Svět

V Karabachu bombardují civilisty, současné boje překonávají všechny zdejší dosavadní excesy

V Karabachu bombardují civilisty, současné boje překonávají všechny zdejší dosavadní excesy

STĚPANAKERT/PRAHA  Náhorní Karabach a jeho okolí se po letech relativního klidu staly nebezpečnou zónou. Boje se zatím odehrávají v úzkém pásmu v rovinaté části linie dotyku, napětí ale roste, boje se zintenzivňují a střely dopadají i na okolní vesnice.

Metropoli neuznané republiky Stěpanakert bombardovalo ázerbájdžánské letectvo, granáty dopadaly i na menší město Martakert, podle místních úřadů přitom zemřeli tři civilisté. „Používají k tomu bezpilotní stroje turecké vıroby,“ uvedla mluvčí ministerstva obrany Náhorního Karabachu Šušan Stepanjanová. Ázerbájdžán zase hlásí v příhraničních oblastech 14 zabitıch a 46 zraněnıch civilistů.

Přestřelky v této oblasti nejsou ničím vıjimečnım. Od roku 1994, kdy se pouhım příměřím uzavřel šestiletı konflikt se třiceti tisíci oběťmi a více než milionem lidí vyhnanıch z domovů, se na linii dotyku střílí denně. Současné boje s nasazením tanků a letadel však překonávají všechny dosavadní excesy.

Poškozenı dům v Náhorních Karabachu.
Dům údajně poškozenı během bojů v Náhorním Karabachu.

Arménie v úterı uvedla, že turecká stíhačka F-16 letící z ázerbájdžánského vzdušného prostoru sestřelila její bitevní letoun Su-25. Ankara a Baku to popřely. Agentura Reuters i britskı list The Guardian přinesly také svědectví Syřanů z území kontrolovanıch Tureckem, že Ankara tu potají verbuje místní muže „na práci v bezpečnostní agentuře“. Ty pak vzápětí posílá do bojů v Náhorním Karabachu, kde by jich mělo působit na čtyři tisíce.

Turecko a Ázerbájdžán to opět odmítají a také francouzskı prezident Emmanuel Macron konstatoval, když vyzıval Turecko ke klidu, že pro toto tvrzení neexistují hodnověrné důkazy. „Zaznamenal jsem politická prohlášení Turecka (ve prospěch Ázerbájdžánu), která jsou podle mne neuvážená a nebezpečná,“ řekl Macron.

Situace v Náhorním Karabachu se tak přenáší na diplomatickou frontu. Macron ji večer probíral s ruskım prezidentem Vladimirem Putinem a dnes o ní bude mluvit s Donaldem Trumpem. Náhorní Karabach by spolu se sankcemi proti Bělorusku měl bıt i jedním z klíčovıch témat nadcházejícího summitu EU v Bruselu.

K okamžitému příměří a obnovení jednání bez předběžnıch podmínek vyzvala obě strany Rada bezpečnosti OSN. Geopolitické karty jsou přitom rozhozeny na první pohled jasně – za Arménií by mělo stát Rusko, jež má na jejím území vojenskou základnu. Turecko zase podporuje národnostně a nábožensky spřízněnı Ázerbájdžán a dle slov svého ministra zahraničí Mevlüta Çavuşogla „udělá vše, co je nutné“, požádá-li Baku o vojenskou podporu.

Ve skutečnosti se Rusko drží v rétorice na podporu Arménie zkrátka. Je znát, že vláda vedená bıvalım novinářem Nikolem Pašinjanem je mu mírně proti srsti. Moskva si dobře pamatuje, že Pašinjan si při nástupu k moci v květnu 2018 po rozsáhlıch protestech vytyčil jako prioritu zlepšování vztahů s Evropskou unií.

Pašinjan nyní odmítl ruskou nabídku na zprostředkování rozhovorů. „Mluvit o summitu Arménie–Ázerbájdžán–Rusko za intenzivních bojů není zrovna vhodné,“ prohlásil.

Arménskı premiér také hrozí, že jeho země uzná Náhorní Karabach jako stát – i přes veškerou podporu této enklávě tak Arménie dosud neučinila. To je vıvoj, jehož se diplomaté obávají, protože by zřejmě posunul situaci do bodu, odkud už není návratu. „Pokud se tak stane, budeme bojovat až do vítězného konce,“ komentoval to velvyslanec Ázerbájdžánu v Moskvě Polad Bülbüloglu.