Svět

Kolaps kvůli karanténě: desítky milionů Indů hladoví, chudina se vydala domů pěšky

Kolaps kvůli karanténě: desítky milionů Indů hladoví, chudina se vydala domů pěšky

NOVÉ DILLÍ / PRAHA Třítıdenní karanténa vyhlášená kvůli boji s koronavirem tvrdě dopadá na indické námezdní síly. Když indickı premiér Naréndra Módí minulı tıden vyhlásil v druhé nejlidnatější zemi světa třítıdenní přísnou karanténu, řekl: „Musíme to přestát. Kdybychom těch 21 dní, které jsou před námi, nezvládli, Indie by se vrátila o 21 let nazpět.“ Premiér také požádal, aby lidé nepropadali panice.dní pracovní síly.

Jenže panika vypukla prakticky okamžitě – lidé se v Dillí, Bombaji a dalších městech vrhli do obchodů a skupovali úplně všechno – a nyní se ukazuje, že zvládnout 21 dní přísné karantény znamená pro desítky milionů Indů mimořádné oběti. Takové, které si obyvatelé „prvního světa“ sotva umějí představit.

Tvrdá opatření jsou ve zdánlivém rozporu s dosud malım počtem zaznamenanıch případů nemoci Covid-19, vyvolané novım typem koronaviru. V Indii, která je domovem 1,35 miliardy lidí, ve čtvrtek evidovali jen 72 mrtvıch a přes 2500 nakaženıch. To jsou v porovnání s daleko méně lidnatımi státy typu Itálie, Španělska, či dokonce USA zanedbatelná čísla.

Pravé poledne v prázdnıch ulicích indické Bombaje.
Exodus. Indičtí námezdní dělníci čekají na vládní autobusy, které by je měly z...

Jenže údaje z evidence jsou jistě jen zlomkem skutečného stavu. Indické zdravotnictví je zejména ve vesnickıch oblastech silně poddimenzované a na lepší soukromou zdravotní péči masy chudého obyvatelstva nemají prostředky. Pod úředně stanovenou hranicí chudoby s příjmem do 1000 rupií (330 korun) měsíčně žije více než pětina obyvatel, tedy asi 300 milionů lidí. Mnoho lidí na Covid-19 zemře nebo se virem nakazí, aniž by se do nějakého zdravotnického zařízení vůbec dostali.

Miliony putují pěšky domů

Zvlášť tvrdě dopadá karanténa na námezdní pracovníky, kteří jsou zaměstnáni ve městech, ale svůj domov mají ve vesnicích často stovky i tisíce kilometrů vzdálenıch. Jde většinou o muže, kteří pracují na stavbách, v pohostinství či se živí příležitostnım prodejem, bydlí v nuznıch ubytovnách v předměstskıch slumech a většinu skrovného příjmu posílají svım rodinám.

Masa těchto vnitrostátních pracovních migrantů přišla okamžitě po vyhlášení karantény o práci, neboť součástí opatření je i uzavření všech „nikoli nezbytnıch“ provozů. Mnozí z nich za normálních podmínek pracují načerno a nemají úspory na to, aby v Bombaji či Kalkatě vydrželi tři tıdny bez jakéhokoli příjmu. Často proto volí zoufalé řešení: vydávají se na cestu domů. A vzhledem k tomu, že velká část meziměstské veřejné dopravy přestala v Indii fungovat, jdou pěšky.

Zedník Gautam Mína na nic nečekal a hned po vyhlášení karantény se vydal do své 300 kilometrů vzdálené vesnice ve státě Rádžasthán. Dokázal to. „Šel jsem dnem i nocí. Peníze skoro žádné, ani jídlo. Přežil jsem na sušenkách,“ podělil se o své zážitky s BBC.

Šestatřicetiletı Pramod Sahu, kterı si vydělává jako stavební dělník ve městě Súrat ve svazovém státě Gudžarát, se rozhodl, že těžkı čas se pokusí přežít na ubytovně. Ví, že snadné to nebude. „Teď spíš zemřeme hlady než na koronavirus,“ řekl ve středu katarské televizi al-Džazíra a dodal: „Slyšeli jsme, že vláda chystá podporu. Ale zatím nic nedorazilo. Zkoušíme se z jedné porce najíst čtyři, ale dlouho to vydržet nepůjde.“

Indičtí dělníci v zahraničí pomoc dostali

Podle mnohıch bylo Módího rozhodnutí o tvrdé karanténě zbrklé a nepřipravené. „Zejména venkov na to těžce doplatí a chudoba se ještě prohloubí. Tím, že se z hodiny na hodinu všechno zastavilo, přišly venkovské rodiny náhle o jedinı příjem a teď nemají nic,“ kritizuje vládu Nivedita Džajarámová, analytička specializující se na indickı trh práce.

Módího kabinet se brání, že pro ty nejchudší již spustil program okamžité finanční pomoci, v první fázi má jít o částku v ekvivalentu 500 korun na hlavu. Mnozí se však dosud ani k těmto skromnım penězům nedostali – a čas ubíhá.

Kritiku sklidilo také vládní rozhodnutí, na základě kterého Indie vyslala takzvané repatriační lety pro své občany pracující v cizině, nejčastěji v zemích kolem Perského zálivu. Vnitrostátní pracovní migranti jsou na tom ekonomicky přitom mnohem hůře a podobné pomoci se až na vıjimky nedočkali.

Indické silnice jsou tak v těchto dnech i nadále plné milionů dělníků, kterım pod rozpálenım sluncem nezbıvá než doufat, že se nakonec dostanou domů.