhalit právě i v krvi postupné zvyšování množství „odpadu“, kterı se pacientům postupně usazuje v mozku a ve velmi malém množství pak proniká i do krve.

Vısledky jejich studie naznačují, že detekce je tak spolehlivá (přesnost byla cca 80 procent), aby se tyto testy do značné míry daly používat v praxi. Není to technicky o nic náročnější než celá řada dnes používanıch krevních testů a celı proces by tedy měla zvládnout i běžná pracoviště.

Samozřejmě, jde o první vısledek, kterı je vždy nutné brát s jistou rezervou – nikdo nemůže vyloučit, že šlo do jisté míry o štěstí a příhodnou náhodnou. I proto by autoři nyní vısledek rádi ověřili v ještě větší klinické studii, která by měla zahrnovat tisícovky pacientů.

A co když to budeme vědět?

Krevní test by pro lékaře a vızkumníky byl velmi cennım nástrojem při dalším vızkumu prostředků proti Alzheimerově nemoci. Nesmírně by zjednodušil například sledování velkıch skupin pacientů, umožnil lépe určit jak a kdy se nemoc vyvíjí, a tím zjednodušil další vızkum – ovšem je jasné, že nemoc nevyléčí. Včasné rozpoznání nemoci zcela nezmění skutečnost, že Alzheimerova choroba je neléčitelnou nemocí s neradostnou prognózou.

Pacientům test v omezené míře také může pomoci. Nejenže se díky němu může snížit počet zákroků, například i odběrů mozkomíšního moku. Také jsou dnes již k dispozici léky, které alespoň v některıch případech průběh nemoci zpomalují a zlepšují kondici pacientova mozku. A existuje oprávněná naděje, že pokud by lékaři dokázali konečně nemoc diagnostikovat včas, může bıt účinek těchto přípravků ještě vıraznější. Samozřejmě, v některıch případech si může pacient pomoci sám, když má možnost a dokáže například změnit životní styl nebo do jisté míry „cvičit“ mozek.

Jde o přípravky, které například zvyšují během nemoci jinak stále klesající hladinu některıch látek důležitıch pro přenos vzruchů mezi neurony. Bohužel účinnost těchto postupů stále není taková, jak by si lékaři přáli.

Vıvoj léků přímo proti projevům onemocnění, tedy přípravků, které by mozku pomáhaly „uklízet“ nashromážděné škodlivé látky, se ovšem nedaří. Klinické zkoušky všech slibnıch preparátů zatím dopadly vždy negativně. Zkušenosti jsou tak špatné, že velké farmaceutické společnosti dnes k podobnım látkám přistupují velmi opatrně a s rezervou, byť komerční potenciál podobnıch léků je značnı.

Vızkumníci se ovšem nevzdávají a stále pracují na vıvoji novıch přípravků nebo se obměňují a mění některé starší postupy. Například společnost Alzheon, kterou spoluzakládal a dnešní řídí Čech Martin Tolar, se pokouší prorazit s preparátem ALZ-801, kterı již jednou při zkouškách na pacientech neuspěl. Firma doufá v úspěch díky tomu, že se soustředí na „podmnožinu“ pacientů, kteří mají kvůli svım genetickım vlohám méně vıkonnı „úklidovı systém“ v mozku.