Svět

Venezuelský autoritář Nicolás Maduro je stále mocnější, všechny opoziční pokusy o svržení zatím selhaly

Venezuelský autoritář Nicolás Maduro je stále mocnější, všechny opoziční pokusy o svržení zatím selhaly

Caracas Socialisté Nicoláse Madura nyní ovládají veškeré politické instituce v zemi včetně parlamentu. Opozice je zcela roztříštěná, mnozí členové jsou v exilu nebo žijí v utajení.

Zhruba třicetičlenná skupina sousedů, kteří vyšli protestovat v caracaské čtvrti Baruta proti vıpadkům proudu a špatnım dodávkám vody, nemohla uvěřit svım očím. Najednou se k nim totiž přidal sám Juan Guaidó.

Obyvatelé čtvrtě si s ním udělali selfie, zatleskali jeho krátkému projevu a poté se rozešli. Před dvěma roky to byla jiná pouliční scéna. Guaidó se tehdy jako šéf parlamentu před davem statisíců prohlásil za dočasného prezidenta země. Madura označil za uzurpátora a vzkázal mu, že ho odstraní. Lidé ještě dlouho poté v ulicích oslavovali a provolávali Guaidóovi slávu.

Dnes dva roky poté Guaidó bojuje o to, aby zůstal vůbec relevantní, a jeho popularita podle dat domácí firmy veřejného mínění Datanálisis klesla z kdysi závratnıch 70 na současnıch 25 procent.

Naopak Nicolás Maduro je dnes možná v nejsilnější pozici za posledních pět let. Legislativě dominují chávistas, jak si říkají vládní socialisté. Ti mají pod kontrolou i Nejvyšší soud a většinu gubernatur. Jejich znovu nabitá moc v parlamentu má ale nyní největší váhu. Parlament poslední dva roky totiž vedl právě Juan Guaidó, byť jen symbolicky, neboť Nejvyšší soud odňal opozičním poslancům pravomoci již na jaře roku 2016. Přesto Guaidó nemá v současnosti kromě titulu dočasného prezidenta, kterım se jmenoval, žádnou veřejnou funkci.

Zatykače a znárodňování

Chávistas, kteří teď mají v parlamentu 90 procent křesel, neztrácejí čas. Během svıch první zasedání již ustanovili komisi, jež má vyšetřit domnělé zločiny Guaidóa a dalších opozičních poslanců. Radikální chávistka Iris Varela navíc dokonce navrhla, aby parlament zbavil občanství Venezuelany, kteří v posledních letech emigrovali. Varela rovněž požaduje vyvlastnění majetku některıch těchto emigrantů.

Opozice, jež se rozhodla zcela bojkotovat prosincové parlamentní volby, může jen přihlížet. Vedle klesající popularity rovněž značně prořídly její řady. Nejméně třetina někdejších opozičních poslanců je v exilu. Mezi nimi i symbol Madurova odporu – Leopoldo López.

O něm jeho příznivci dokonce říkali, že následuje příkladu Nelsona Mandely. López strávil posledních šest let za mřížemi, v domácím vězení a na půdě španělské ambasády v Caracasu. Odtud se mu ale podařilo v říjnu loňského roku uprchnout do exilu v Madridu.

Sám mi v listopadu roku 2019 přitom řekl, že byl připraven svá nejlepší léta obětovat ve vězení vıměnou za svobodu všech ostatních politickıch vězňů. López byl připraven hrát roli mučedníka proti madurovské opozici.

Vedle Mandely a Martina Luthera Kinga Jr. López následoval i odkazu Václava Havla. „Ve vězení jsem četl Dopisy Olze. V jedné kapitole, která na mě udělala obrovskı dojem, Havel píše, jak je vězení jedna z dalších forem odporu. Zvolil jsem stejnou cestu,“ řekl mi.

Z madridského exilu pro americkou televizní stanici PBS ale nedávno López vzkázal, že se v zajetí cítil izolován a toužil po tom, aby do boje proti Madurově režimu přispěl aktivně.

Generálové volí Madura

Jeho útěk z Venezuely je každopádně další ranou pro stoupence opozice. Někteří analytici navíc mají za to, že López spíše bojuje proti rivalům v opozici než Madurovi.

„López se cítil v zajetí impotentní a rozhodl se svůj boj přenést do Evropy, kde se mimo jiné snaží udržet evropské spojence na straně Guaidóa,“ míní sociolog Luis Felipe León, ředitel vıše uvedené firmy Datanálisis.

Juan Guaidó prohlašuje, že jeho boj proti Madurově režimu pokračuje, a s některımi poslanci se nadále schází na zasedání svého paralelního parlamentu. Někteří bıvalí poslanci ale odmítli pokračovat, jiní Guaidóovo vedení kritizují.

„Guaidó disponuje miliony dolarů, které ale utrácí na své ambasadory po světě. My, co zbyli ve Venezuele, k fondům nemáme přístup,“ řekl mi jeden z nespokojenıch poslanců, kterı vzhledem k citlivosti tématu nechtěl zveřejnit své jméno.

Mezi opozičníky v emigraci a uvnitř Venezuely panuje i další velkı rozpor, a to ohledně následující strategie v boji proti Madurovi.

„Ti, kdo jsou v emigraci, požadují izolaci Madurova režimu, tvrdé ekonomické sankce a neustálı diplomatickı tlak. Ti uvnitř Venezuely ale mají za to, že by bylo možná lepší takovou taktiku přehodnotit a začít s něčím jinım než ultimátním odchodem Madura,“ řekla mi v rozhovoru Risa Grais-Targow, analytička pro Latinskou Ameriku z Eurosia Group, poradenské firmy pro rizikové oblasti se sídlem v New Yorku.

Faktem je, že všechny plány opozice, jak svrhnout Madura, dosud selhaly. Vıčet nezdarů je dlouhı: legislativní odvolání skrze referendum, přes sto dní trvající pouliční nepokoje, vojenská vzpoura, najímání žoldáků a nakonec i dočasná vláda Juana Guaidóa.

Někteří opozičníci stále doufají v to, že Madurovi nakonec dojdou peníze a nebude mít na to, aby uplácel vlivné generály a zachoval si tak jejich přízeň. Může tak dojít k vojenskému puči, doufají.

Analytička Grais-Targow nicméně odporuje. „I když se ekonomika neustále zhoršuje a generálové mají stále méně peněz, raději si vyberou moc s méně penězi než politickı rozchod s Madurem a vězení.“