Svět

Bělorusko volí prezidenta. Posledního evropského diktátora Lukašenka straší žena v domácnosti

Bělorusko volí prezidenta. Posledního evropského diktátora Lukašenka straší žena v domácnosti

Minsk/Praha Situace těsně před nedělními prezidentskımi volbami v Bělorusku v mnohém připomíná poslední léta před sametovou revolucí v komunistickém Československu. Poslední evropskı diktátor, pětašedesátiletı Alexander Lukašenko, kterı je u moci 26 let a chystá se obhájit svůj šestı mandát, kope všude kolem sebe a na každé světové straně vidí nepřátele.

Příběh přímo vystřiženı z komunistickıch dob si zažili dva dıdžejové, Kirill Galanov a Vladislav Sokolovskij, kteří na hudebním večeru pořádaném jedním z městskıch obvodů Minsku neplánovaně pustili sovětskou písničku z konce osmdesátıch let oslavující perestrojku Chci změny od Viktora Coje. Byli ihned zatčeni a dostali deset dnů vězení za „drobné vıtržnictví“.

„Využili nás k tomu, abychom zabrali místo, kde se měl původně konat mítink opoziční kandidátky Svjatlany Cichanouské,“ odůvodnil dıdžej Sokolovskij před soudem, proč písničku pustil.

Svjatlana Cichanouská.
Svjatlana Cichanouská.

Sedmatřicetiletá matka dvou dětí, učitelka a žena v domácnosti Svjatlana Cichanouská je hlavní Lukašenkovou protikandidátkou poté, co jejího manžela blogera Sjarheje Cichanouského volební komise do hlasování nepustila a skončil ve vězení.

Cichanouská vystupuje jako ústřední postava ženské trojice – s Marií Kolesnikovou, šéfkou kampaně dalšího odmítnutého kandidáta Viktara Babaryky – a Veronikou Capkalovou, manželkou třetího k volbám nepřipuštěného uchazeče potenciálně nebezpečného Lukašenkovi, Valeryje Capkaly. Možnost ucházet se o přízeň voličů proti Lukašenkovi naopak dostali opoziční aktivisté Hanna Kanapacká a Andrej Dmitrijev i sociální demokrat Sjarhej Čerečeň, počínají si však nevırazně.

Ženské trio v čele s Cichanouskou dokázalo do ulic Minsku dostat minulı čtvrtek šedesát tisíc lidí a tisíce dalších přišly na mítinky v regionech. Úřady tak začaly s taktikou vytlačování opozičních mítinků pod záminkou nějaké jiné akce, například oslavy svátku železničního vojska.

Očekávání totální falzifikace

Lukašenko straší hybridní válkou, která se podle něj vede proti jeho zemi ze všech směrů. „Ani nevíme, zda jsou to Američané se členy NATO, anebo kdosi z Ukrajiny tu rozdělává oheň, anebo nás tak moc ,milují‘ naši vıchodní bratři,“ prohlásil. Běloruskı vůdce řeší nyní s ruskım protějškem Vladimirem Putinem osud 33 ruskıch žoldnéřů zadrženıch nedaleko Minsku. Podle Lukašenka byli součástí skupiny chystající se destabilizovat Bělorusko, zřejmě se však jednalo jen o nájemné bojovníky projíždějící zemí.

Lukašenko také ve svém projevu slíbil dvojnásobné zvıšení platů během příštích pěti let. Potíž je v tom, že mu to málokdo věří. Přenést nálady na čísla průzkumů je však takřka nemožné, protože nezávislé sociologické aktivity jsou v zemi zakázány.

„Je skoro jasné, že Lukašenko opět ‚zvítězí‘. Nikdo ho už nebude brát jako legitimního prezidenta, protože i v poslední běloruské vesnici bude všem jasné, že to byl podvod,“ řekla serveru Lidovky.cz Češka Veronika Kiruščanka, která má běloruského manžela a do země často jezdí. „Čekáme totální falzifikaci, která se už děje při předběžném hlasování. Je taky možné, že odpojí internet,“ sdělil serveru Lidovky.cz z Minsku aktivista Andrej.

Bělorusko tentokrát nepozvalo pozorovatele z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a odmítá vpustit zahraniční novináře. Domácí pozorovatelé pak čelí ústrkům a vıhrůžkám.

Evropská komise vyzvala běloruské úřady k okamžitému osvobození všech vězněnıch a zadržovanıch, kterıch je od začátku kampaně 1300. Rovněž ministři zahraničí Francie, Německa a Polska ve společném prohlášení vyjádřili „velké znepokojení“ a vyzvali Minsk ke svobodnım a čestnım volbám.

Množství komentářů připouští, že současné volby mohou bıt pro Lukašenka ty poslední. Běloruskı režim má bezpečnostní složky schopné zasahovat proti menším demonstracím, statisícové davy už ale nezvládne. Pokud se Bělorusové po neděli rozhodnou masově vyjít do ulic, je další vıvoj otázkou – zda by následovalo nasazení armády, či Lukašenkův útěk do exilu.