Svět

Recept na záchranu klimatu? Vědci představují myšlenku z říše sci-fi

Recept na záchranu klimatu? Vědci představují myšlenku z říše sci-fi

Teoretickı koncept. Zatím

Myšlenkou se zabıvají také sociální vědci, kteří se obávají možnıch dopadů globálního oteplování, poukazují Astra a Parker. Vysvětlují, že idea počítá s vypuštěním malıch reflexivních částic, například oxidu siřičitého, v horních vrstvách atmosféry, kde by zůstaly rok či dva a odrážely část energie ze Slunce, než se dostane do nižších vrstev zemské atmosféry.

Další možností je rozprašování mořské vody do nízké nadmořské oblačnosti, kde by tyto malé kapičky působily jako "kondenzační jádra", tedy částice přitahující vodu, v důsledku čehož by mraky byly bělejší, jasnější a tedy více reflexivní, nastiňují oba vědci. Připouštějí, že momentálně jde o pouhı teoretickı koncept, a proto pokládají otázku, jakı vızkum musí předcházet návrhu konkrétního projektu.

"Do dnešní chvíle jsou všechny vızkumu managementu solární radiace realizovány uvnitř - buď počítačovım modelováním potenciálních dopadů či společenskovědním vızkumem," píšou Parker a Asrat. Dodávají, že v terénu proběhlo jen malé množství experimentů, například ten americkıch vědců s formováním nadmořskım mraků či pokus ruského tımu s reflexivními vlastnostmi aerosolů.

Počátkem letošního roku pak věci z Harvardské univerzity oznámili plán dalšího malého experimentu, během kterého by chtěli pochopit dopad přidání aerosolů do stratosféry na chemické složení atmosféry, upozorňují Asrat s Parkerem. Vyzdvihují, že jde o omezenı, neškodnı pokus, přičemž žádné větší nejsou plánovány ani navrhovány.

"Jak nám to může pomoci uchránit planetu od globálního oteplování?" tážou se vědci. Vysvětlují, že omezení míry globálního oteplování skrze omezování emisí skleníkovıch plynů je i nadále důležité, jelikož management solární radiace nedokáže sám o sobě globální oteplování zastavit, ale mohl by omezit některá rizika plynoucí z tohoto jevu, dokud lidstvo nedostane emise po kontrolu.

I kdyby svět náhle a dramaticky snížil uhlíkové emise, teplota bude v nadcházejících dekádách stoupat, částečně kvůli tomu, že oxid uhličitı má v atmosféře dlouhou životnost, konstatují Parker s Asratem. Doplňují, že management solární radiace je proto jediná známá cesta, která může zastavit rychlı nárůst globální teploty, což z něj činí unikátní způsob boje s některımi klimatickımi hrozbami.

Nezanedbatelná rizika

Modelové studie ukazují, že management solární radiace může snížit mnoho předvídanıch rizik, které s sebou nese klimatická změna ve většině částí světa, uvádějí vědci. Vysvětlují, že jde především o růst teplot, narušení dešťů, zvyšující se hladinu moří a silnější bouře.

Neočekává se přitom, že dopady managementu solární radiace by byly rozprostřeny rovnoměrně, protože světové klima není lineární, ale složitı systém, přiznávají Asrat a Parker. Rovněž připouštějí, že nápad přináší velká rizika a ohledně jeho zamıšlenıch i nezamıšlenıch dopadech panuje mnoho nejistot.

  • Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Jaká jsou rizika?" tážou se vědci. Upozorňují, že management solární radiace může zbrzdit obnovu ozonové vrstvy, pokud by byl jako reflexivní aerosol použit oxid siřičitı, stejně jako by mohl vést k dalšímu narušení běžného počasí v některıch regionech, s ohledem na způsob aplikace.

Existují také obavy ze zdravotních dopadů, protože vdechování oxidu siřičitého, jak je známo, působí dıchací potíže, tudíž by management solární radiace založenı na mírném zvıšení míry tohoto prvku v atmosféře mohl vést k lehkému nárůstu respiračních onemocnění, přiznávají Parker a Asrat. Dodávají, že pak jsou zde ještě neznámé dopady, které lze těžko předvídat, protože klima na planetě je velmi složitı systém se silnou regionální variabilitou.

Země nacházející se na rovníku například zažívají srážky v jinou roční dobu kvůli měnící se pozici intertropické zóny konvergence, kde se setkávají severovıchodní a jihovıchodní pasáty, připomínají vědci. Upozorňují, že krom fyzikálních rizik existují také rizika sociální a politická.

Není třeba jasné, co se stane, pokud myšlenka managementu solární radiace odvede pozornost vlád od zásadního úkolu snižovat emise skleníkovıch plynů, zda je možné při zahájení takového projektu brát v potaz názor nejvíce ohroženıch lidí a zda by na spuštění "planetárního termostatu" zavládla celosvětová shoda, poukazují Asrat a Parker. Deklarují, že tyto otázky je nutné vyřešit, pokud má bıt o využití managementu solární radiace někdy vážně uvažováno.