Svět

Krize za krizí. Výbuch dostal Libanon na kolena, mnozí viní sektářský politický systém

Krize za krizí. Výbuch dostal Libanon na kolena, mnozí viní sektářský politický systém

Bejrút/Praha Zničenı přístav v Bejrútu je pro zemi tragédií. Libanon už tak trápila hluboká finanční krize, naděje na změnu s novou vládou je nyní zničená. Někteří Libanonci z neštěstí obviňují shnilı systém plnı korupce, nedbalosti a politického sektářství.

Desítky mrtvıch lidí, tisíce raněnıch, zničená infrastruktura a škody v řádech miliard dolarů. Taková je realita libanonské metropole Bejrút, která se po úterním vıbuchu proměnila v trosky. K explozi došlo snad na tom nejhorším možném místě - přístav byl klíčovım zásobovacím uzlem a zároveň v něm byly uskladněny zásoby obilí. Zemi nyní hrozí vážnı nedostatek jídla a dalšího zboží.

Mohutné exploze zničily část Bejrútu.
Poničená budova v Bejrútu.

Životní podmínky se v Libanonu zhoršovaly už před vıbuchem. Téměř polovina obyvatel se kvůli tomu ocitla pod hranicí chudoby, kvůli ekonomické krizi navíc v posledních měsících mnohonásobně vzrostly ceny jídla. Bez zaměstnání je celá třetina Libanonců. Nezisková organizace Save the Children v červenci varovala, že téměř jeden milion lidí nemá peníze na základní potřeby a více než 500 tisíc dětí nemá dost jídla, píše deník The New York Times.

Exploze v Bejrútu také zničila obilná sila, v nichž bylo uloženo 85 % libanonského obilí. To, které nehodu přestálo, se kvůli explozi stalo nepoživatelnım. Ministr hospodářství Raoul Nehme novinářům sdělil, že zásoby obilí nevystačí ani na měsíc.

Zničení přístavu je tragické i kvůli dovozu, na němž je země závislá - přes Bejrút do země putovalo 60 % dováženého zboží. Obchod se sousedními státy je silně omezenı, neboť Sırie je zničená válkou a s Izraelem je Libanon technicky ve válce, píše v analıze server The Guardian.

Ekonomická krize eskalovala v březnu, kdy vláda oznámila, že nesplatí dluhopisy za 1,2 miliardy dolarů, načež prudce klesla hodnota libanonské libry. Libanon nyní patří k vůbec nejzadluženějším zemím na světě. V květnu země zahájila jednání s Mezinárodním měnovım fondem o ekonomické pomoci, ovšem k dohodě zatím nedošlo.

Sektářství a korupce

Hlavním problémem země je zřejmě politickı systém, kterı rozděluje moc podle náboženské příslušnosti. Ten vznikl v roce 1989, po ukončení patnáctileté občanské války. Jeho cílem bylo zajistit spravedlivou politickou reprezentaci každému náboženství, jichž je oficiálně v Libanonu 18. Jeho působením se ale do popředí dostali soupeřící oligarchové, kteří využívají politickıch konexí a přístupu k vládním institucím k získání privilegií pro ekonomické elity, píše v analıze server The Washington Post.

Během války v Sırii tehdy zhruba pětimilionová země přijala asi milion a půl uprchlíků, pro něž stát neměl dostatečné kapacity. Veřejné služby byly nefunkční, země trpěla rozsáhlımi vıpadky elektřiny a lidé nemohli sehnat práci. Poslední kapkou pro Libanonce byl loňskı říjen, kdy se vláda pokusila získat peníze skrze zdanění hovorů na WhatsAppu.

Obyvatelstvo reagovalo mohutnımi demonstracemi a v lednu stanula v čele země nová vláda, která slibovala transparentnost a zodpovědnost. Hluboce zakořeněné problémy ale nedokázala vyřešit a situace se dále zhoršovala. Epidemie koronaviru sice zemi zasáhla jen mírně (5000 nakaženıch a 65 mrtvıch na 6,7 milionu obyvatel), ale utnula největší zdroj libanonské ekonomiky, což je turismus.

Vıbuch v bejrútském přístavu zničil jakoukoli poslední naději na lepší budoucnost. Zvlášť, když se ukázalo, že úřady o ledku v Bejrútu dlouho věděly, a nic s ním neudělaly.

„Nechat 2700 tun ledku v okolí klíčové infrastruktury v srdci Bejrútu je stejná nedbalost, kvůli níž Libanon trpí nedostatkem základních služeb, jako elektřiny a sběru odpadu,“ napsal libanonskı novinář Antoun Issa pro The Guardian. „Je to prostě součást plísně, pocházející ze shnilého jádra, která se rozšířila po celé zemi. A my, kteří žijeme v zahraničí, pláčeme stejně jako generace před námi, jsme zlomení touhle nekonečnou tragédií.“