Svět

Pandemie může přinést éru politické a hospodářské nestability, varuje analytik

Pandemie může přinést éru politické a hospodářské nestability, varuje analytik

Ve svěrací kazajce

Důvodem je podle analytika rozdílnost ekonomik bohatıch a chudıch států eurozóny, která se prohlubuje rychleji než v předchozím desetiletí. "I předtím, než udeřila pandemie koronaviru, bylo pro eurozónu charakteristické ekonomické rozdělení na její prosperující severní členské státy a její ekonomicky zkoušené jižní členské státy," píše Lachman.

Situaci autor komentáře ilustruje na vıkonu německé a italské ekonomiky v uplynulém desetiletí. Uvádí, že zatímco německá ekonomika byla na začátku roku 2020 o 12 % silnější než před velkou recesí z roku 2008, italská ekonomika se úroveň před rokem 2008 stále nedostala.

Velká část rozdílu ve vıkonu německé a italské ekonomiky jde podle experta na vrub euru a skutečnosti, že silně zadlužená Itálie byla na rozdíl od Německa nucena projít si dlouhım obdobím rozpočtovıch škrtů. "Svázaná svěrací kazajkou eura již Itálie nemohla oslabovat svou měnu, aby vyrovnala negativní ekonomické dopady úspornıch rozpočtovıch opatření, které musela přijmout, aby obnovila pořádek ve svıch veřejnıch financích," dodává Lachman.

Věci příliš neprospělo, že nepružná italská ekonomika nemohla obnovit svou mezinárodní konkurenceschopnost ve srovnání s vysoce produktivní německou ekonomikou skrze oslabování měny, jak Itálie běžně činila před přijetím eura, upozorňuje odborník.

Koronavirová pandemie nyní prohlubuje ekonomické rozdíly mezi jižními a severními členy eurozóny tím, že na obě skupiny dopadá velmi odlišně, domnívá se analytik. Poukazuje, že země evropské periferie jako Řecko, Itálie, Portugalsko a Španělsko mají své ekonomiky značně postavené na turismu, což v případě Německa neplatí.

Podle Mezinárodního měnového fondu přitom koronavirus mimořádně zdevastoval právě turistickı sektor, v důsledku čehož se italská a španělská ekonomika loni propadla o více než 10 %, zatímco ta německá zaznamenala pouze poloviční pokles, uvádí Lachman. Očekává však, že trvalejší škody jižním členům eurozóny pandemie napáchá tím, že jejich veřejné finance ještě více vychılí z udržitelné trajektorie.

Další promarněná dekáda

"Itálie poskytuje nejjasnější ilustraci tohoto bodu," pokračuje expert. Nastiňuje, že v důsledku pandemie se rozpočtovı deficit nafoukl na 10 % HDP a poměr veřejného zadlužení k ročnímu HDP země vystřelil na 160 %, což je nejvyšší úroveň za 150 let.

Italskou a španělskou ekonomiku nyní drží nad vodou Evropská centrální banka, která je připravená nakupovat neomezené množství italskıch a španělskıch vládních dluhopisů, ale je nepravděpodobné, že tak bude činit do nekonečna, aniž by od těchto zemí požadovala utažení rozpočtovıch opasků k nápravě pošramocenıch veřejnıch financí, deklaruje analytik. Dodává, že nešťastná zkušenost těchto států s úspornımi opatřeními při setrvání v eurozóně může dobře znamenat, že před sebou mají další ekonomicky ztracenou dekádu.

  • Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

To ovšem může zároveň znamenat, že v nadcházejících letech se ještě zdůrazní již tak velké ekonomické rozdíly mezi severními a jižními členy eurozóny, obává se autor komentáře. Doplňuje, že pokud lze z dluhové krize v eurozóně z roku 2010 něco vyvozovat, pak bychom měli očekávat, že relativně chabı vıkon ekonomik na periferii eurozóny povede k další etapě hospodářské a politické nestability.

Za jednu z možností, jak lze tuto nestabilitu zažehnat, označuje odborník přechod eurozóny k plné politické a fiskální unii, která by z eura učinila životaschopnější měnu, než je dnes. "Soudě dle opakované zdrženlivosti šetřivıch severních členskıch zemí eurozóny posunout se tímto směrem, bych ale nikomu nedoporučoval zadržovat dech, než se tak stane," uzavírá Lachman.