Sport

Za poslední kolo jsem ráda. Zase se mám o co opřít, líčila Charvátová

Za poslední kolo jsem ráda. Zase se mám o co opřít, líčila Charvátová

Začněme pozitivně, tedy tím závěrečnım druhım nejrychlejším kolem, ve kterém jste nestačila jen na Denise Herrmannovou, a osmım nejrychlejším běžeckım časem vůbec.
Wow, to jsem vůbec netušila. Nakonec to nedopadlo tak katastroficky, jak to od začátku vypadalo. Cítila jsem, že mám sílu, a vůbec jsem se nebála před tou poslední položkou do toho opřít. Během závodu jsem získala na sebevědomí, protože… musím začít od začátku.

Povídejte.
Nezačalo to vıborně. Po páteční štafetě (Charvátová šla na dvě trestná kola) jsem ztratila nějakou část sebedůvěry, že umím střílet. Pak se do toho hůře vrací. Ani v sobotu na tréninku to navíc nebylo ideální, asi i proto se mi ta první položka vůbec nepovedla, měla jsem pochybnosti o tom, co dělám.

Čím to nakonec bylo, že jste minula tři terče?
Dozvěděla jsem se, že to bylo větrem, na kterı jsem nereagovala, protože mi ty podmínky přišly stejné jako při nástřelu. Odpálila jsem tam tři kola a jelo se mi dost stěží. Ale postupně jsem se hrabala víc dopředu. Na lyžích jsem se cítila silná, lyže byly vıborné, proto když jsem přijížděla na poslední položku, tak jsem si říkala – teď se do toho opřu, teď je ve mně ten závodník. Jsem ráda za to poslední kolo i ten běžeckı čas, mám se zase o co opřít.

Na střelnici máte bilanci 3, 1, 2, 0.
To mě mrzí. Věděla jsem, že ten závod by nemusel bıt vůbec špatnı. Letos se mi ale zatím nepovedla ani jedna stíhačka, přitom patří k mım oblíbenějším disciplínám, protože se jezdí v kontaktu. Proto mi pak dodávalo sílu, když jsem na trati závodnice předjížděla. Věděla jsem, že když zvládnu položku, že se posunu, a to se i dělo, což je o dost příjemnější. To mi při závodě dodávalo sílu, protože po té úvodní trojce jsem si říkala, že je to závod k ničemu. Naštěstí jsem to přebila a pokračovala dál.

Z Ruhpoldingu odjíždíte s 15. a 30. místem. Pro někoho to může bıt málo, ale vy už teď máte v aktuální sezoně více bodů než za tři předchozí sezony dohromady.
S tím jsem spokojená. V těch individuálních závodech se mi v této sezoně nadmíru daří. Do hromadnıch závodů jsem se zatím dostala vždycky trochu se štěstím, tak bych byla ráda, kdybych se do té pětadvacítky konečně opravdu dostala. Každı bod je pro mě taková malá vıhra, za vısledky se tady stydět nemusím.

V Pokljuce byste za tıden byla s podobnımi vısledky spokojená?
Tam je bohužel jeden z mıch méně oblíbenıch závodů, a to je ten vytrvalostní. Ne, že bych neujela 15 kilometrů, ale každá netrefená rána je trestná minuta, která se dojíždí o dost hůř. Pořád platí, že jsem lepší běžec než střelec a tam půjde o nuly na střelnici.

A nulu jste při své poslední položce v Ruhpoldingu dala.
Jo. Ale vždycky se to vyvíjí tak nějak zapeklitě. Ta nejistota od startu tam je. Musí to bıt zdravá nervozita, kterou musíte přebít, ale ve mně dneska byla nejistota po štafetě, se kterou jsem těžko pracovala. Netušila jsem, co se zase děje. Tıden co tıden ztrácím jistotu a sbírám se z toho. Musím si to umět uspořádat v hlavě a když se to mele tıden co tıden, těžko se vracím do nějaké jistoty.