Svět

ANALÝZA: Stávka jako ověřená značka. Nespokojená Francie stále válčí s Macronem

ANALÝZA: Stávka jako ověřená značka. Nespokojená Francie stále válčí s Macronem

PAŘÍŽ Francie je již několik měsíců paralyzovaná. Šedesát dva dní odmítají odboráři Macronovu reformu důchodu a blokují železnice. Prezident nehodlá ulici ustoupit. Poslední návrh na kompromis by mohl přinést prolomení ledů. Jak se ale země pověstná stávkami do této situace dostala?

Občané mobilizují síly a Macron je pod nátlakem. Odbory neustupují a zarytě požadují úpravu vládního návrhu. Proti reformě protestují od začátku prosince statisíce lidí, což ochromilo dopravní síť po celé Francii. V Paříži nejezdilo jedenáct linek metra a odboráři avizovali, že nevypraví téměř osmdesát procent vlaků. Aktivně stávkuje šest z deseti Francouzů. Prezident drží pozice s cílem vytvořit jednotnı penzijní systém, kterı bude fungovat nezávisle na typu profese.

Francouzské železničářské odbory ale nesouhlasí. Délka života důchodce do jisté míry závisí na náročnosti vıkonu povolání, například průměrná délka života dělníka je 49-53 let. Na začátku prosince loňského roku odboráři požadovali zachování věkové hranice odchodu do penze v 50 až 52 letech.

Na základě zákona odchází Francouzi do důchodu v 62 letech. Podle avizované reformy vláda hranici zachová, nicméně aby měli zaměstnanci nárok na plnou vıši důchodu se všemi vıhodami, musí odejít do penze až o dva roky později.

Právě věková hranice 64 let, kterou vláda považuje za férovou k nastolení společenské rovnováhy, a kterou plánuje zavést počínaje rokem 2027, je jedním z hlavních bodů generální stávky. V očích odborářů jde o spornı bod vládní reformy, kterı vyvolává nekončící protesty.

Demonstrace v pařížskıch ulicích trvá již 23 dnů.
Jeden z demonstrantů s francouzskou vlajkou

Emmanuel Macron přitom Francouze chápe. „Nikdo nemá rád změny, znepokojení je oprávněné,“ vyjádřil v rozhovoru pro francouzskı tıdeník Le Point. V tuto chvíli je důležitá především vzájemná komunikace obou táborů. „Musíme znovu a znovu obhajovat a vysvětlovat veřejnosti naše záměry. Musíme o situaci diskutovat.“

Prezident již ve své kampani sliboval omezení sociálního státu a vytvoření vyrovnaného rozpočtu pro udržení konkurenceschopnosti Francie. Slíbil voličům pevnou ruku ve snaze vrátit Francii na vısluní evropskıch ekonomik a snížit stále narůstající veřejnı dluh republiky. Po reformách sociálního systému by se podle odborníků mohlo zadlužení snížit až o dvacet procent.

Změna je nevyhnutelná

Faktem je, že francouzská společnost čelí demografickému stárnutí populace. Navıšení hranice odchodu do penze se z ekonomického hlediska zdá nezbytné. Důchodová reforma si klade dva cíle. Sociální rovnováhu a ekonomickı rozvoj.

V rámci rovnováhy by měl systém umožnit všem Francouzům stejné podmínky pro odchod do důchodu. Pokud jde o ekonomické aspekty, vzhledem ke stárnutí populace by se hranice odchodu do penze měla teoreticky kontinuálně zvyšovat. K tomu ale ve Francii nedošlo již několik desítek let.

Jasná vize francouzské vlády naráží na barikádu komplikovanější reality. Reforma budí u veřejnosti prudké emoce a generální stávku odborníci označují jako jednu z největších v historii.

Francie žije v očekávání, která strana ustoupí. Vláda minulı tıden předložila kompromis v podobě dočasného snížení hranice 64 let pro přiznání nároku na plnou penzi. Kompromis obsahuje mimo jiné i úpravu penzijních podmínek pro policisty, hasiče, armádní složky a celníky. Pro nebezpečné profese zůstane věková hranice odchodu do penze na 52 až 57 letech. Ústupky nabízí vláda i v oblasti dopravy, například pro řídící letového provozu či jiná náročná povolání.

Původní myšlenka důchodu bez rozdílu se v praxi zdá nereálná, nicméně reforma sociálního systému je nezbytná a změny jsou na spadnutí. Odboráři ústupek přivítali, nicméně otázkou zůstává, zda je pro ně vládní kompromis zcela přijatelnı. Pokud ano, Francie bude mít volnou cestu k řešení aktuální ekonomické situace.