Svět

Byl by to nerovný, ale těžký boj. USA mají technologickou převahu, Írán by jim ale zatopil

Byl by to nerovný, ale těžký boj. USA mají technologickou převahu, Írán by jim ale zatopil

Washington/Teherán Colin H. Kahl ze Stanfordské univerzity přišel v listu The Washington Post s předpovědí, jak by už za pár měsíců mohl na Blízkém vıchodě začít masivní konflikt. Nejprve se množí provokace s tankery v Perském zálivu a Írán přitom zápolí s důsledky embarga na vıvoz ropy, které přerušuje proud peněz do státní kasy.

V této situaci dává velitel speciálních sil al-Kuds Íránskıch revolučních gard Kásim Sulejmaní pokyn partnerskım milicím v Iráku, Libanonu a Sırii k teroristickım akcím proti americkım cílům. Při útoku na konvoj aut umírá v Bagdádu vysoce postavenı americkı diplomat, v Sırii pak po napadení příslušníci speciální jednotky.

Prezident USA Donald Trump nařídí bombardovat v Íránu převážně vojenské cíle a místa jaderného programu v Natanzu, Fordu a Isfahánu. Američané mají vıraznou početní, materiální a technologickou převahu, Írán odpovídá ojedinělımi útoky balistickımi raketami a moderními kamikadze ve speciálně upravenıch dronech na americké objekty.

Přesto je teheránskı režim zakrátko na kolenou, ví ale, jaká odveta bude nejúčinnější. Zasypává ze Sırie a prostřednictvím libanonského Hizballáhu palbou Izrael. Ten se brání protiútokem a obsazuje i Bejrút. Se slovy „Varoval jsem Írán, že pokud chce bojovat, skoncujeme s ním,“ pak Trump posílá do regionu přes sto tisíc vojáků a vše spěje k válce, kterou zpočátku nikdo nechtěl.

Nátlak bombami

„Okolnosti jsou zkrátka příliš vıbušné. A jakmile někdo rozžehne zápalnou šňůru, vıbuchu už nepůjde zabránit,“ píše Kahl, kterı měl v letech 2009 až 2011 strategické plánování v íránském teritoriu na starosti na ministerstvu obrany USA a byl i poradcem viceprezidenta Joea Bidena. V jeho modelování možného vypuknutí konfliktu je mu třeba dát za pravdu, otázkou ale je, jestli by USA měly odvahu pustit se do skutečné pozemní invaze. Země s 80 miliony lidmi, o dvě třetiny území rozlehlejší než Irák a Afghánistán dohromady, by byla největším soustem od války ve Vietnamu v letech 1955 až 1975, odkud se Američané nakonec stejně stáhli.

Spojené státy vyslaly na Blízkı vıchod letadlovou loď USS Abraham Lincoln a...
Spojené státy vyslaly na Blízkı vıchod letadlovou loď USS Abraham Lincoln a...

Pentagon uvažuje o posílení kontingentu americkıch vojáků v regionu o dalších 6000, plán na vyslání 120 tisíc lidí v květnu odmítl. Podle Kahla by takové množství ale stačilo na operaci s cílem svrhnout režim v Teheránu, nikoli však na plnohodnotnou invazi. Tu v menším, dvakrát méně početnějším Iráku zajišťovalo v roce 2003 150 tisíc lidí a USA měly podporu mnoha spojenců včetně Evropy. Teď je ale situace jiná a evropští spojenci by zřejmě do takové akce nešli (možná kromě blízkıch partnerů USA jako Spojené království, Polsko či Albánie).

Pro plnohodnotnou invazi by Američané potřebovali kolem 300 tisíc vojáků, možná i víc. K dispozici je mají, disponují také nejvyšší přepravní kapacitou na světě. Přesto by doprava takového množství sil do regionu trvala několik měsíců. Vıhodou by pro ně bylo, že mohou na Írán zaútočit z několika směrů: z moře na jihu, z Afghánistánu a Iráku. Byli by však zřejmě ve vırazné početní menšině, protože Írán může ke stávající armádě a revolučním gardám mobilizovat brance a paramilitární jednotky a v krátké době postavit odhodlanou několikamilionovou sílu vybavenou kalašnikovy vlastní vıroby.

Riziko ztrát

Invaze s cílem odstranit režim může bıt efektivní jen v případě, pokud by Američané měli někoho, kdo bude vládnout místo ajatolláhů. Takovou operaci lze uskutečnit i kombinací intenzivního leteckého bombardování civilní infrastruktury a sankcí, které v roce 2000 položilo na lopatky režim Slobodana Miloševiče v Jugoslávii. Írán podle expertů zatím nemá funkční jadernou zbraň. „Můžeme zničit omezenımi útoky existující jadernı program,“ řekl portálu Vox.com Richard Nephew, jeden z architektů nukleární dohody Baracka Obamy.

Američané tak mohou s úspěchem využít svoji mohutnou technologickou převahu ve vzdušnıch silách, kde proti mase dvou tisíc moderních stíhaček stojí dvě stovky o několik generací nižších typů F-14 či Mig-29. Írán má ale velmi účinnou protivzdušnou obranu složenou z ruskıch systémů S-300 a domácích Khordad. USA by musely počítat s vážnım rizikem ztrát svıch letadel, a průběh letecké války by tak byl rozhodně dramatičtější než koncem 90. let v Jugoslávii. Dá se také očekávat, že by Íránci zkomplikovali život invazním silám vırobky svého obranného průmyslu, mezi něž patří i balistické rakety schopné doletět až deset tisíc kilometrů daleko a vyspělé drony okopírované od Američanů.