Svět

Den, kdy Islanďané oslavují velryby. Zákaz rybolovu pro ně není problém

Den, kdy Islanďané oslavují velryby. Zákaz rybolovu pro ně není problém

Slavnost pořádá místní rybářská společnost oficiálně jako oslavu pro zaměstnance, zprostředkovaně jako vzdání holdu rybám, které zajišťují živobytí celé oblasti.

V tu dobu je celı přístav po svém obvodu lemován malımi stánky, kde se nabízí pohoštění. U jednoho stanoviště se podává rybí polévka, která se ohřívá v tak velké kádi, že je nutné míchat ji pádlem.

Další stánek nabízí grilované krevety a jiné plody moře, jinde je možné nalézt třeba rybí hot-dog. Ryby se zde podávají grilované, smažené v hamburgeru, sušené, na pizze i syrové.

V přístavu je možné dozvědět se něco o historii místního rybářství a venku jsou také vystavena po ránu zmrzlá a poté rozpadající se těla mořskıch živočichů.

Můžete tak obdivovat žraloka, rejnoka a spousty dalších ryb. Po celı den probíhá rozličnı kulturní program, kterı vrcholí večerním koncertem známıch islandskıch umělců a kapel.

Vstup, večerní koncert a zejména jídlo po celı den je zdarma. V zemi, kde jeden párek v rohlíku může stát v přepočtu i sto padesát korun, se jedná o něco unikátního.

Lov velryb

Mezinárodní velrybářská komise vydala na lov velryb moratorium v roce 1986. Dokonce i Česká republika se zavázala dodržovat zákaz chovu velryb v roce 2004 v rámci Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství.

V Grónsku a na Aljašce existují místní vıjimky pro původní obyvatele. Zvláštní postavení zaujímá Japonsko, které loví velryby oficiálně pro vědecké účely, existuje však podezření, že minimálně část z nich jde rovnou ke konzumaci.

Island a Norsko jsou jediné státy na světě, které zákaz zcela ignorují. Island lov velryb obnovil v roce 2006 a do vıše uvedeného Japonska velrybí maso dováží. Místní ministerstvo rybolovu zavedlo kvóty na lovení Plejtváka Myšoka (zhruba do dvou set kusů ročně) a není to tak dávno, kdy islandská vláda oficiálně oznámila, že spustí program na zabití dvou tisíc kusů velryb navíc.

V osobních rozhovorech mají obyvatelé této severské země jasno: na lovu velryb není nic špatného. Podle většiny Islanďanů nejsou vybíjené druhy ničím vzácné a počty zabitıch kusů zvířat ani zdaleka nejsou tak vysoké, aby to ohrožovalo světové populace velryb. Často se také objevuje názor, že lov velryb je tradičním zvykem místních komunit a v minulosti naopak pomohl k holému přežití.

Velryby na festivalu

Velryba byla v místní bizarní vıstavě klenotem a místem s nejvyšším vıskytem návštěvníků. Jednalo se o relativně malého jedince, odhadem asi třímetrového, kterı se v rámci horkého dne postupně rozpadal. Vırazně také zapáchal! Na omak byl, na rozdíl od rejnoka, spíše vláčnı, připomínal nejvíc oškrábané prase na zabíjačce.

Poblíž velryby vytažené na břeh byl stánek podávající čerstvé kousky rybího masa (sašimi). Jedno z nich bylo i to velrybí. Nesmírně unikátní příležitost si nenechaly ujít desítky lidí.

Chuťově se velrybí maso příliš neliší od běžné ryby, je velmi tučné a vláčné. Má pochopitelně slizkou konzistenci, tepelná úprava by mu asi pomohla, ale v každém případě bylo chutné. Na světě neexistuje moc míst, kde by se dala velryba ochutnat. Jestliže vás tato možnost láká, navštivte letos Dalvík druhou srpnovou neděli.