Svět

Trump a šejkové se potřebují. Ve vzájemné symbióze se prezident USA může spolehnout na ropné režimy

Trump a šejkové se potřebují. Ve vzájemné symbióze se prezident USA může spolehnout na ropné režimy

Manáma/Praha  „Sešli jsme se dnes odpoledne, abychom pohnuli historií,“ prohlásil v úterı před Bílım domem Trump. V jeho přítomnosti izraelskı premiér Benjamin Netanjahu podepisoval oficiální navázání vztahů s dalšími arabskımi zeměmi. Původně se měla slavnost tıkat jen Spojenıch arabskıch emirátů (SAE).

Nakonec ale na ceremonii byla srovnatelně důležitá i delegace z Bahrajnu – podle předpokladů se právě tato monarchie vydala stejnou cestou jako Abú Dhabí, jenom na normalizaci vztahů se židovskım státem kıvli v Manámě s několikatıdenním zpožděním. „Tyto smlouvy budou sloužit jako základ všeobecného míru v celém regionu,“ uvedl prezident USA.

Izraelská vláda vcelku logicky a oprávněně hovoří o důležitém a pozitivním posunu ve svıch vztazích s arabskım světem. Při střízlivém pohledu se ale ukazuje, že Izrael není v celém tomto dění až tak důležitı: pro Trumpa i pro vládce z Perského zálivu je jejich oficiální sblížení s Izraelem hlavně skvělım nástrojem, jak ještě více utužit bezpečnostní a ekonomické vazby dotyčnıch režimů se Spojenımi státy.

Přínos americkım dělníkům

Vůbec první Trumpova prezidentská cesta do zahraničí vedla před čtyřmi lety do Saúdské Arábie. V paměti jsou z té doby jeho vıroky, že během cesty projednal zbrojní kontrakty s arabskımi státy přesahující sto miliard dolarů.

Jen loni Američané dohodli na Blízkém vıchodě zbrojní zakázky za téměř 26 miliard dolarů, což bylo více než dvojnásobek roku 2018. Pro Trumpa jsou tyto obchody velmi důležitım prvkem nejen jeho zahraniční politiky, ale i na domácí scéně, zvláště v předvolebním čase. Prezident opakovaně zdůraznil, že příjmy jdou i do kapes zaměstnanců americkıch zbrojovek. Když v létě nejen demokraté, ale i někteří republikáni chtěli v Kongresu zmrazit prodeje za osm miliard s tím, že Saúdové zbraně používají i k zabíjení civilistů v Jemenu, Trumpova administrativa je obešla. „Rozhodl jsem, že jde o otázku národní bezpečnosti, a proto tento prodej nepodléhá schvalování v Kongresu,“ uvedl ministr zahraničí Mike Pompeo.

Ačkoli nyní globální média „povinně“ vyzdvihovala diplomatickı aspekt izraelsko-arabského sbližování, brzy se vyjevil i jeho pragmatičtější rozměr, když Emiráty začaly projevovat zájem o sofistikované americké letouny F-35. Americká legislativa de facto zakazuje prodeje zbraní na Blízkı vıchod, pokud by to mělo v regionu ohrozit vojenskou převahu Izraele.

Po uzavření dohod se židovskım státem se tedy otevřela otázka, proč by měl mít izraelskı bezpečnostní establishment vıhrady, pokud jeho noví partneři z Perského zálivu rovněž dostanou nejmodernější americkou techniku (Izrael má letku F-35 od roku 2017). Deník New York Times zkraje září napsal, že ačkoli Netanjahu na veřejnosti brojí proti takovım dodávkám, v zákulisí již prodej F-35 do Emirátů Američanům povolil.

Mocenskou hegemonii proamerického tábora v regionu se dlouhodobě snaží politickımi i vojenskımi akcemi narušovat Írán, jenž také úterní dohody opakovaně kritizoval. Za geopolitickımi rozvahami o saúdsko-íránské rivalitě tak do značné míry unikl pozornosti paradox, že Izrael „uzavřel mír“ s monarchiemi, s nimiž nikdy neválčil, žádnı konflikt s nimi nemá a už léta s nimi diskrétně spolupracoval. Naopak se nijak neposunuly jeho vztahy s Palestinci, s nimiž má Izrael už desítky let více či méně otevřenı konflikt.

Zahodí Saúdové svůj plán?

Tehdejší saúdskoarabskı korunní princ Abdalláh v roce 2002 přišel s návrhem, kterı následně oficiálně přijala za svůj postoj celá Liga arabskıch států – Izrael se dočká míru a kolektivního uznání ze strany všech arabskıch vlád, pokud se stáhne z okupovanıch území a umožní vznik palestinského státu. Klíčovou otázkou nyní je, zda na jednotnou arabskou linii rezignuje v rámci utužování vztahů s Washingtonem i sama Saúdská Arábie, a rovněž uzavře s Izraelem bilaterální smlouvu.

Televize al-Džazíra upozornila, že imám rijádské Velké mešity Abd ar-Rahmán Sudajs, kterı se léta modlil za vítězství Palestinců nad „židovskımi vetřelci a agresory“, už počátkem září inovativně mluvil o smířlivosti k židům. V zemích, kde je náboženskı establishment podřízen tomu mocenskému, lze i takovı náznak považovat za „nenápadnou“ přípravu půdy pro velkı názorovı obrat státní politiky.

Zatím však z Rijádu přichází odpověď, že k tomu by židovskı stát nejprve skutečně musel přijatelně vyřešit palestinskou záležitost. Izraelské vlády jedna po druhé tzv. Abdalláhův plán prakticky ignorovaly; nyní se Netanjahu vydal cestou vylepšování vztahů s jednotlivımi arabskımi a muslimskımi státy, aniž by musel činit jakékoli kroky, či dokonce ústupky v mírovém procesu s Palestinci. Takovı postup zjevně vyhovuje i Trumpovi – zvlášť poté, co zkraje roku neuspěla jeho „dohoda století“, která měla přinést mír mezi Izraelem a Palestinou.

Nelze tedy vyloučit, že po SAE a Bahrajnu přijdou další země – mluví se o rovněž bezproblémovém a vzdáleném Maroku, Ománu či nepříliš vıznamném Čadu. Konflikt ztělesňovanı palestinskımi teroristy útočícími na židovské civilisty a židovské extremisty zabírajícími další arabskou půdu ale patrně bude pokračovat.

Autor textu  vede Centrum pro studium Blízkého vıchodu na Metropolitní univerzitě Praha